O víkendu jsem byla na pobytu s jógou, který pravidelně dvakrát ročně pořádám v hotelu v Mariánských Lázních. […]
Nostalgie a retro
Na konzultacích stylového sebepoznání často zažívám s klientkami jistou vzájemně si podobnou situaci. Děje se tak zhruba v […]
Skoro půlka prázdnin je před námi a kalendářně zbývá do konce léta ještě 46 dní. To je přece […]
A nutno podotknout … učila snadno a odnaučuji těžce!
Zkrátka, to co mi bylo v první polovině života institucemi, společností, rodiči a autoritami jakéhokoliv druhu vštěpováno, tak to se v druhé polovině života, sama svým vlastním hledáním, odnaučuji.
A co tím vlastně myslím?
Na jednom jógovém pobytu jsme v rámci sebepoznávacího semináře dělali jednoduchý test. Měli jsme si vzpomenout na okamžik, kdy jsme se v životě cítili velmi šťastni. A pak ještě na druhý okamžik, a na třetí, a na čtvrtý, … celkem na deset různých okamžiků. Jakmile jsme je všechny objevily a procítily, tak jsme dostali druhý úkol.
Dívala jsem se na film Zahradnictví, ve kterém je velmi půvabná scéna. Štědrý večer uprostřed druhé světové války. Skromný, ale krásný stromeček, večeře, ženy, děti, rodinný přítel – a rozdávání dárků.
A ke mě se v tu chvíli znovu přihlásila myšlenka, kterou jsem před časem uložila do Konceptů: „Myslím, že by se měl každému kupovat jen jeden dárek!“
Také jste si všimli toho, že dnes všichni milují teplo? Nebo lépe – teplíčko? (Sorry, ale mám alergii na […]
O víkendu bylo u nás v Tuchlovicích posvícení. Náměstí a přilehlé ulice zaplnily kolotoče, střelnice a stánky. A […]
Je neděle večer šestnáctého července, léto v tom nejhezčím období a já s notebookem v ruce a se skleničkou vína usedám na pohovku k televizi. Dávají totiž Chalupáře. Miluji je. Je to pro mě symbol léta, symbol pohody, nekomplikovanosti života a krásné obyčejnosti. Ale protože je znám už za ta léta nazpaměť, tak jsem si myslela, že je budu sledovat spíše jen tak „na půl oka“ jako příjemnou kulisu a více se budu věnovat svému úternímu článku.
Nedávno jsem v jednom starém českém filmu viděla scénu, jak si vesnické děvče skládá své osobní věci do […]
Vzpomenete si ještě na pojem Zlatý Hromnice? Zlatý Hromnice jsou boty. Respektive byly. A taky to byly Osmdesátky, dětství, Kotvald […]
Prohlížím si medailonek, který jsem sama vyrobila. Je to můj poslední hand made kousek. Už je nedělám. Už vlastně […]
Obrátím-li se zpět do svého dětství, tak se mi okamžitě vybaví velmi jasná a konkrétní série vzpomínek. Nazvala bych ji přímo vzpomínkové album „Hraní si s vystřihovacími panenkami“. Byly to dlouhé (jak by se dnes řeklo Flow) hodiny plné příběhů a emocí, které naše panenky žily a my jsme jim je jako scénáristky vytvářeli.
Chodím do Second handů často a ráda. Je v tom takový prastarý instinkt lovce. Je to hra, je to výprava za úlovkem. „Budu dnes úspěšná? Objevím něco zajímavého?“
A nemusím si pokaždé něco odnést. Je to úspěch tak padesát na padesát. Možná i méně. Možná spíše čtyřicet na šedesát. Ale díky neúspěšným tažením pak o to více oceníme ty úspěšné.
Mám ráda retro. Retro filmy, retro módu, retro výrobky. A přijde mi jako skvělý nápad akce „Retro týden v Lidlu“. Co mě ale na téhle akci baví nejvíc – není to, že bych se hned musela sebrat a vyrazit pro Horalky, Pitralon a Jelení lůj …. Ve skutečnosti o ty věci ani tolik nestojím. Bohatě mi stačí prohlížet si leták s fotografiemi. Všechny tyhle výrobky mají pro mě trochu jiný rozměr.
Přesně jak to říkal Zdeněk Svěrák v pohádce Lotrando a Zubejda: „Ne všechny rady rodičů bývají vždy moudré“, tak i já se stále potýkám se zásadami, předsudky a pravdami, které jsem pochytila – ať více či méně násilně – ve své rodině.
Zformulovala jsem pět nejzásadnějších z různých oblastí, které mi velmi zkomplikovaly (a některé stále ještě komplikují) život.
Kdo nakupuje výhradně v konfekci, tak může vypadat konfekčně. Kdo nakupuje výhradně trendy, tak může vypadat jako jedna […]
Dokážu oželet spoustu věcí, ale léto a dovolenou v Čechách si bez návštěvy zámku (nebo aspoň hradu) vůbec nedokážu představit.
Miluji bezvýhradně všechno, co je s tím spojené.
V Krkonošských pohádkách – v epizodě „Jak šel Trautenberk do hor pro poklad“ jsem uslyšela tuto „hlášku“ a došlo mi, jak krásně a jednoduše je zde řečena velká pravda.
