zkušenosti
Kromě mých stálic, oděvů, doplňků a šperků, obchoduji ještě s jednou zajímavou komoditou – s odstřiky parfémů ze své sbírky. Pro zákazníka je to ojedinělý a výhodný způsob, jak se seznámit se slavnými ikonami – a pro mne je to posvěcení a finanční vyrovnání mé vášně pro nakupování parfémů.
Občas o kýči mluvím na konzultacích a workshopech, občas o něm píšu, tohle téma mě zajímá, ale cítím, že by to chtělo názornější a současnější příklad, než jakým jsou oprýskaní zahradní trpaslíci.
A právě takový se mi naskytl, nečekaně, ve výkladu poměrně luxusního obchodu s obuví a doplňky. Trendová plastová kabelka v ceně dvou tisíc s průhledným předním dílem a nápisem: „Don’t look“ je podle mého přesně takovým novodobým příkladem kýče.
Často mluvím s matkami, které jsou nešťastné z toho, co chtějí nosit jejich děti, zejména dcery. Neví, jestli udělají lépe, když zakážou, nebo když dovolí? Co ještě jde – a co už je moc?
A já jim říkám shodně: obrňte se, zatněte zuby a vyhánějte si z hlavy vzpomínky na to, jaká to byla ještě před nedávnem růžová princeznička, ta podivná bytost v nadměrných černých a tlustých hábitech, která se teď plouží vaším domem a chce po vás, abyste jí dovolila zelené vlasy. A hlavně neřešte, jak si tak chytré dítě může myslet, že v tomhle vypadá dobře?!
Pohádka Hrátky s čertem (1956) patří do sbírky mých oblíbených. Co se pohádek týče, jsem staromilec. Jedna „stará“ pro mne vyváží deset nových. Každý rok se přiměju (lépe by se hodilo slovo přinutím) shlédnout aspoň jednu novou, ale většinou mne dříve či později odradí. Třeba tím, když urozená dáma o sobě řekne, že je kráva, nebo když na sebe princezny ukazují gesto palec nahoru. To pak přepínám, odcházím.
Přesněji řečeno: pozor na kadeřnice, které byly dokonale krásnými a hustými vlasy obdařeny přírodou. (Ono také jak jinak, […]
Ano, pětadvacáté – a to už je důvod k oslavě. Podnikám tedy víc než půlku života.
Ještě třicátého září roku 2000, od něhož se narozeniny a výročí dobře počítají, jsem byla zaměstnanec se všemi jeho jistotami a povinnostmi – a když jsem se následujícího rána probudila, už jsem nepatřila nikomu, jen sama sobě.
Syndrom jednodílných plavek je můj vlastní pojem. Označuje situace, v nichž zbytečně, na úkor svého komfortu a spokojenosti […]
Můj dialog s mladší, pětiletou vnučkou, když v mém ateliéru stylového sebepoznání objevila krásné červené lakované lodičky: Ona: […]
Všimli jste si toho, jak děti milují chodit v gumovkách? Kdyby bylo po jejich, tak z nich nevylezou. Ráno by je nazuly a večer by je odkoply. Jedna po druhé by vyletěly z nohy, každá do jiného rohu chodby a druhý den stejně. A pramálo by jim záleželo, jaké je zrovna venku počasí.
Gumovky mohou být dokonce to jediné, co na svém, jinak úplně nahém, těle mají. A stejně tak dobře se jim hodí ke kalhotám, k sukni, klidně i k princeznovským šatům. Gumovky jsou v rámci dětských outfitů prostě bezkonkurenční ikonou.
Pokud vám přijde titulní fotka sprchy odkudsi povědomá, nemýlíte se. Ano, je to sprcha z filmu Psycho. Ze scény, které se říká Mona Lisa mezi všemi filmovými scénami.
A nejedná se o podobnost čistě náhodnou. V tomto článku půjde o sprchu, o vodu a také o psycho.
Máme dvě kočky. Přesněji řečeno kočku a kocoura, nebo také matku se synem.
Přestože příliš nemusím slovní spojení – být v pohodě, tak ho teď použiji. Syn je v pohodě. Je to typický vesnický kocour, který přichází obvykle dvakrát denně. Nají se – a pak zas odejde. Většinu svého času tráví venku.
Tento článek jsem původně plánovala jen pro svůj e-shop. V loňském roce jsem totiž do své nabídky zařadila […]
Pokud se minulý článek jmenoval Popelka jako módní inspirace, pak musí dnešní pokračování ve svém názvu nutně nést […]
Dnes to ještě nebude pokračování článku o Popelce, který jsem minulý týden avizovala, ačkoliv jsem jednu fotku z […]
Toto léto jsem strávila u rybníka víc času, než za celý svůj dosavadní život dohromady. A to hlavně […]
Jednou ze služeb, které nabízím, jsou konzultace stylového sebepoznání. Na židli pravdy u okna mého ateliéru, mezi desítkami, […]
Stalo se mi to, co už dlouho ne – to, že jsem brečela nad knížkou. Nešlo o žádnou […]
Po dlouhé době jsem se byla podívat v tanečních. Přesněji řečeno – kurzech tance a společenské výchovy. […]
