Mám ráda rovnováhu. Asi to bude trochu tím, že jsem narozená ve znamení Vah, ale i přesto si […]
Velmi se mi líbí slovo Matrix a vypůjčila jsem si ho do svého slovníku. Dokonale vystihuje situaci, o které chci právě psát. Situaci, která se týká nás žen.
Matrix je totiž obraz, kterému říkáme realita. Realita, o níž si mylně myslíme, že je to pravda! Ještě jinak řečeno – Matrix je uměle vytvářená realita vydávaná za skutečnost. A nemusíme se dívat jen na sci-fi filmy, abychom něco takového uviděli. Stačí jen být ženou v dnešní době.
Na jednom jógovém pobytu jsme v rámci sebepoznávacího semináře dělali jednoduchý test. Měli jsme si vzpomenout na okamžik, kdy jsme se v životě cítili velmi šťastni. A pak ještě na druhý okamžik, a na třetí, a na čtvrtý, … celkem na deset různých okamžiků. Jakmile jsme je všechny objevily a procítily, tak jsme dostali druhý úkol.
Pravidelně každý týden, od pondělí do čtvrtka, vedu večerní lekce jógy a již víc než měsíc si od nich plánuji udělat týdenní pauzu. A pomýšlela jsem si právě na tento týden. Že nebudu řešit zdraví a neduhy ostatních lidí, ale pověnuji se jen sobě. Že si sama půjdu zacvičit, že si budu večer číst, nebo že půjdu do divadla.
Často se mi stává, že jak se vzdělávám v různých technikách a metodách, tak dříve či později přijde […]
Do obchodu mě nalákala žlutá kabelka, která svítila skrze výkladní skříň až na ulici. Nějakou takovou jsem si chtěla pořídit. Jako jiskru k mému černému oblečení. Vcházím do obchodu.
Za ta léta praxe už ale nakupuji trochu jinak, po svém. Rychlým pohledem přelétnu obchod, abych se stejně vrátila k té, která mě dovnitř nalákala.
A nejen že žije, ale že je jeho pleť vlastně docela dobrá. A možná víc než to. Možná […]
Ano, přesně tak. Dovedu pochopit ledacos, ale ne to, jak může ještě v roce 2018 někdo věřit na účinek diet? (Pochopitelně nemám na mysli specifické zdravotní diety, například když je někdo po operaci žlučníku. Mám na mysli diety za účelem zhubnutí.)
Když něco nabízíte, či přímo podnikáte, tak vás pravděpodobně nemine tento jev – snaha každému vyjít vstříc. A ta se obvykle projevuje tím, že se příliš nebo vůbec neřeší vlastní pravidla a podmínky, ale právě naopak – otevíráme svou dobrosrdečnou náruč co nejvíce do široka, abychom do svých sítí nachytali co nejvíce klientů.
My lidé jsme byli přírodou vytvořeni k určitému barevnému obrazu. K dokonalému obrazu! Vše na nás ladí – barva vlasů, barva kůže po celém těle, barva rtů, očí, nehtů .. Jsme stejně dokonalí jako každý jiný přírodní druh.
Nastal čas na můj druhý příběh z hor.
Celé odpoledne jsem lyžovala stále na jedné sjezdovce, na jednom vleku. Zabraná do sebe, do svých myšlenek, najednou mě z nich vytrhl vlekař. Vlekař, postarší pán, typický horal pomáhající dětem na vlek, podávající kotvy, mi nečekaně povídá: „Paní, nebuďte tak vážná!“
Pokud patříte k té (věřte, že velmi početné) skupině žen, která si myslí, že bude krásná a spokojená […]
Minulý týden jsem byla na horách. Během sjíždění dolů po sjezdovce a nahoru vlekem – což jsou pro mě obě velmi inspirativní a meditativní aktivity – jsem dostala impuls hned k několika článkům. A tenhle je jedním z nich.
Svými blogy trávím spoustu času. Kdybych tento čas věnovala e-shopu či stylovému poradenství, měla bych z toho slušný příjem. A tak jsem si řekla, že je na čase, aby mi moje blogování „něco hodilo“, protože je tuze pěkné, když vás něco baví, ale účty se platit musí!
Opravdu si myslím, že osm hodin denně, pětkrát v týdnu, je příliš mnoho času na to, abychom jen vydělávali na existenci svou a svých dětí v tomto systému.
Onehdy večer jsem projížděla televizní kanály a zastavila se na španělském filmu Deník nymfomanky.
Věděli jste to? Věděli jste, že onen omamný luxus, který se důležitě ukrývá v sofistikovaných flakónech rozličných tvarů a jmen, a jehož složení se pyšní názvy jako jsou růže, jasmín, fialka, pomerančový květ …, má ve skutečnosti s vonnou rostlinnou říší jen málo společného?
Dívala jsem se na film Zahradnictví, ve kterém je velmi půvabná scéna. Štědrý večer uprostřed druhé světové války. Skromný, ale krásný stromeček, večeře, ženy, děti, rodinný přítel – a rozdávání dárků.
A ke mě se v tu chvíli znovu přihlásila myšlenka, kterou jsem před časem uložila do Konceptů: „Myslím, že by se měl každému kupovat jen jeden dárek!“
Dříve jsem chodila. Naběhly jsme do nákupního centra a braly obchod po obchodu. Procházely, rozhlížely, vybíraly a zkoušely. Nakonec klientka nakoupila. Za tisíc, dva, pět, deset, dvacet … jak jí bylo libo. Ale jednoho dne jsem s tím skončila. Přestože to byla výrazná část mého příjmu, rozhodla jsem se, že už v tom nebudu pokračovat. A to z těchto důvodů:
