Všimli jste si toho, jak děti milují chodit v gumovkách? Kdyby bylo po jejich, tak z nich nevylezou. Ráno by je nazuly a večer by je odkoply. Jedna po druhé by vyletěly z nohy, každá do jiného rohu chodby a druhý den stejně. A pramálo by jim záleželo, jaké je zrovna venku počasí.
Gumovky mohou být dokonce to jediné, co na svém, jinak úplně nahém, těle mají. A stejně tak dobře se jim hodí ke kalhotám, k sukni, klidně i k princeznovským šatům. Gumovky jsou v rámci dětských outfitů prostě bezkonkurenční ikonou.
A vězte, že děti moc dobře vědí, proč – jen na to ještě nemají dostatečně výmluvný slovník, aby vám na otázku: „Proč si chceš vzít gumovky, když je venku hezky?“odpověděly.
A já se to dnes pokusím udělat za ně.
Ve věci gumovek dětem velmi dobře rozumím. Moje vnitřní dítě by to totiž chtělo taky tak. Nosit gumovky (dále použiji spisovnější a elegantnější výraz – holínky) co nejčastěji.
Jakmile ráno rozhrnu závěsy své ložnice a vidím, že venku prší, tak se vždy trochu zaraduji — budu totiž moci oficiálně chodit v gumovkách! (A také ve svém průhledném deštníku, pod kterým jsem součástí jasu, byť ocelově šedé, oblohy, a zároveň jsem útulně ukrytá. Ale o tom třeba zas někdy jindy.)
Na vysokých botách totiž něco je!
Jako první z předností holínek vidím tu, že se do nich dá jednoduše skočit.
Žádné složité nazouvání, zapínání a šněrování. Žádná lžíce na boty, kterou ne vždy a ne všude máme k dispozici. Žádné ohýbání, předklony a sedání si na bobek. Jednoduše strčím nohu dovnitř a prsty lehce přidržím. Mnohdy to jde dokonce i bez nich – jen jedna noha, druhá noha, a je to.
Holínky jsou, jak děti dobře vědí a jak jsem už psala výše, univerzální volba. Vypadají dobře snad úplně ke všemu: k sukním – dlouhým i krátkým, ke kalhotám, a o legínách už ani nemluvě. K legínám bych je nařídila obouvat povinně.
Víte kolik by odpadlo starostí, kolik prostoru bychom ušetřili, kdybychom měli vedle vchodových dveří jedny holínky, do kterých bychom vklouzli, kdykoliv bychom odcházeli z domu? Kolik prostoru, kolik času a kolik peněz by se ušetřilo?
Holínky většinou bývají uvnitř prostorné a pohodlné, takže v nich chodidlo netrpí a má kolem sebe dostatek volného místa. Holínky jsou vlastně takoví předchůdci dnešních barefoot bot.
Širokost holínek přes kotníky a spodní část lýtka opticky srovná linii boků. A to dokonce v obou případech – ať je máte úzké nebo široké. Pokud se vám už někdy zdálo, že ve vysokých botách působíte štíhleji, pak to bylo právě díky tomuto efektu.
V holínkách nemusíte příliš řešit, do čeho šlápnete. Již žádná sklopená hlava a koukání pod sebe, abych náhodou neprošla louží nebo čímkoliv jiným nežádoucím. Holínkám nic z toho nevadí. S holínkami můžeme kráčet ulicí vzpřímeně a dívat se před sebe. (Což se nutně musí časem odrazit i na sebevědomí, nadhledu a jasnější životní vizi.)
Holínky zacelují outfit. Tento princip zacelení pociťuji nejzřetelněji, když končí zima a já s nadcházejícími teplými dny odkládám vysoké boty. S jarními, nižšími si najednou připadám jaksi nedokončeně, obnaženě a neuzavřeně. S vysokými botami byl můj pocit ze sebe a ze svých outfitů mnohem lepší a kompaktnější.
Historie – to jsou vysoké boty. Ať se podíváte téměř do kterékoliv historické epochy chcete, vždy tam najdete vysoké boty jako základ vzhledu. Nosili je v Římě, nosili je ve středověku, dodnes se jejich názvy z historie odvozují (mušketýrky, gladiátorky, dragounské holínky …), byly součástí vojenských uniforem a patří do výbavy folklórních krojů.
Historická obliba vysokých bot jen potvrzuje, jak výhodné a užitečné bylo jejich nošení.
Na úrovni fyzické je noha je ve vysokých botách zpevněna, kotník a oblast achilovky je chráněna. Psychologicky cítíme větší stabilitu a zázemí. Ve vysoké botě máme jistější krok. Doslova si můžeme více dupnout.
Chůze podpořená vysokou botou má razantnější a odhodlanější nášlap. Ve vyšších botách jsme akčnější, rozhodnější, dokážeme více a lépe stát za sebou samými.
Jen se podívejte na tři fotografie výše. Na druhé dokonce ani nemusím vidět zbytek těla a obličej, ale přesto jasně cítím sebejistotu. A římský bojovník a mušketýr – kde by bylo jejich sebevědomí bez vysokých bot?
Zdroje fotografií: Pexels.com, Slavné obrazy, výstava Baťa, kniha Poklady lidového umění Baran, Staňková
Winter in Paris 