O Budějovicích, ve kterých by chtěl žít každý, o bohatém muži a jeho ženě s obarvenými vlasy

Po tom, co jsem v Budějovicích strávila pár dní, musím dát za pravdu hlášce Zdeňka Svěráka z divadelní hry Járy Cimrmana „Záskok“, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý. Mají tam všechno: hezké obchody, kulturu, historii, sport, restaurace, řeku, lesopark …. a právě v něm jsem narazila na půvabnou kavárnu. Hned jak jsem dosedla a byla obsloužena, všimla jsem si zajímavé rodiny sedící u vedlejšího stolku: ona byla velmi mladá, tak kolem pětadvaceti a on vypadal jako bohatý podnikatel ve věku jejího otce, minimálně pětapadesátiletý. Jeho zevnějšek vykazovat na muže až přehnanou pečlivost: byl celý takový vymydlený, vyhlazený, vyholený, opálený, navoněný a trochu mi připomínal zpěváka Petra Kotvalda. Všechno, co měl na sobě, bylo drahé a značkové a jeho geometrické a poněkud výstřední obroučky brýlí musely mít větší hodnotu než moje auto. Neustále od stolu odbíhal a telefonoval, zřejmě dojednával další miliony. Asi dvouletá dcerka byla svým oblečením zmenšeninou matky a spořádaně si hrála s telefonem. No, řeknu vám – dokonalost z nich sálala každým pórem.
Ale přece jenom tu byla jedna věc, která jim to kazila.

Její vlasy.
Byť byly husté, vlnité, dlouhé (možná tím víc to kazily), bohužel byly přebarvené do červeného mahagonu. Ano, přesně do toho odstínu, se kterým se nikdo nenarodí, který si pořídíte pouze a jedině v drogerii. (A pozná to každý, i ten, kdo barvám vůbec nerozumí.) Odstín, s nímž paradoxně nezískáte to, kvůli čemu si ho pořizuje – výjimečnost a ohnivě dramatický styl, ale naopak spíše tuctový a až poněkud laciný vzhled. A to ulouplo trochu lesklého laku z jejich naleštěné rodinné metalízy.

To je ona – kavárna v parku v Českých Budějovicích

Jste dokonalé tak, jak jste. Nic lepšího než to, co vám dala příroda, nevymyslíte.

Ano, vím že se do svévolné změny barev vlasů navážím ve svých článcích poměrně často. Nemohu si pomoci, je to moje velké téma. Navzdory tomu, že barvení vlasů je už něčím tak běžným a normálním, že spíše překvapí můj postoj obhajující ne-barvit se.
Jenže to, že něco dělají všichni, ještě neznamená, že je to tak dobře. Lidé dělají spoustu hloupostí.

A také mě nepřestává udivovat, že barvení propadají ženy napříč věkem, vzděláním, sociálním postavením – a dokonce i ty, které v jiných směrech ortodoxně dbají na přirozenost a přírodní původ, které oddaně věří v bio potraviny, v přírodní léčení, v bylinky, v bio bavlnu …., ale chemie na hlavě – to je něco docela jiného, tu z jinak přirozeného životního stylu jaksi vyjímají.


Já si ale nemohu pomoci, já mám potřebu upozorňovat na to, co jsem za léta své praxe se ženami vypozorovala. Na to, že měnit vlastní barevnost je velký prohřešek na vlastní kráse – byť si ženy myslí, že dělají opak, že cizí barvou zkrásní. Není ale větší omyl – zkrásnět se dá jen jediným způsobem – jen následováním vlastní originality, cizí barvou jen rozladíme svůj jedinečný barevný vzorec, který nám dala příroda a který je dokonalý! Stejně jako je dokonalý každý jiný živý objekt – každá květina, zvíře, ptáček …
Nic lepšího nevymyslíte! Nevěřte tomu, že v krabičkách s lákavými názvy odstínů objevíte svou lepší podobu.

A snědý typ s tmavými vlasy a s hnědýma očima je na změnu barev vlasů zvlášť citlivý! Možná nejvíc ze všech. Jemu se v cizí barvě stane to nejhorší, co se může stát – vypadá lacině.

Přebarvení prozrazuje nespokojenost se sebou

Názorně je princip – nejlepší možné přirozené podoby versus předělané barevnosti vidět na moderátorce Daniele Písařovicové Brzobohaté. Co vidím?
Vlevo sebevědomou ženu – vpravo zmatek a tápání.
Tu vlevo obdivuji – té vpravo je mi trochu líto …

Přebarvení vlasů v psychologické symbolice prozrazuje, že žena není se sebou spokojená, že chce být někým jiným. A konkrétně žena v zrzavé barvě prozrazuje, že touží být výraznější a zářivější, že její život postrádá šťávu a vášeň.

Zpětně mi dochází, že jsem v mládí, v časech randění a hledání partnera jaksi podvědomě vůbec nežárlila na ženy s přebarvenými vlasy. Z mahagonových zrzek, temných černovlásek nebo falešných blondýn jsem necítila žádné ohrožení, spíše naopak – tušila jsem něco jako nedostatek sebevědomí nebo osobitosti. Ovšem, když se objevila nějaká hezká ve své přirozené barvě, tak to už jsem se měla na pozoru. (Samozřejmě, že se stalo i to, že mi někdy muže přebrala přebarvená, ale dnes už vím, že on za to stejně nestál.)

Nevylepšuj dokonalé

Proč tedy vybírat barvu, proč hledat tu nejlepší, jak radí spousta videí, stylistek, vizážistek a kadeřnic, když už to to nejlepší máte?! Nevylepšuj dokonalé!

Rčení „nevylepšuj dokonalé“ pochází z anglického originálu „if it ain’t broke, don’t fix it“ a znamená, že pokud něco funguje přesně tak jak má, plní svůj účel na výbornou, je zbytečné do toho zasahovat. Jednak je to ztráta času, energie a peněz, ale hlavně hrozí téměř jisté riziko zhoršení, pokažení.

Naše vlastní tělesná barevnost odpovídá našemu vrozenému vzorci a naší osobnosti. Je to dar od přírody, je to hodnotné zlato, kterého se máme držet a stavět na něm. A my děláme pravý opak – přetíráme skutečné zlato zlatem kočičím. Zahazujeme originalitu a směňujeme ji za cizotu, za napodobování, za fejk.

Příroda ví, co dělá a věřte ji i v barvě svých vlasů. Dala vám to nejlepší, co uměla. V barevné kombinaci se příroda nemýlí. Jsme dokonalé, tak to nevylepšujme. Dokonalost nemá vyšší stupeň, vše ostatní ji leda zhorší. Jestli tedy chcete být opravdu krásná a originální, pak si nechte svoje vlasy! Nic lepšího nevymyslíte, ani vy, ani expertka ve vlasovém studiu s tisíce lajky. To, že něco můžete, že to dělá každý, ještě neznamená, že je to dobré a že to musíte dělat i vy!

---

Související články z tohoto blogu:
O tom, jak melíry prozradily, že nejde o dámu!
Přemýšlím o tom, jestli bych chtěla za prezidentku falešnou blondýnu?

Související článek z http://www.Stylovy.blog pro předplatitele:
Sice Brzobohatá, ale laciná

Sobotní kurz barevné typologie 14. listopadu

Zdroje fotografií: Osobnosti.cz, časopis Marianne 02/2026

• Facebook