Bylo mi něco málo přes dvacet, byla jsem šťastně zamilovaná. A těhotná. Vypadalo to, že se štěstím vznesu […]
Category Archive: Osobně vyzkoušeno
Myslím, že jsem byla jedna z prvních, která si v roce 2015 bez velkého váhání koupila knihu Zázračný úklid od Marie Kondo. Byla jsem tehdy ve fázi svého „životního generálního úklidu“ a tak nějak intuitivně jsem tušila, že úklid v duši a úklid v domě, nebudou mít k sobě příliš daleko. Tehdy jsem si z knihy vzala především to, že nepotřebuji doma schraňovat věci, které mi neslouží, ale které mi do té doby „bylo blbý vyhodit“.
Tento můj příběh ukazuje názorně hned několik chyb, kterých jsem se sama při nakupování dopustila. Kdybych se skutečně […]
Včera večer jsem se na ČT Art dívala na záznam divadelní hry Hrdý Budžes a přestože jsem to už viděla mnohokrát, a to i přímo v divadle, i knihu jsem četla, tak jsem tam objevila novou životní souvislost. Stalo se tak přesně ve chvíli, kdy si Bára Hrzánová alias malá Helenka Součková nasadila na hlavu punčocháče a začala předvádět zpěvačku Milušku Voborníkovou.
U nás v Kladně se konaly francouzské trhy. Bylo to sice jen pár stánků, ale i přesto jsem […]
V pondělí večer mě napadlo, že by jeden z článků mohl být jiný. Že by neřeřil nějaké konkrétní téma, ale že byl třeba …. třeba jen o mém dnešním dni. Takový všední článek o všedním pondělí, kterých za ten život prožijeme bezpočet. A právě v tom je ten problém. Že očekáváme velká témata, chceme číst velké příběhy, chceme zažívat významné okamžiky. jenže život je náhrdelník vyskládaný z korálků všedních pondělků.
Narazila jsem na fejeton o tom, co nosí ženy v kabelkách. Ještě dříve, než-li jsem si ho přečetla, […]
Tak nějak postupem času jsem zjistila, že jsou mi všechny moje kalhotky malé. A není to proto, že bych ztloustla. Mám obvod boků 98 centimetrů a podle tabulek, podle obecně vžitého velikostního zařazení a rad prodavaček jsem si vždycky kupovala velikost „M“.
Takhle nějak zněla věta, kterou pronesla herečka Míla Myslíková, když jí Pavel Kříž, jako její filmový syn – […]
Tahle věta není z mé hlavy. Slyšela jsem ji asi před deseti lety, když jsem studovala jógu a tenkrát jsem jí nevěnovala až takovou pozornost, jakou si bývala zasloužila.
„Jasně, něco na tom je, ale když můžu podat dokonalý, stoprocentní výkon, tak je škoda se spokojit jen s osmdesáti, né?!“
Oceňuji, že některé povedené a nadčasové kousky vyrábí firmy stále dokola, že s novou kolekcí nezmizí z nabídky. Jako třeba tílka se širokými, krajkovými ramínky v Promodu.
Tahle tílka jsou dokonce jedním z mých vůbec nejnošenějších svršků. A to po celý rok, od jara do zimy. A tak jsem se nedávno rozhodla jít si pro nové, pro to samé.
Mám ráda příběhy lidí, kteří se nebáli udělat ve svém životě změnu. Třeba opustit zaměstnání, které sice skýtalo […]
Už dlouho se mi nestalo, že by mě zaujala nějaká reklama. Vlastně si nevzpomínám vůbec na žádnou … Až na tu – před pár dny v časopisu, který jsem si půjčila ze stojanu v kavárně.
Abych měla na koupališti co číst, tak jsem si, po dlouhé době, koupila v trafice časopis. Moje Psychologie. Nejdřív jsem jen tak listovala a prohlížela si obrázky … a když jsem narazila na stránku Tipy, tak jsem se (rovněž po dlouhé době) rozesmála nahlas. Až se postarší manželský pár ležící vedle na dece po mně otočil. Uviděla jsem totiž tohle:
Nezajímají mě žádné výživové systémy. A nezáleží, zda se zašťiťují zdravím, hubnutím, či krásou.
Mám jen pár vteřin. Musím se rozhodnout, jestli se dám do běhu, abych stihla autobus, který odjíždí za […]
Mám ráda rovnováhu. Asi to bude trochu tím, že jsem narozená ve znamení Vah, ale i přesto si […]
Často se mi stává, že jak se vzdělávám v různých technikách a metodách, tak dříve či později přijde […]
Když něco nabízíte, či přímo podnikáte, tak vás pravděpodobně nemine tento jev – snaha každému vyjít vstříc. A ta se obvykle projevuje tím, že se příliš nebo vůbec neřeší vlastní pravidla a podmínky, ale právě naopak – otevíráme svou dobrosrdečnou náruč co nejvíce do široka, abychom do svých sítí nachytali co nejvíce klientů.
Winter in Paris 