Mám ráda rovnováhu. Asi to bude trochu tím, že jsem narozená ve znamení Vah, ale i přesto si troufám tvrdit, že by pravidlo, o kterém chci psát, mohlo být užitečné kompletně pro všech dvanáct znamení.
Pravidlo „Za jeden nový kousek do šatníku musí jeden starý do světa“ mi tak nějak samo, v průběhu několika posledních let, přirozeně vyplynulo. A jsem s ním natolik spokojená, že jsem se rozhodla mu věnovat celý článek.

(Rozhodně si ale nemyslete, že jsem to takhle „moudře“ měla vždycky. Naopak. Ještě před pár lety jsem byla velká „kramářka“, která se věcmi nechávala zahlcovat. Okouzlil mě například pleťový krém s růžemi, tak jsem si od něj hned zakoupila celou řadu. Zahořela jsem pro aromaterapii, tak jsem si hned pořídila profesionální box a do posledního místečka ho naplnila esenciálními oleji. Objevila jsem pěkně padnoucí tričko, tak jsem si ho koupila hned třikrát …)

Dnes už to tak nemám.
A to hlavně díky tomuto vyrovnávacímu pravidlu. Tak nějak pozvolna jsem se jím začala řídit, až jsem si jednoho krásného dne uvědomila, že moje nákupní chování vykazuje jeden společný znak. A tím znakem je udržování setrvalého stavu mých věcí s mírnou tendencí k zeštíhlování!

V praxi to znamená:
„Nechci, aby mi počet vlastněných věcí narůstal.
Jakmile si pro sebe něco nového koupím (oděvy, obuv, doplňky, šperky …), tak musím jednu starou věc pustit do světa!“

A cesty, kudy věci pouštím, jsou v podstatě jen dvě.
Pokud je to  věc, která ještě stojí za to, abych si s ní dala trošku práce – nafotit, fotky upravit, napsat popis, změřit, tak to udělám. Vystavím ji na internet a prodám. Nabídnu všechno, co má ode mne naceněnou hodnotu alespoň sto korun. I za stovku mi to stojí. Respektive – nejde mi o stovku. Na peníze jsem vcelku velkorysá. Jde mi o to, aby byla věc smysluplně využita. I stovka mi stojí za tu práci, na jejímž konci bude jedna spokojená žena, která mou nenošenou věc s radostí upotřebí. (Také jsem o tom psala zde.)

No a ty kousky, které mi už za tohle všechno snažení nestojí, tak ty jednoduše odnesu do kontejneru. Mám k tomuto účelu v šatně připravenou igelitku, kam vždy takový kousek přidám a jakmile se taška naplní, tak ji odnáším.

Tato technika má kromě zajištování rovnováhy v šatníku jednu další obrovskou výhodu. Udrží vás totiž ve zdravém a střízlivém nakupování. Nakupování bez chaosu, přehmatů, omylů a výčitek. Jakmile žiji v přirozeném koloběhu – jeden nový kus za jeden starý – tak se mi nemůže stát, že bych se zbrkle a nekontrolovaně rozjela a nakoupila čtyři trička, byť by byla v neodolatelné slevě!

A toto pravidlo platí pro všechny věci, které se nachází v mé šatně, dokonce i pro maličkosti jako spodní prádlo. Za jedny nové kalhotky musí jedny staré s vytaženou gumičkou v pase pryč, za jedny nové ponožky do šuplíku jedny staré s ošoupanými patami do koše. Naposledy jsem neodolala koženému pásku se stříbrnou sponou u kamarádky v butiku, a tak musím jeden, téměř nenošený, nekompromisně vyfotit a prodat …
Mám nastavený ideální počet věcí – například 4 sukně, 2x džíny úzké, 2 x džíny rovné, 3 x kalhoty barevné … , a ten se snažím dodržovat a nepřekračovat.

A tak zcela aktuálně – za jedny nové, krásné smaragdově zelené džíny z Manga, kterým jsem před pár dny podlehla, musí jedny staré, černé, málo nošené do světa. Je přece jaro! Jaro vytlačuje temnotu. Jaro má přece rádo zelenou!