Rozhodně nepotřebuji další malé kalhotky!

Tak nějak postupem času jsem zjistila, že jsou mi všechny moje kalhotky malé. A není to proto, že bych ztloustla. Mám obvod boků 98 centimetrů a podle tabulek, podle obecně vžitého velikostního zařazení a rad prodavaček jsem si vždycky kupovala velikost „M“. Jenže já teď stojím nad svým šuplíkem plným kalhotek, zkouším jedny, druhé, třetí .. páté … a bohužel jsou mi všechny malé. Některé méně, některé více, ale každé z nich vlastně trochu zaškrtí, a ve všech si připadám napresovaná. Jako bych stála nad šuplíkem plným bankovek, tu stovka, dvoustovka, tu dokonce i pětistovka, které už pozbyly svoji hodnotu!

Rozhodla jsem se tedy při nejbližší příležitosti zajít do obchodu a koupit si nové. Větší a pohodlnější!
„Potřebuji pro sebe nějaké kalhotky, nejlépe bavlněné.“
Prodavačka mě okoukne a říká: „Emko, že jo?“‚
Zatím do toho nezasahuji, nechávám ji, co mi nabídne. Postaví na pult větší krabici, ale bavlněné v ní musí chvíli hledat, všude jen samý PES a podobná složení.  Nakonec mi jich přece jen pár ukáže, ale všechny tak, jak na pultu leží, nevypadají, že by se přibližovaly obvodu mých boků. Všem, už od pohledu, chybí minimálně patnáct centimetrů.
„Ty jsou malé. Ukažte mi, prosím, větší.“
Prodavačka tedy zaloví v krabici s nápisem „L“.
Pár jich k sobě přiložím a opět minimálně deset centimetrů chybí.
Prodavačka do mého poměřování vstoupí a začne mě ujišťovat, že tyhle mi budou určitě dobře.
„Nebudou. Vidíte, že jsou menší,“ namítám.
„Ty se roztáhnou,“ vezme jedny z nich do svých rukou, a na důkaz své pravdy je roztáhne tak, že až skoro prasknou ve švech.
„Jenže já je nechci roztažené. Roztažené znamená těsné! Takových mám doma plný šuplík.“
Prodavačka se podvolí a vytáhne třetí krabici: „No tak tedy zkusíme ty největší, co máme – IKSELKA!!!“

Nakonec to tedy dopadlo tak, že jsem si pro svůj obvod v bocích 98 centimetrů koupila velikost „XL“ neboli Extra Large! 
Ach jo …
Velikosti v obchodech jsou prostě posunuty minimálně o dvě čísla směrem nahoru.

A to mi tedy potom řekněte, kde mají nakupovat ty ženy, které mají obvod sedu větší než já?
Normální ženy !? 

Pro názornost jsem své dvoje kalhotky přiložila na figurínu. Neroztahovala jsem je a zašpendlila je pěkně od boku k boku, od švu ke švu. Chtěla jsem demonstrovat, jak se má jejich velikost k poměru s tělem.
Na první fotce jsou moje nové ve velikosti XL. Upozorňuji ještě, že figurína má velikost S a obvod v bocích 94 centimetrů, což je ještě o 4 centimetry méně, než mám já!

Výsledek:
„Extra velké XL“ kalhotky se téměř přibližují skutečnému obvodu sedu figuríny ve velikosti „S“!
Na rozdíl od druhé fotky:

A zde typické, náhodně vybrané kalhotky velikosti „M“ z mého šuplíku.
Do skutečného obvodu sedu figuríny jim chybí dobrých dvacet centimetrů!
Nabízí se položit si tuto otázku – co se děje pod kalhotkami, které naši nejdůležitější ženskou oblast stahují? Co se děje s tkáněmi a orgány, na které celé dny (a roky) působí takto stlačený obal? Jak se pod ním asi cítí? A může to zůstat bez následků? (Není divu, že se v té naší temné, umělými vlákny utěsněné a nevětrané ženské místnosti drží mykózy a další potíže.)

Žena stažená

Myslím si, že od dob utažených šněrovaček, kterým se dnes posmíváme, se vlastně zas tak moc nezměnilo. Jistě, naše žebra už mohou volně dýchat (což stejně lidé pořádně nedělají a neumí!), ale stahuje nás zase něco jiného.

Stahují nás podprsenky. Zapínání se zařezává do zad, tvoří se faldy, stahují nás kostice. Stahují nás neprodyšné umělé kalhotky, stahují nás jejich gumičkové okraje. Stahují nás těsné a tuhé džíny, zvlášť ty s nižším sedem, stahují nás malé boty s úzkými špičkami. Nárty z nich přetékají, prsty tlačí jeden do druhého a kroutí se. No, ať mi někdo tedy říká, že dnes se ženám žije pohodlněji. A můžou za to trendy, mediální tlak, nabídka v obchodech, stále se zmenšující velikosti a přetrvající kult vyhublosti a beztučnosti.

A taky elastan … !

Elastan místo, aby byl našim skromným pomocníkem, tak se stal naším pánem. Výrobce si díky němu dovolí dopředu počítat s tím, že chybějící materiál nahradí pružnost elastanu, že se oděv prostě a jednoduše – vytáhne.
Dříve, když bylo vše vyráběno jen ze stoprocentní bavlny, lnu, nebo z jiných pevných vláken, tak se nic nikam nevytáhlo a věci musely být velké přesně tak jako tělo, pro které byly vyráběny.
Dnešní doba umělých pružných vláken však bohužel, místo toho, aby nám oblékání elastanem zpříjemnila, tak dovolila vyrábět a prodávat věci, které jsou ve své skutečné velikosti velmi malé. Trochu nestydatě se zkrátka počítá s tím, že se na těle vytáhnou.

Jenže výsledkem vytažení rozhodně není dobrý pocit ani dobrý vzhled!
Ne vše, do čeho se vejdeme, co na sebe dokážeme obléknout, nám také bude slušet. Oblékejme se proto tak, jako kdyby žádný elastan neexistoval!
Amen!