Píšu o tom neustále. Že je třeba k oblečení přistupovat zodpovědněji. Nebýt pouhou loutkou, která nakupuje v nevědomosti a strká hlavu do písku před tím, jak současný, nejen módní, marketing se ženami manipuluje.
A z toho plyne, že jsem velkou propagátorkou „druhého života oblečení“. Už ani nevím, kdy naposledy jsem koupila novou věc (výjimečně si koupím nové boty) v „normálním“ obchodě, tedy v obchodě z první ruky.
Devadesátdevět procent věcí si kupuji už jen z druhé ruky (a to nošené i nenošené). Dokonce jsem tuto potřebu cítila až tak silně, že jsem z tohoto nepřehlušitelného vnitřního popudu i přestala vyrábět svou autorskou módu a začala obchodovat jen s věcmi, které už byly jednou koupené. S věcmi, které buď pocházejí od jiných žen, nebo jsem je ulovila v second handech, či na jiných prodejních akcích.

Troufnu si říct, že většina z nás má doma mnohem více věcí, než potřebuje a že se více či méně častěji zaobírá myšlenkou, co s těmi věcmi, jak se jich zbavit? Možností je několik (darovat, dát do kontejneru …), ale já preferuji, a také doporučuji, možnost třetí – prodat. A to především proto, že člověk okusí situaci také z druhého břehu. Nejen z toho známého a obvyklého, kde jste v roli nakupujícího, ale také z toho, na kterém jste v roli prodávajícího. Myslím, že by si každý měl občas zkusit možnost prodávat. Říká se totiž, že v dnešní době není umění vyrobit, ale umění prodat. A pod to se tedy podepisuji.
Koupit je tak strašně snadné, ale prodat je těžké!
Vyzkoušet si celý ten prodejní koloběh – připravit zboží k focení, vyfotit, ty správné fotky umístit na web, opatřit je popisky a vystavit. A pak, v tom lepším případě, úspěšný prodej uzavřít, dotáhnout do konce, zabalit a odeslat.
Jsem si totiž jistá, že když si člověk na svých nepotřebných věcech (nemusíme mluvit jen o oblečení, prodávat můžete i jiné potřeby v domácnosti) ověří, jak je to celé náročné, tak to může velmi změnit jeho nákupní chování a vůbec celý přístup ke „konzumování“. Najednou můžou přijít otázky – opravdu tu věc potřebuji, nebudu se jí zase za krátký čas zdlouhavě, náročně a pod cenou zbavovat?! 
A právě dnešním článkem chci nabídnout pár dobrých rad, jak zboží úspěšně připravit k prodeji:

 

Najděte si takové prodejní místo, kde se budete doslova cítit dobře. Mohou to být online-bazary, komunitní weby, Vinted, Facebook, Instagram apod.

Připravte věc k prodeji. Pokud už budete procesu prodeje věnovat svoji energii, tak zboží trochu upravte, aby k něčemu vypadalo. Čert mě může vzít, když vidím, jak ženy nabízejí zmuchlané, ledabyle zavěšené věci, které jak oběšenci, smutně visí na ramínkách. Dejte si s tím trochu práci – zboží přežehlete, nebo alespoň pěkně vytvarujte a naaranžujte.

Cenu stanovte v dobrém poměru k tomu, za kolik jste zboží koupili  – a za kolik by vám nebylo líto, že půjde z domu. Začněte cenou vyšší a sledujte reakce. S cenou můžete jít dolů vždy.

Nejlepší výpovědní hodnotu má oblečení, které je vyfoceno na těle. Ať již na lidském či na umělém. Budete-li fotit na sobě, pak si najděte takovou pózu, která bude vypadat lichotivě, nepokřiveně a dobře ukáže prodávaný kousek. Ideálně z čelního pohledu. Jiné pohledy zkreslují perspektivu a deformují vaše tělo i oblečení.

Zvažte také možnost, obzvlášť máte-li věcí k prodeji hodně, nebo věci velmi drahé, že si pořídíte krejčovskou pannu, na které se fotí obzvlášť jednoduše a výsledek vypadá hned profesionálněji. Navíc krejčovská panna je i pěkným dámským bytovým doplňkem. Také ji můžete použít jako elegantní stojan na vaše šperky, jako němého sluhu na župánek, nebo samozřejmě k jejímu původnímu určení, pokud si pro sebe šijete nebo si své oděvy opravujete či upravujete.

Budete-li si krejčovskou pannu pořizovat, volte tu s jednobarevným potahem. Vzorové, nebo jinak efektní figuríny, vypadají sice romanticky, ale vždy velmi zkreslí to, co na ně vystavíte.

Na souboru fotek s plisovanou sukní vysvětlím i další pravidlo. Využijte možnosti pěti fotek k tomu ukázat výrobek z pěti různých pozic. Zde jsou prakticky čtyři téměř stejné. Ukažte vše důležité – pohled zepředu, pohled ze strany, pohled zezadu, detail materiálu, další důležité detaily (řasení, knoflíky, pásek …)
Lépe na fotce bílého tílka zde:

 

Ať již fotíte na panně, na sobě, na ramínku, či rozložené na zemi, vždy volte jednobarevný, neutrální podklad. Bílá, nebo jinak barevná (ne příliš křiklavá, nejlépe šedá, temně zelená, černá …) stěna nebo podlaha. Máte-li věcí k prodeji více, klidně by stálo za to uvažovat o koupi nebo výrobě vlastního pozadí. (Já jsem si vlastnoručně nabarvila plátno na tmavě zeleno, napínáčky ho připíchla k dřevěné laťce a tu jednoduše položila na dva delší hřebíky.)

Ukažte, jaký má oblečení střih. Ukažte ho, přesně tak, jak vypadá, v čistě rozloženém stavu. Nedeformujte ho, nestahujte v pase, nevylepšujte. A vyfoťte pouze prodávanou věc, nepřiaranžovávejte k ní žádné zbytečnosti (mušle, cedulky, květiny …. ) Funkčnost má přednost před zbytečnou a matoucí kreativitou!

Do popisu uveďte ve stručnosti vše důležité. Uveďte: složení materiálu, důležité délky – přes prsa, přes boky, v pase, délka celkem, délka rukávů. U kalhot – vnitřní i vnější délku, u šatů s přestřižením – délku od pasu nahoru i od pasu dolů.
Toto není seriózní popis (a věřte, že je to velmi častý jev). Smajlíky nahraďte důležitými čísly.

Jednou někdo udělal to, že svůj kousek oblečení umístil na kožešinovou předložku a vyfotil. A pak se to zřejmě zalíbilo dalším a dnes je z toho na Vinted.cz poměrně rozšířený způsob focení. A přitom je to taková blbost! Prosím, když nemáte ani figurínu, ani pozadí, ani kus bílého prostěradla, který pod svou halenku rozložíte, tak to nechte jednoduše na podlaze! Myslím, že každá podlaha je lepší než umělá kožešina.

Když už investujete do figuríny, tak kupte takovou, která nevypadá jako že má křivici.

A poslední bod na závěr. Nápisy a všechen ostatní text pište spisovně. Správné používání jazyka, včetně gramatiky, je vizitkou vyspělého člověka. Používejte správně velká a malá písmena, správné i-y, pište čárky, slova skládejte tak, aby dávala smysl. A ještě jedna věc – na kterou se dnes zapomíná – než něco pustíte do éteru, tak si to po sobě přečtěte. Chybičky se mohou vloudit, vloudí se občas i mně, to se může stát, jsme jen lidé. Jde spíš o to – udržovat při životě slušnost, pozornost a krásu jazyka.