Nezajímají mě žádné výživové systémy. A nezáleží, zda se zašťiťují zdravím, hubnutím, či krásou. Jakmile se mi dostane do rukou článek, teorie, kniha, která se po pěkném názvu a rozumně znějícím úvodu začne ubírat směrem, který vyčleňuje určité potraviny nebo udává nějaké direktivní rady, kdy, co a kolik toho máme sníst, tak odcházím. Zavírám knihu, opouštím stránku.

Jeden říká, že nemáme jíst maso. Druhý, že nejen maso, ale i ostatní živočišné produkty. Třetí, že naopak, stejně jako pračlověk, máme jíst hlavně maso. Čtvrý dokonce vymyslí stravování podle typologie. Jednou je v módě jíst pětkrát denně, jindy pouze třikrát denně. Jedna teorie vychvaluje snídaně, druhá naopak tvrdí – pozor, to je stará informace, dnes je „vědecky“ dokázáno, že snídaně vůbec nejsou dobré! A tak obchody kvetou. Speciální produkty a diety se prodávají, poradci radí, knihy se kupují, články a videa se lajkují, ekonomika vzkvétá …

Jediná výživová autorita je pro mne moje kočka!

Po letech zkušeností, vzdělávání, pokusů a omylů jsem se dobrala k tomu, že pravda je velmi prostá. A pokud bych se měla někde nechat inspirovat, tak by to bylo právě u mé kočky. A to především proto, že její stravovací chování a životní styl není ovlivněn míněním a názory zvenčí, které se mění, jak dubnové počasí, ale vychází jen z ní samotné. Neb jediná autorita, jediný rádce každého živého tvora je jeho tělo. Pouze tělo je totiž objekt a zdroj dokonalé souhry a moudrosti.

A co přesně mě u kočky tolik inspiruje:

• Kočka nesleduje žádné nejnovější poznatky z hlediska výživy.
• Kočka neodebírá žádné příspěvky výživových youtuberek a jiných mudrlantek.
• Kočka si nekupuje žádné umělé proteinové nápoje a potraviny, aby jimi zaplnila pocit hladu a dostala do sebe látky, které jí pomohou (dočasně!) zhubnout.
• Kočka nejí pravidelně každé tři hodiny, aby nikdy nepocítila pocit hladu, ale právě naopak – jí jen tehdy, když má hlad. Pocit hladu je totiž jediný indikátor a impuls k tomu, kdy se máme najíst.
• Kočka dobrovolně nedrží půst, netrápí se hladem jen proto, že to píšou v lunárním kalendáři.
• Kočka nevyřazuje potraviny, které jí chutnají, kvůli tomu, že je někdo označil jako zdraví nevhodné.
• A rozhodně je nenahrazuje jinými, který jí tolik nechutnají, jen proto, že je zase někdo jiný označil jako vhodné a prospěšné.
• Kočka si ze svého způsobu stravování nedělá osobní image.
• Kočka nevěří každému, kdo umí hezky psát či přesvědčivě mluvit.
• Kočka jí, když má hlad.
• Kočka jí to, co jí voní.
• Kočka jí to, co jí chutná.
• Jakmile je kočka nasycena, tak jíst přestane a odejde.
• Kočka, když nechce, tak nedojídá. A je jí jedno, jestli tím náhodou neurazí hostitelku. Jestli se jí tím citově nedotkne.
• Kočce je jedno, že ta konzerva, která jí nechutná, vás stála velké peníze a honosí se lákavým názvem Gourmet.
• Kočka nejí proto, že je to právě společensky vhodné.
• Kočka neudržuje svou figuru podle rozpisu trenéra.
• Kočka si nemyslí, že čím víc to bolí (třeba na lekci břišního pekáče), tím víc je to účinné.
• Když kočku něco bolí, tak si odpočine.
• Kočka pije, když má žízeň.
• Kočka nenosí petku v kabelce a nedodržuji pitný režim, jen proto, že to opět někdo (respektive dnes už skoro všichni) říkají.
• A to je vše. Život je totiž jednoduchý. Stačí obrátit pozornost zvenku dovnitř! A taky se inspirovat těmi, kteří to umějí od přírody, nikoliv těmi, které média vynesla nahoru.