Kamarádek nemám mnoho. Dalo by říct, že jich mám spíše méně než-li více. A ještě vlastně docela nedávno jsem si myslela, že ty „staré kamarádky“, které znám již z mládí, jsou pro mne mnohem cennější, než ty novější, které znám jen kratší dobu. Že zkrátka svazky, které mají společnou dlouhou historii, tak mají vyšší hodnotu. Podobně jako třeba archivní vína nebo starožitný nábytek.

Rčení cítit se ve své kůži zná každý, ale kdo přesně ví, jak to vlastně v té cizí kůži vypadá? Já mám něco lepšího. Něco, co každý z nás zažil. Cítit se ve svých botách!
Na botách totiž záleží více než si myslíme a než jsme ochotni připustit. Na botách záleží dokonce víc než na oblečení.
Určitě se vám to už někdy stalo. Pocit zvláštní nejistoty. Pocit, že vám cosi chybí nebo přebývá. Že dnes nějak nejste ve formě. Že se neumíte dobře vyjádřit. Jako kdybyste byli z nepochopitelných důvodů agresivnější nebo naopak zakřiknutější. Můžete mít bůhvíproč horší náladu. Nebo že nelze umlčet pocit, že něco nesedí, tak jak by mělo. Že se zkrátka necítíte dobře a nevíte proč?

Nemá-li žena ve svém stylu dokonale jasno, tak se velmi často stává, že barvy, které se jí líbí a barvy, které jí sluší, nejsou jedny a totéž.
Obliba a slušivost jsou totiž dvě různé kategorie.
Jsou to dvě různé oblasti našeho života.
Obliba a slušivost se mají k sobě jako jablka k hruškám. Také nerostou na stejném stromu.
Obliba a slušivost jsou jako Emoce versus Genetika.

Už jako malá jsem milovala prohlížení německých katalogů Quelle a Neckermann a přitom vzdychala: „Ach, tolik pastelových odstínů kalhot … „
Ale i přes záplavu směsice obdivu a závisti mi tam něco přišlo trochu zarážející. A tím byly fotky žen předvádějících elegantní módu. Vypadaly totiž divně. Přestože byly krásné, půvabné a mladé … „něco nesedělo.“ Už nevím přesně, zda se mi to tenkrát podařilo rozšifrovat, ale dnes už to vím. Čím více dělám do módy a stylu, tím je to jasnější.