Když na vás počká, tak má být váš!

Není řeč o žádném muži na seznamce, služební cestě, před oltářem nebo kdekoliv jinde. Mám na mysli oblečení (doplněk či jiné zboží), které se právě rozhodujete zakoupit.
Jistě znáte tuhle situaci. Jste v obchodu. Zahlédnete …. například šaty.


Líbí se vám. Ale ..
Nastupuje právě to zrádné … „ale“. Věta s tímto slovíčkem může mít mnoho různých podob ….
Ale, budu mít dost příležitostí, kam si je vzít?
Ale, nejsou příliš krátké?
Ale, nejsou příliš dlouhé?
Ale, neodstávají mi trochu vzadu?
Ale, nejsou příliš výstřední?
Ale, nejsou příliš usedlé?
A ta nejzásadnější … Ale, potřebuji je vůbec?

Všechny tyto možnosti mají jedno společné. A tou je nedostatek přesvědčení, že tu věc opravdu potřebujete. Slovy jednoho z článků mého blogu – není to zkrátka stoprocentní. A to už nelze brát na lehkou váhu. Už hrozí zbytečný nákup, utracené peníze, výčitky za další kousek, který bude bez užitku viset ve vaší skříni.

Takže – pokud je věc stoprocentní, tak kupujte. Totiž jen tyto kousky, kterými jste si bez jakéhokoliv zaváhání jisté, jsou ty pravé. Jsou to ty, které vytvoří ten správný kousek skládačky vašeho úžasného a funkčního šatníku, který vám bude dělat radost. V těchto případech neváháte. Tady je to jistota.

Máte-li o nákupu jakékoliv pochybnosti,
tak radím zachovat následující postup:

Naprosto se „odemotivnit“ a přerušit tok vaší fantazie!

My totiž nekupujeme věci, ale zážitky! Nekupujeme jen bílou bavlněnou halenu. Kupujeme především představy, jak si v ní budeme připadat na sluncem zalité pláži u moře. Jak bude vše úžasné, bezstarostné a romantické. Jak svobodně, svůdně a neodolatelně se budeme cítit.
Emoce a představy jsou v tomto případě totiž náš největší nepřítel!

Zapomeňte na moře, lesy, louky … Zapomeňte prostě na všechny vaše představy a vize, které se vám začínají rozjíždět jak širokoúhlý, výpravný film … Zapomeňte na situace, které by se daly v halenkách a šatech prožít.

Hlavně hned nekupovat!
Vyvarujte se toho – podlehnout emocím a jít rovnou k pokladně.
Vraťte zboží na ramínko, zařaďte zpět na stojan a odejděte z obchodu. Běžte něco zařídit, pokračujte ve své činnosti. Odejděte do práce, jeďte domů … Dejte tomu čas …
Rozhodně si zboží neodkládejte, nerezervujte. Nechte ho tak, jak je. Maximálně můžete udělat to, že ho na stojanu „zašoupnete“ až někam úplně dozadu, aby nebylo ostatním nakupujícím ženám (které jsou na tom stejně jako vy) přímo na očích.
Časový odstup je v tomto případě váš největší spojenec. A je jedno – zda to bude hodina, dvě, den, týden … Až „vychladnete“ a emoce opadnou, tak sami poznáte, jestli se do obchodu chcete vrátit.

Dejte na náhodu.
Náhoda je mocná. Je mocnější než váš rozum.
A je hlavně lepší rádce a vůdce než vaše na plný proud rozjeté emoce a touhy.

Aneb jak říkal Jaroslav Marvan jako policejní rada Vacátko v Panoptiku města pražského: „Náhoda je koneckonců bůh!“ Tak i vy se nebojte svěřit rozhodnutí -zda mít či nemít tento kousek oblečení – vyšší instanci. Počká-li na vás, má být váš!