Na konzultacích stylového sebepoznání často zažívám s klientkami jistou vzájemně si podobnou situaci. Děje se tak zhruba v […]
archetypy
Možná jste, stejně jako já, postřehli, že postavení žen v pohádkách není nikterak slavné. Že většina ženských hrdinek […]
Všichni dnes milují anděly. Jsou jich plná květinářství a obchody s dárkovým zbožím, které sice vypadá jako pod […]
Název článku je o mně a o typologii Osmi stylů neboli Octo Codes. A je tak trochu nadplán. […]
Často se mi stává, že jak se vzdělávám v různých technikách a metodách, tak dříve či později přijde […]
Nastal čas na můj druhý příběh z hor.
Celé odpoledne jsem lyžovala stále na jedné sjezdovce, na jednom vleku. Zabraná do sebe, do svých myšlenek, najednou mě z nich vytrhl vlekař. Vlekař, postarší pán, typický horal pomáhající dětem na vlek, podávající kotvy, mi nečekaně povídá: „Paní, nebuďte tak vážná!“
Nemám ráda moderní slovní spojení MUST HAVE. Podle mého pohledu na módu a styl je to vlastně pěkný […]
Skutečnost, že člověk je sám sobě největší záhadou, jsem už párkrát zmiňovala v souvislosti s určováním stylu. Ale […]
Příliš mnoho žen černou miluje. Bezvýhradně. Ale často než vztah naplněný, to bývá píseň „Škoda lásky.“ Černá totiž sluší méně než jedné třetině žen. A pokud nejste mezi nimi, a přesto ji nosíte, pak bohužel svou náklonnost a peníze investujete do špatného koně. Dost možná, že dokonce milujete svého nepřítele.
Nikdy jsem nebyla vysloveně sportovní děvče. Na základce jsem mívala z tělocviku dvojku. Výmyk na hrazdě byl pro mě nedostižná meta a vybíjenou, kterou jsme hráli prakticky pořád (což z dnešního pohledu cvičitelky vnímám jako fakt velmi bídnou náplň tělesné výchovy), jsem nesnášela. Neměla jsem dost síly a bála se míče, který letěl závratnou rychlostí přímo proti mě.
Tělocvik zkrátka nebyl pro mě to pravé. Byla jsem jiná. Ráda jsem psala slohové práce, dobře jsem kreslila a víc mi záleželo na tom, abych byla hezky oblečená.
Píše se 10. ledna a ještě máme princezny z vánoc v živé paměti, tak se na ně pojďme […]
Jedna barva ve vašem šatníku je výjimečná! A možná o tom ani nevíte … A zcela jistě tam alespoň jeden kousek máte. Je to barva teoreticky velmi nenápadná …, ale prakticky velmi výrazná.
Důležitá informace úvodem! Tento článek jsem publikovala v srpnu roku 2016, kdy jsem Metodu 8 stylů, později přejmenovanou […]
Závist je prý jedna z nejhorších vlastností. Říká se to. Z pohádky to ví každé malé dítě. Ale když už se vám to přihodí, tak co s tím naděláte? Jak s tímhle pocitem, který se odněkud vynořil a nutkavě se vám vkrádá na mysl, naložit?
Co s tím jako máme dělat, když je to tak špatná věc?! Jak se dá na něco, co je silnější než já, zapomenout?
Už jako malá jsem milovala prohlížení německých katalogů Quelle a Neckermann a přitom vzdychala: „Ach, tolik pastelových odstínů kalhot … “
Ale i přes záplavu směsice obdivu a závisti mi tam něco přišlo trochu zarážející. A tím byly fotky žen předvádějících elegantní módu. Vypadaly totiž divně. Přestože byly krásné, půvabné a mladé … „něco nesedělo.“ Už nevím přesně, zda se mi to tenkrát podařilo rozšifrovat, ale dnes už to vím. Čím více dělám do módy a stylu, tím je to jasnější.
Málokdy si stěžuji na počasí. Ale letos už jsem začínala být trochu naštvaná. A vrcholem toho byla středa 27. dubna dopoledne, kdy jsem se chystala odjet a opět jsem musela sáhnout po zimní bundě. Bylo totiž 5 stupňů.
V prvním článku jsem se věnovala popisu kabelek – respektive jejich nositelek – z první poloviny Osmi stylových archetypů. Byly to typy jinové, tedy jemnější, ženštější.
A v tomto článku se budu věnovat druhé polovině – stylům jangovým.
Vše, co děláme a co nosíme jsou symboly. Symboly toho, jaké jsme. A právě na kabelce je to pěkně vidět! Jaká je moje kabelka, taková jsem já! Kabelka vysílá o nás samých nepřehlédnutelné signály!
Na všelijaké ankety, televizní přenosy a vyhlašování cen jsem se vždycky dívala ne proto, že by mě to nějak zvlášť zajímalo, ale protože se mi líbily outfity oceněných a lidí v hledišti, které zabírala kamera. Ale na pořadech typu Sportovec nebo Atlet roku zaznamenávám jeden úkaz, o který bych se s vámi ráda podělila.
U těchto vyhlašování jsem si vždycky říkala: „Proč ty sportovkyně vypadají v těch společenských, večerních a elegantních róbách tak divně?“ Cítila jsem, že něco není v pořádku, ale nevěděla jsem přesně co.
