Nemám ráda moderní slovní spojení MUST HAVE. Podle mého pohledu na módu a styl je to vlastně pěkný […]
archetypy
Skutečnost, že člověk je sám sobě největší záhadou, jsem už párkrát zmiňovala v souvislosti s určováním stylu. Ale […]
Kdysi jsem studovala aromaterapii a jedna přednášející tam mimochodem (informace mimochodem mám, mimochodem, nejraději :-) pronesla zajímavou větu o výchově dětí: „Děti se dělí na dva druhy. Jedny jsou jako pampelišky a druhé jako orchideje. A základem dobré výchovy je poznat, o kterou z těch dvou možností jde a podle toho k nim přistupovat.“
Příliš mnoho žen černou miluje. Bezvýhradně. Ale často než vztah naplněný, to bývá píseň „Škoda lásky.“ Černá totiž sluší méně než jedné třetině žen. A pokud nejste mezi nimi, a přesto ji nosíte, pak bohužel svou náklonnost a peníze investujete do špatného koně. Dost možná, že dokonce milujete svého nepřítele.
Nikdy jsem nebyla vysloveně sportovní děvče. Na základce jsem mívala z tělocviku dvojku. Výmyk na hrazdě byl pro mě nedostižná meta a vybíjenou, kterou jsme hráli prakticky pořád (což z dnešního pohledu cvičitelky vnímám jako fakt velmi bídnou náplň tělesné výchovy), jsem nesnášela. Neměla jsem dost síly a bála se míče, který letěl závratnou rychlostí přímo proti mě.
Tělocvik zkrátka nebyl pro mě to pravé. Byla jsem jiná. Ráda jsem psala slohové práce, dobře jsem kreslila a víc mi záleželo na tom, abych byla hezky oblečená.
Píše se 10. ledna a ještě máme princezny z vánoc v živé paměti, tak se na ně pojďme […]
„Jsme krásné! Jsme každá jinak krásné! Jsme každá osmkrát jinak krásné.“
Vždycky jsem pracovala se ženami, s oblečením a s barvami. Ale něco mi do skládačky kompletního stylového poradenství pořád chybělo. Nevěděla jsem přesně co, ale věděla jsem, že to něco určitě existuje. Ale když věříte na správné informace ve správný čas, tak se musíte dočkat.
Jedna barva ve vašem šatníku je výjimečná! A možná o tom ani nevíte … A zcela jistě tam alespoň jeden kousek máte. Je to barva teoreticky velmi nenápadná …, ale prakticky velmi výrazná.
8 stylů aneb „Klíč k sobě“ je unikátní typologie! Vytvořila – respektive rozšifrovala ji módní návrhářka Táňa Havlíčková. A […]
Závist je prý jedna z nejhorších vlastností. Říká se to. Z pohádky to ví každé malé dítě. Ale když už se vám to přihodí, tak co s tím naděláte? Jak s tímhle pocitem, který se odněkud vynořil a nutkavě se vám vkrádá na mysl, naložit?
Co s tím jako máme dělat, když je to tak špatná věc?! Jak se dá na něco, co je silnější než já, zapomenout?
Už jako malá jsem milovala prohlížení německých katalogů Quelle a Neckermann a přitom vzdychala: „Ach, tolik pastelových odstínů kalhot … “
Ale i přes záplavu směsice obdivu a závisti mi tam něco přišlo trochu zarážející. A tím byly fotky žen předvádějících elegantní módu. Vypadaly totiž divně. Přestože byly krásné, půvabné a mladé … „něco nesedělo.“ Už nevím přesně, zda se mi to tenkrát podařilo rozšifrovat, ale dnes už to vím. Čím více dělám do módy a stylu, tím je to jasnější.
Málokdy si stěžuji na počasí. Ale letos už jsem začínala být trochu naštvaná. A vrcholem toho byla středa 27. dubna dopoledne, kdy jsem se chystala odjet a opět jsem musela sáhnout po zimní bundě. Bylo totiž 5 stupňů.
V prvním článku jsem se věnovala popisu kabelek – respektive jejich nositelek – z první poloviny Osmi stylových archetypů. Byly to typy jinové, tedy jemnější, ženštější.
A v tomto článku se budu věnovat druhé polovině – stylům jangovým.
Vše, co děláme a co nosíme jsou symboly. Symboly toho, jaké jsme. A právě na kabelce je to pěkně vidět! Jaká je moje kabelka, taková jsem já! Kabelka vysílá o nás samých nepřehlédnutelné signály!
Na všelijaké ankety, televizní přenosy a vyhlašování cen jsem se vždycky dívala ne proto, že by mě to nějak zvlášť zajímalo, ale protože se mi líbily outfity oceněných a lidí v hledišti, které zabírala kamera. Ale na pořadech typu Sportovec nebo Atlet roku zaznamenávám jeden úkaz, o který bych se s vámi ráda podělila.
U těchto vyhlašování jsem si vždycky říkala: „Proč ty sportovkyně vypadají v těch společenských, večerních a elegantních róbách tak divně?“ Cítila jsem, že něco není v pořádku, ale nevěděla jsem přesně co.
