Nemám ráda moderní slovní spojení MUST HAVE. Podle mého pohledu na módu a styl je to vlastně pěkný nesmysl. Myslím si totiž, že neexistuje žádná věc, kterou bezpodmínečně a univerzálně musíme mít.
Must have je nátlakové slovní spojení, které vymyslel někdo, aby se něco dobře prodávalo. A postupně se toho chytili obchodníci, média, módní časopisy. A nakonec to mladé módní blogerky výměnou za pár hadříků poslušně jak holčičky roznášející za pětikorunu svatební výslužku rozsypou po internetu, aby se to dostalo až do nejzapadlejších českých sídlišť a vesniček.
A tak je nový výraz a hlavně nová potřeba na světě! Zbývá už jen uvěřit, podlehnout. A hajdy … nakupovat to, co někdo napsal, že opravdu nezbytně nutně musíme mít. Jinak že nebudeme dost módní, dost ženské, dost sexy, dost mladistvé, vlastně vůbec dost dobré.
Trendy jsou uměle vytvořená zbytečnost,
která se vydává za nutnost
Milé ženy, nic nemusíme Must have. Neexistují totiž žádné nezbytně nutné kousky. Jednou provždy zapomeňme na trendy, protože trend je jen takový pokyn dirigenta módního průmyslu. Mávnutí taktovkou, ať se kola byznysu točí dál. Letos pofrčí zemité barvy a vy si je mažte obstarat do obchodů a zapomeňte na ty jasné z loňska, protože ty už letos neletí.
Ps. když už jsme u těch zemitých barev, kterých jsou obchody plné, tak musím upozornit, že ty sluší jen teplým typům, kterých je v našich končinách střední Evropy velmi málo, ještě méně než 30 procent.
Neexistují žádné univerzální kousky, které sluší všem
A stejně jako neexistují trendy, tak neexistují ani žádná obecná doporučení jako třeba „Co se hodí k určitému věku“ a univerzální stylové rady typu „Džínová bunda omladí a elegantní sako přidá roky“.
Já tvrdím: „Jak komu!“
Vezměte si například tyhle puntíkaté šaty. Ty přesně dokládají fakt, že se nemáme oblékat podle věku. Jediné, co existuje, je oblékání se podle své osobnosti.
Komu tyhle šaty asi patří? Kolik je jejich majitelce let? Je to studentka? Je to mladá maminka? Je to mladá babička? Je to stará babička? Všechny možnosti mohou být správně. Když totiž najdu oblečení přesně k sobě, tak mi bude slušet ve dvaceti, ve třiceti, ve čtyřiceti, v padesáti, v šedesáti …
Tohle, co jsem naskenovala z časopisu. Vidíte kromě barev nějaký zásadní rozdíl? Já tedy ne.
Měla jsem na své „pohovce v pracovně“ šedesátileté ženy, které objevily svou vnitřní divokou a nespoutanou duši a v motorkářské kožené bundě vypadaly naprosto dokonale, a naopak v odborníky doporučovaném chanel kostýmu vyhlížely jak právě nachystané do rakve.
A také jsem viděla velmi mladé dívky, jejichž přísná cudnost, namísto džínsů a triček, dokonale ladila s elegantními pouzdrovými šaty, které módní experti řadí až někam po čtyřicítce.
Kolik žen, tolik stylů
Co žena, to styl. Kolik žen, tolik osobností a kolik osobností, tolik rozdílných stylů. Pro zjednodušení a pro snazší objevení těch pravých kousků samozřejmě pracuji s typologiemi (barevné a 8 stylů Octo codes), ale nedržím se jich striktně. Typologie mají pomáhat, zjednodušovat, ale ne svazovat. A stejně jako všechny ženy jemného studeného odstínu nechodí v růžových odstínech, tak se každá avantgardní žena nemusí halit do dlouhých sukní.
Kdybych já jako žena příliš neuznávající pravidla měla stanovit jedno pravidlo, tak by to bylo právě a jedině pravidlo, že Osobnost je nadřazená všem pravidlům!
Díky za vaši pravidelnou pozornost!
