Je to trend, nebo lenost?

Je to trend, nebo lenost? Ptám se sama sebe, když poslední dobou, až příliš často, vidám na nehtech žen kolem sebe zbytky oprýskaného laku. Jenže tentokrát to bylo horší v tom, že to nebylo jen tak mimochodem, na prodavačce, která mi podávala mince, když jsem kupovala rohlíky, nýbrž bylo to na fotce veřejné. Zvěčnělé na produktové fotografii jednoho významného e-shopu s knihami z druhé ruky.

Nejspíš to bude ale asi lenost, než-li trend – usoudím.
Pak se ale zarazím …
Bože, a není to snad nakonec tak, že lenost je trend?

Nejednou se mi už stalo, že jsem kolem sebe uviděla něco, co jsem si pro sebe označila jako nevkus, či módní faux pas, ale když jsem se o tom zmínila před dcerou, nebo před někým ještě mladším, byla jsem obdařena nechápavým pohledem a vzápětí shovívavě doplnili mou skulinu nevědomosti – že právě naopak! Že právě tohle je teď poslední módní trend!
Naposledy se mi to stalo třeba s ponožkami vytaženými proklatě vysoko nahoru k lýtkům, které jsem do té doby považovala za akt módní zaostalosti – a vida – ono je to úplně opačně, zaostalá jsem já, protože vysoké ponožky jsou teď prý vysoce módní – a naopak ty, co nosím já, kotníkové, tak ty už jsou úplně passé.

Ale přesně tak s trendy bývá. Ještě nestačí doznít jako nevkus a ejhle … už je to trend! A rozdíl je jen v tom, kdo je má na sobě. Je-li nositeli přes čtyřicet, je to nevkus – a je-li mu méně než třicet, tak je to poslední trend. (A věk mezi tím – zdá se být – taková bezcelní zóna.)
Z čehož mi vyplývá, že je-li vám přes čtyřicet, neřku-li ještě více, tak je vlastně úplně jedno, co máte na sobě, protože stejně nikdy nebudete vypadat dobře. Buď budete mimo snaživě s trendy – nebo mimo přirozeně svým věkem :-)

Proto se na situaci s oprýskaným lakem raději neptám svých mladších bližních a rovnou to pošlu do veřejného anonymního prostoru.
Nechci totiž vůbec slyšet, že oprýskaný lak je trend. Přes to se nikdy nepřenesu. Zbytky laku, nejen černého, ale jakékoliv barvy, nepravidelně a nevzhledně vycentrované uprostřed nehtu, považuji za něco nepřípustného. Neříkám, že se to občas každé z nás, která si lakuje nehty, nemůže stát, ale jakmile to zjistím, tak hned při nejbližší příležitosti buď přidám novou vrstvu a nebo pryč dolů s tím. Ovšem ruka propagující produkt na e-shopu, tak ta musí být dokonalá. A to by měla být norma.

Navzdory tomu, že prakticky celoživotně pracuji s módou, textilem a ženami, říkám, že trendy v ní nezohledňuji. Zajímá mě jen to, co ženám sluší, nikoliv to, co někdo určí, že se teď bude nosit. Co si budeme povídat, velmi často jsou to nepříliš slušivé věci, proto musí být ženám diktovány. Znáte to sousloví – diktát módy – ne? Je-li to věc slušivá, tak taková přece nepotřebuje být násilně diktována.
A víte, že trend někdy vznikne i lidově? Ne vždy je to „příkaz shora“. Někdy to přijde i odspodu. A právě toho se bojím, že se klidně může (nebo už mohlo) stát s oprýskanými lakem. Následkem své lenosti, nebo bůhvíčeho, na tom až tak nezáleží, to bude nosit dostatečný počet lidí – až se stane to, že to přestaneme vnímat jako problém, ale pomalu a jistě to zapadne do našich životů jako normální věc. (Jako se to stalo třeba s legínami.) Párkrát se to objeví na veřejné fotce, pak se v tom ukáže v televizi nějaká celebrita a nakonec se v tom bude svůdně kroutit před kamerou svého mobilu celý Instagram. (A my, s pečlivě nalakovanými nehty, si budeme připadat staromódní :)

Ale to tu zatím ještě není a tak se můžu držet svého: přes oprýskaný lak se nepřenesu. Je to pro mne stejně nepřijatelné jako třeba díra na ponožce. Není nic mezi tím. Je to jen lenost a nedbalost. Pokud si nehty neumím včas odlakovat nebo opravit, tak bych si měla lakování radši odpustit.

Ps. Chtěla jsem ještě na závěr dodat, že oprýskanost sluší jen starému nábytku, jak naznačuji fotkou svého stolku, ale možná by mi tenkrát moje babička řekla to samé, co dnes tímto článkem já: „Holka, tobě se líbí oprýskaný stolek? Jen ho běž pěkně natřít a nebo přes něj přehoď ubrus!“ Čímž vlastně na samý konec zjišťuji, že tento článek není ničím novým, že je to pořád dokola. Jen já jsem dnes možná na opačné straně barikády :)