Občas o kýči mluvím na konzultacích a workshopech, občas o něm píšu, tohle téma mě zajímá, ale cítím, že by to chtělo názornější a současnější příklad, než jakým jsou oprýskaní zahradní trpaslíci.
A právě takový se mi naskytl, nečekaně, ve výkladu poměrně luxusního obchodu s obuví a doplňky. Trendová plastová kabelka v ceně dvou tisíc s průhledným předním dílem a nápisem: „Don’t look“ je podle mého přesně takovým novodobým příkladem kýče.
Na jejím příkladu jsem vytvořila tři poučky definující, co je kýč:
O kýči – poučka první (která zní jak z atlasu hub) – kýč se nevyskytuje jen v levných nebo jednotkových obchodech, najdete ho hojně i v obchodech drahých a luxusních.
O kýči – poučka druhá – někdy je mezi vkusným zajímavým kouskem a kýčem jen tenká hranice. Někdy jen pár písmen. Kdyby byla kabelka bez nápisu, tak je nenápadně úsměvná: kabelka, do které je decentním okénkem, jak do dětského kočárku na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, vidět. Když je to ale s nápisem „Nedívej se“, tak je to kýč.
O kýči – poučka třetí – kýč neznamená, že by na věcech neměly být nápisy, kýč je, když jsou slova nadbytečná, když popisují to, co by mělo i průměrně bystrým lidem samo dojít. Když zesilují tlak na naše emoce a nebo když nápisy nedávají smysl. Zkrátka, když by to bylo lepší bez nich.
Jako u této kabelky. Nápis „Don’t look“ je víc než divný, je schizofrenní. Proč chci světu říkat „Nedívej se“a zároveň si pořizovat kabelku, do které je vidět? Kdyby mi skutečně šlo o to, aby mi dovnitř nikdo nekoukal, tak si přece koupím kabelku normální, neprůhlednou?!
Winter in Paris 