A nejen že žije, ale že je jeho pleť vlastně docela dobrá. A možná víc než to. Možná […]
pozor
Ano, přesně tak. Dovedu pochopit ledacos, ale ne to, jak může ještě v roce 2018 někdo věřit na účinek diet? (Pochopitelně nemám na mysli specifické zdravotní diety, například když je někdo po operaci žlučníku. Mám na mysli diety za účelem zhubnutí.)
Pokud patříte k té (věřte, že velmi početné) skupině žen, která si myslí, že bude krásná a spokojená […]
Minulý týden jsem byla na horách. Během sjíždění dolů po sjezdovce a nahoru vlekem – což jsou pro mě obě velmi inspirativní a meditativní aktivity – jsem dostala impuls hned k několika článkům. A tenhle je jedním z nich.
Onehdy večer jsem projížděla televizní kanály a zastavila se na španělském filmu Deník nymfomanky.
Dříve jsem chodila. Naběhly jsme do nákupního centra a braly obchod po obchodu. Procházely, rozhlížely, vybíraly a zkoušely. Nakonec klientka nakoupila. Za tisíc, dva, pět, deset, dvacet … jak jí bylo libo. Ale jednoho dne jsem s tím skončila. Přestože to byla výrazná část mého příjmu, rozhodla jsem se, že už v tom nebudu pokračovat. A to z těchto důvodů:
Tímto článkem děkuji za důvěru žen, které u mne kdy byly na poradenství, které se chystají, i těm, které to teprve plánují. Zcela upřímně. Vždycky jsem měla (a stále mám) ze služeb stylistů velký strach. Sama bych se bála – jen tak se někomu svěřit.
Tato věta není výsledkem žádných výzkumů ani vědeckých studií. Tuto větu řekla Miranda v seriálu Sex ve městě. A já se s ní ztotožňuji. Tedy až poslední dobou. Dříve jsem si to nemyslela. Tedy vlastně myslela, ale jen o ostatních ženách. Sebe jsem viděla jinak. Byla jsem přesvědčená, že já jsem jiná, že já tyhle věci nedělám. Byla jsem si jistá, že jsem báječná manželka, kterou je radost mít doma, která je tolerantní, která nevyčítá, nevychovává, nekritizuje, neprudí .. A když už výjimečně něco řekne, tak je to jen proto, že je to pravda. A ta se prostě musí říct!
V tělocvičnách se pohybuji přes dvacet let. Mám poměrně slušný přehled o všelijakých tělesných aktivitách a to z různých úhlů pohledu i „ze světových stran“. A nyní ve zralém věku (hrozná fráze, ale hodí se to) můžu říct, že jsem překvapivě dospěla k názoru, že „kdo nic nedělá, nic nezkazí“.
Zařekla jsem se, že nebudu nakupovat v těch nejlevnějších, v těch nejvíc fast fashion obchodech (levnými obchody nemyslím […]
Většina žen, které ke mě chodí na stylové konzultace minimálně jednou vysloví tuhle větu: „Měla bych asi být více ženská.“ Což je ve své podstatě velmi divná věta. Proč si tolik žen vlastně vůbec myslí, že jsou málo ženské? Proč by se měla ženskost nějak dokazovat? Kde a proč se v ženách tento pocit bere? A co s tím dělat?
Aneb článek, který chci napsat vždycky, když se vrátím odněkud z dovolené nebo z výletu, ale dosud jsem […]
Byla jsem na „dámském“ bazaru. Každá si tam mohla pronajmout stoleček a prodávat svoje věci – oděvy, obuv, doplňky, kabelky a šperky.
Miluji to! Tuhle atmosféru módy, trhů, takovéto hledání, probírání, hadříky, štendry a ramínka. Užívám si to. Včetně pocitu vděčnosti za každou takovou akci. Dětských bazárků je všude jak hub po dešti, ale největší objem nenošených a zbytečných věcí není mezi dětmi, ale mezi ženami! Prostě díky za všechno, co bojuje proti plýtvání, hromadění a co pootočí pomyslným kruhem nenošených věcí v našich skříních.
Dnešní článek byl tak trochu mimo plán. Měla už jsem téměř dokončený jiný, ale právě jsem viděla něco, co stálo za změnu plánu. Seděla jsem v předzahrádce restaurace a jak to tak často dělávám, při bílém polosuchém pozoruji kolemjdoucí ženy, jež jsou pro mne bohatým zdrojem inspirace. Sleduji je svým typickým úhlem pohledu, který snoubí krásu, tělo a módu. A dnes se obzvlášť zadařilo, protože se mi před očima odehrála velmi zajímavá promenáda s jedním silným společným prvkem.
Dostala jsem chuť na něco malého sladkého ke kávě, ale doma nebylo vůbec nic. Jít do obchodu se mi nechtělo, a abych hned pekla celý koláč, tak to už teprve ne. Když vtom padl můj zrak na poličku s dózami s ořechy a sušeným ovocem, které si dávám do ovesné kaše a přišel nápad! Vzpomněla jsem si na raw food. To by mohlo být právě to, co potřebuji. Udělám si raw kuličky! Zběžně jsem prolétla pár receptů na internetu a pochopila, že to vlastně není vůbec žádná věda, že je to jen o principu nasypeš, rozmixuješ a vytvaruješ.
Procházím obchody a míjím již několikátý model s bílým límečkem. Zdálky nebo na stojanu vypadají docela pěkné, jakmile ovšem […]
Při třídění oděvů, ať již vlastních nebo svých klientek, jsem si uvědomila zajímavé spojitosti. Za nenošenými kousky z našich skříní se často skrývají velmi podobné příběhy. Zjistila jsem totiž, že byly pořízeny za téměř shodných okolností. Tyto okolnosti jsem popsala a rozdělila do osmi skupin.
Kamarádek nemám mnoho. Dalo by říct, že jich mám spíše méně než-li více. A ještě vlastně docela nedávno jsem si myslela, že ty „staré kamarádky“, které znám již z mládí, jsou pro mne mnohem cennější, než ty novější, které znám jen kratší dobu. Že zkrátka svazky, které mají společnou dlouhou historii, tak mají vyšší hodnotu. Podobně jako třeba archivní vína nebo starožitný nábytek.
Rčení cítit se ve své kůži zná každý, ale kdo přesně ví, jak to vlastně v té cizí kůži vypadá? Já mám něco lepšího. Něco, co každý z nás zažil. Cítit se ve svých botách!
Na botách totiž záleží více než si myslíme a než jsme ochotni připustit. Na botách záleží dokonce víc než na oblečení.
Určitě se vám to už někdy stalo. Pocit zvláštní nejistoty. Pocit, že vám cosi chybí nebo přebývá. Že dnes nějak nejste ve formě. Že se neumíte dobře vyjádřit. Jako kdybyste byli z nepochopitelných důvodů agresivnější nebo naopak zakřiknutější. Můžete mít bůhvíproč horší náladu. Nebo že nelze umlčet pocit, že něco nesedí, tak jak by mělo. Že se zkrátka necítíte dobře a nevíte proč?
Winter in Paris 