A nejen že žije, ale že je jeho pleť vlastně docela dobrá. A možná víc než to. Možná dokonce velmi dobrá. Možná lepší, než ta vaše luxusními krémy opečovávaná. Každopádně nepříliš markantní rozdíl na to, že ženu tahle péče stojí tolik, že by z ní za ty pěstěné roky bylo na nové auto, a že muže to nestojí nic. Nic myslím nic, vůbec nic, ani korunu. Prostě nula, nula.

A přesně do cesty této mé úvahy mi, jak na zavolanou, přišel pořad Dobré ráno v České televizi, který byl odvysílán 26.1. Do tohoto dílu byla pozvána jistá paní dermatoložka, která měla vysvětlit, jak správně pečovat o pleť. Absurditě jejího povídání, které mě tolik zasáhlo, pomohla i náhodná konstelace moderátorů. Tento díl shodou okolností nemoderovala žena a muž, jak to bývá obvyklé, ale právě dva muži! Dva muži nepolíbení kosmetickým průmyslem.

Rozhodně doporučuji – kliknutím na obrázek – se na tento krátký úryvek podívat.

Paní dermatoložka, čili kožní doktorka, líčila, co dělá pro svou pleť každý den. V pořadu má několik vstupů, ale nejzajímavější je ten závěrečný:
„Po ránu setřu pleť pleťovým mlékem. Potom nanáším podkladové sérum pod krém. Poté hydratační krém plus vrstvu make-upu. Pak jedu do práce a během jízdy v autě si dokrémuji ruce. V ordinaci si krém na ruce, který mám přímo na stole, přetírám znovu často a opakovaně v průběhu dne. V průběhu dne rovněž používám termální vodu ve spreji, kterou si stříkám na obličej. Večer se odlíčím micelární vodou. Pak nanesu sérum a na to hutnější krém. Dvakrát týdně dávám pleťovou masku.“
A ještě bych zmínila jeden její slogan, který mě také dostal: „Mazat, mazat, mazat! Já se mažu kdykoliv, třeba když stojím na křižovatce na červenou.“

Tak tomu se, vážená paní doktorko, lidově říká – závislost – velká jak Brno!

Já jsem sice nevystudovala medicínu jako vy, ale zase používám hlavu k obyčejnému přemýšlení a nejen jako něco, na co se celý den nanášejí a stříkají nějaké kosmetické produkty. A i proto také vím, že ke zdravému stavu své pleti, jsme téměř vše dostali od přírody. Máme ruce, máme potraviny, máme rostliny, máme oleje, máme sádlo … To, co popisujete vy totiž nesvědčí o péči, ale spíše to vypovídá o vás. Respektive o vaší diagnóze. O diagnóze zvané závislost.
A ve vašem případě – opravdu velkou. Jak se lidově říká – velkou jak Brno. A navíc nebezpečnou tím, že je posvěcená vaším vzděláním a vystoupením ve veřejnoprávní televizi. Vy jste totiž přesně ten člověk, kterého dnešní, na zisk orientovaná doba, potřebuje. Člověk, který prostřednictvím svého MUDr. titulu povýší nenasytný kosmetický byznys na velkou vědu, přidá mu punc důležitosti a nezbytné nutnosti.

Když se někdo potřebuje několikrát za den něčím mazat, tak to je jen známka toho, že něco v jeho těle přestalo normálně pracovat.
A je jedno, zda mažete tvář, ruce či rty!

Vrátím se k nadpisu článku – pleť mužů – stejně jako pleť dětí a mládeže – funguje dobře. K tomu jí slouží třeba mazové žlázy – tedy kožní maz – který dělá pokožku vláčnou, hebkou a přirozeně ji chrání.

Pro dobrý příklad nemusíme chodit daleko. Je jím přímo moderátor Dobrého rána Petr Rajchert. Rozhodně bych neřekla, že oproti paní doktorce vypadá nějak hůře, zanedbaně či staře. Na to, že je ročník 1968 a zanedlouho mu bude padesát, a pro svoji pleť nic nedělá, tak vypadá přímo skvěle! (Pozn – z dostupných zdrojů jsem zjistila, že paní doktorce je 41 let.)

Pleť se totiž o sebe umí starat sama. Tedy jen do té doby, než propadneme mediální osvětě, že bychom měli o svou pleť konečně začít vážně a pravidelně pečovat. A to je právě začátek konce! Tím se postupně začíná vytvářet nenápadná závislost. Pleť pod nánosy všelimožných vrstev, složek, změkčovadel, aromat, zvlhčovadel, silikonů, sulfátů, syntetických látek, aromat, konzervantů, zahušťovadel, micelárních vod … přestává sama pracovat a přechází do stavu již zmiňované závislosti.
A to se pak zkuste jeden den nenamazat – to fyzicky ani psychicky nevydržíte. Budete mít pocit, že je vám kůže „o dvě velikosti menší“ a pokud si okamžitě něco na sebe nedáte, tak snad dokonce praskne.
Ideální stav vidím – stejně jako u mužů – s touto závislostí nikdy ani nezačínat a plynule navázat na bezkosmetické dětství. A jen v případě zvláštních, výjimečných situací (slunění, moře, sauna, lyžování, mrazy ..) sáhnout k nějakému přírodnímu pomocníku.
Jenže otázkou zůstává – kdo by pak bohatl?

Paní doktorka, stejně jako většina z nás žen, zkrátka skočila na lep bludům kosmetického průmyslu.

Závislost paní doktorky na kosmetických produktech je velmi odstrašující ukázka toho, kterak matrix kosmetického průmyslu prosakuje do našeho života, do každé toaletní poličky v každé koupelně. Věří mu ženy a dívky, prosté i vzdělané, věří mu i doktorky. Kosmetický průmysl zavelí, jeden papoušek předá druhému papouškovi, druhý papoušek udělá školení a předá tomu třetímu … a někde na konci řady papoušků může být klidně i dermatoložka, která na námitku moderátora, že on se ráno jen opláchne vodou, odvětí, že to tedy žije ve velkém omylu, protože voda na pleť v žádném případě nepatří!

To už se opravdu musím smát nahlas: „Když, paní doktorko, myslíte, že je ta voda tak špatná, tak co je asi v těch všech vašich lahvičkách a tubách? Vaše termální a micelární voda není z vody? A ve vašich krémech také není voda? Nebo že by to snad byla nějaká lepší voda?“

Přiměřeně!
Jak říkal Jan Werich

Doktorka versus moderátoři, stejně jako ženy utrácející nehorázné peníze za kosmetiku versus jejich (ještě dosud normální) muži, kteří nepoužívají skoro nic – to je takový impuls k zamyšlení. Taková achillova pata nesmyslné a uměle vytvořené reality kosmetického průmyslu. Reality neustále se něčím mazat! Reality neustále něco kupovat!

A přitom … Není třeba se neustále mazat! Ale naopak je třeba vrátit naší kůži její přirozené schopnosti výživy a obnovy. Pracujte s kůží, masírujte, nebojte se jí! Kůže není tak chatrná, jak nás blafuje kosmetický průmysl s jediným cílem, abychom ztratily kontakt se svým tělem a místo toho jen jako bezmocné loutky nakupovaly a nakupovaly! Produkty velmi drahé a zbytečné!

Zapomeňme na chiméru kosmetického průmyslu, který se nám jen snaží odejmout moc nad svým tělem a žádá si naše peníze.
Neočekávejme od kosmetiky zázraky. Žádné v ní totiž nejsou.

Jděte raději jinou cestou. Preferujte kvalitní potraviny, pobyt venku, přirozené prokrvení, masážní a tlakové techniky těla a obličeje. A nebo třeba sádlo.
Již naše babičky a prababičky věděly, jaké blahodárné účinky na pokožku vepřové sádlo má. Je to totiž tuk nejbližší tomu lidskému. Sádlo pomáhá kůži zjemnit, promastit a dodává pokožce vláčnost, jemnost, regeneruje ji a zklidňuje.
A pak těch druhů rostlinných olejů, které jsou dnes na trhu (olivový, mandlový, arganový, makadamiový, kokosový, meruňkový, moringový, šípkový, jojobový …)
Prostě zkoušejte, nebojte se a uvidíte, co právě vám vyhovuje.

A dávkování? Rozhodně ne na každé křižovatce. Raději vzpomeňte, jak v pohádce Byl jednou jeden král říkal Jan Werich: „Přiměřeně … přiměřeně!“