Onehdy večer jsem projížděla televizní kanály a zastavila se na španělském filmu Deník nymfomanky. A protože téma sexu, co si budeme nalhávat, nás zkrátka přitahuje, podlehla jsem tomu vnadnému názvu, a začala film sledovat. Upřímně řečeno, nebyla to žádná hitparáda, ale i přesto jsem ho dokoukala až do konce.
Zaujalo mě v něm totiž ještě něco jiného než sexuální peripetie mladé dámy. Můj pohled a vnímání světa je, ať chci nebo nechci, vždy trochu orientováno na ženy, styl, oblékání a krásu.
Hlavní hrdinka se jmenuje Val (Belén Fabra) a má ráda sex. A tudíž je ve filmu spousta scén, kdy je její tělo „dobře vidět“. Do detailů, z různých úhlů pohledu a v různém osvětlení, si můžeme prohlédnout její figuru.
A jsem u toho … Přestože je tato žena ve filmu vydávána za půvabnou a smyslnou krasavici, neřekla bych, že je ve skutečnosti nějakým ztělesněním prototypu a ideálu ženské krásy.
Amerika versus Evropa
Americké filmy se vyznačují tím, že ženské hrdinky jsou dokonalé. A vůbec nezáleží na tom, zda představují roli manželky, milenky, policistky, kosmonautky či vědecké pracovnice v jaderné elektrárně, která ve skutečném reálném světě vypadá jako Dana Drábová, ovšem v americkém podání by ji hrála minimálně Sandra Bullock.
Americké hrdinky jsou Hollywoodsky, možná až Disneyovsky dokonalé. Ukazují křivky, veliká prsa, nafouklé rty, svůdná kukadla a vyšpulený zadeček. Je to dokonalost, která není ze skutečného světa. Je to taková krása umělá, plastová, vylepšená operacemi, silikonem a Photoshopem.
Krása, která vzbuzuje v ženách deprese, navádí je k nadměrnému utrácení peněz za módu, kosmetiku, fitness, solária a chirurgické zákroky. Což často bývá přímou jízdenkou na cestě k sebezničení. Tělesnému, finančnímu i psychickému.
Nymfomanka je jiná. Nemá kulaťoučký zadeček a tvář andílka. Naopak. Má kostnaný tvar těla a vůbec je celá taková klukovská, hranatá, špičatá. Dokonce i její prsa jsou spíše „chlapecká“. A přesto přezevšechno ztělesňuje sexuální objekt.
Nymfomanka by se mohla ocitnout na rozcestí. Klidně by se mohla vydat cestou mindráků. Mohla by propadnout pocitům, že není dostatečně ženská, srovnávat se s jinými ženami, stáhnout a uzavřít se, až do naprosté sebedestrukce. A nebo má druhou možnost. Vydat se na cestu své jedinečnosti. Věřit v sebe, ve svou originalitu a smyslnost.
Nymfomanka je totiž Evropanka. V Evropě to naštěstí máme trochu jinak. V Evropě není dokonalost tak vybičovaná do extrému. Více se blíží podobě normálních žen. Rozdíl mezi ideálem a běžnou ženou není tak markantní, tak kontrastní jako nereálný ideál přifouklých Amerických Playmate a běžnou Američankou.
Poslední dobou se jako houby po dešti všude vyrojily knihy a články o tajemství Pařížanek. A všechny mají jeden společný bod, kterého je dobré se držet. Pařížanka se netrápí nedokonalostmi a naopak je dokáže využít jako důkaz své originality. Pařížanka je spokojená sama se sebou, nepředělává se a nepodléhá diktátům a trendům.
Ideál krásy je o nedostupnosti
Povím vám jednu velkou pravdu, která možná trochu odlehčí břemenu vašemu pachtění se za ideálem krásy.
Že je ideál krásy uměle vytvořený, to není žádná novinka. Ale pozor, já řeknu víc. Ideál krásny je uměle vytvořený právě tak, aby byl v té které době a krajině co nejméně dostupný!
V zemích, kde se ženy rodí tmavovlasé a snědé, je ideálem průsvitná blondýnka. V dobách, kdy byl nedostatek jídla a chudoba, byla ideálem kyprá žena plných tvarů. A v dnešní době, kdy západní civilizaci ohrožuje blahobyt, přejídání a nedostatek pohybu, tak je ideálem hubená žena nebo posilovacími stroji tvrdě vyrýsovaná figura. Jednoduše řečeno – ideál je vždy takový, aby přiblížit se k němu, bylo co nejsložitější a nejpracnější!
Naše charisma je víc než nějaký ten špíček
Zapomeňme na celou tu podivnou Hru na ideál. Přestaňme ji „s nimi “ hrát! Vydejme se na lepší cestu. Raději v sobě objevme svou „nymfomanku„, tedy ženu, která bude taková, jaká chce ona sama být. Vždyť naše charisma, sex-appeal je víc než nějaký ten špek, než nějaká ta nedokonalost. Dokonce k ní není ani přímo úměrný! On totiž vychází zevnitř, z našeho přesvědčení, z naší originality. Udělejme si ideál krásy samy ze sebe. Ať jsme jaké jsme, ať je nám tolik, kolik právě je …
A pokud náhodou zrovna řešíte to, jestli si nemáte nechat odsát trochu tuku, upsat se vlastní krví skrze členství v posilovně, vytetovat si obočí, zvětšit prsa, radím – zapomeňte na to. Zapomeňte na Ameriku. Krásná už jste teď. Jen se na svůj problém díváte ze špatného úhlu pohledu. Radši si místo toho pusťte film Deník Nymfomanky, hledejte šetrnější cesty ke kráse, kupte si něco pěkného na sebe, zapalte svíčku a udělejte si krásný večer. Jen pro ten dnešní večer a v té nejkrásnější společnosti. Ve společnosti krásné ženy. Se sebou samou!
Jsme totiž takové, jaké si myslíme, že jsme! Jsme takové zboží, do jaké jakostní třídy samy sebe zařadíme. Nic jiného není důležité! Skutečný obraz o sobě podáváme jen my samotné. Nikdo jiný. Nikdo zvenčí nám naši nálepku s cenovou kategorií nedá.
Winter in Paris 