Pokud patříte k té (věřte, že velmi početné) skupině žen, která si myslí, že bude krásná a spokojená teprve tehdy, až zhubne, tak je tento článek určený právě pro vás. Hlavním tématem je totiž moje přesvědčení, že krása a velikost oblečení spolu úplně nesouvisí. Být hubená automaticky neznamená být krásná, a být při těle neznamená být méně krásná!
Ale dříve než přejdu k věci, přijměte moje úvodní ujištění, že tento článek nebude o chlácholení a pozitivních mantrách typu „na vzhledu nezáleží, když máte krásnou duši“. Stejně tak ale nebude obhajovat ženy s výraznou nadváhou, kterou způsobuje jejich nevědomost a neschopnost se sebou něco dělat.
Dvě fotky hned na začátek:
Mám ráda tuhle fotku Marylin Monroe. Je totiž velmi ženská a přirozená. Skoro bych řekla, že je ztělesněním ženskosti! (A jsem naprosto přesvědčená, že stejně tak i pro většinu mužů.)
Ale zároveň se mi vkrádá otázka: „Dostal by se i v dnešní době na veřejnost podobný snímek, s nějakou současnou celebritou? Nezasáhl by náhodou retušér a nezatlačit trochu do stehen a zadečku?“
A naproti tomu jsem vybrala snímek modelky Evy Herzigové na pláži. Co k tomu dodat ? Tohle že má být ten ideál? Vám se to snad líbí?
Příliš humbuku kolem tuku
Většinu svého života jsem zasvětila hubnutí. Asi tak od patnácti, šestnácti let, v různých intervalech střídám cykly hubnutí, přibírání, období štíhlejší s obdobími plnoštíhlejšími. A tak pořád dokola. Ale přibližně v osmatřiceti letech, kdy jsem se právě čerstvě a šťastně ocitla v období velmi štíhlém, jsem zjistila, že je něco jinak! Že jsem nezhubla rovnoměrně, ale v určitých partiích víc. Bohužel. Víc v obličeji a v prsou. A to mě vyděsilo!
Tuk je něco, co bylo dosud vydáváno za našeho velkého nepřítele. Tuk je špatný, tuk je zákeřný a je třeba ho z našeho života vymýtit! A jsem ráda, že se toto mylné tvrzení dnes už vyvrací, že už to přestává platit a že se dnes tukům vrací jejich prospěšnost a význam. Ale protože nejsem žádná výživová poradkyně, chci tuk pochválit spíše z hlediska vzhledu.
Buďme rády, že tuk máme! Znám spoustu žen, které by za to, aby trochu přibraly, daly co by jen mohly. Věřte, že těmto velmi hubeným dámám není vůbec co závidět. Absence tuku od jistého věku totiž vůbec nevypadá dobře! Absence tuku opticky přidává roky!
Stejně jako tuk v jogurtu dělá jeho chuť, tak tuk na těle je to, co dělá pěkně vypnutou pleť. Tuk je totiž vycpávka mládí!
S hrdostí nosím to, co mám!
Obdivuji ženy, které si „to svoje“ umí nosit. Ženy, které místo toho, aby propadaly depresím, pocitu nedostatečnosti a vyhazovaly peníze za nesmyslné diety v prášku, tak udělají ze svých zdánlivých nedostatků přednost.
Pro mě jsou tyto ženy symbolem toho, kterak zdravé sebevědomí zvítězilo nad manipulací a veřejným míněním.
Jako příklad bych uvedla Tyru Banks – americkou modelku, zpěvačku, moderátorku, herečku a také první afroameričanku na obálkách módních časopisů. Dnes už není modelingově hubená, spíše bych řekla, že je úplně normální, má paže a stehna. (A dokonce nemá ani moc hezká lýtka a kolena.) A přesto z ní sálá pocit, že je krásná a jedinečná!
Není špatných postav, to jsou jen špatně střižené oděvy!
A jsme u toho! Dobrý střih oděvů je totiž víc než nějaké to kilo navíc! A to je velká pravda, kterou ví každá sebevědomá, znalá a rozumná žena, což ji nakonec také od těch ostatních nejvíce odlišuje. A to je vše. To je celé to zázračné tajemství! Vědomí toho, že si na sebe nemohou navléknout cokoliv, ale pouze to, co mi stoprocentně padne. A klidně to může být pouze jeden, jediný, ale za to přesný střih! Jeden střih kalhot, jeden střih sukně, trička, jeden, dva typy výstřihů a přesně definovaná délka.
Kdo potřebuje mít narvanou skříň a z každého rožku trošku?! (To snad jen výrobci a obchodníci by nás takové chtěli. Nevědomé, neznalé a naivní. Jenže my víme víc a přestáváme se nechat vodit … )
Dobrým příkladem je bývalá první dáma Ameriky Michelle Obama. Její hruškovitá postava není dokonalá, ale kdykoliv si na sebe vzala hezky střižené šaty, v trupu úzké, s otevřeným hrudníkem, se širokou nabíranou sukní, vypadala krásně a bezchybně.
Na rozdíl od druhého outfitu z kalhot a beztvarého, nevýrazného svetru. (A to aspoň respektuje stylově správné rozmístění barev – světlejší část v útlejším místě a tmavší v kritičtější partii.)
Shrnuto v bodech:
- Hezkou postavu nedělá nízké číslo, které ukazuje váha. Hezkou postavu dělají tvary a proporčnost! A tu lze dobře zvoleným oblečením vymodelovat. Vždycky jde více zúžit pas, otevřít hrudník, ramena, prodloužit krk a nohy.
- Padesát procent dojmu z našeho těla je odvozeno od vzpřímeného držení těla.
- Dalších padesát procent vychází zevnitř, z našeho sebevědomí. (Pokud o tom pochybujete, podívejte se znovu na fotku Tyry Banks).
- A protože padesát a padesát je dohromady sto, tak není důvod, abychom nemohly být okamžitě spokojené a krásné.
- Přiznejte si nedostatky, oceňte svoje přednosti a objevte svoje správné střihy. A pouze ty pak noste a bez milosti zapomeňte na ty ostatní!
- Noste sebe! (Ještě jednou si prohlédněte fotku Tyry Banks).
Takhle ne!
Jako příklad toho, jak nám oblečení ubližuje, jsem si dovolila použít fotky z mého oblíbeného prodejního portálu Vinted.cz. (Jinde už skoro ani nenakupuji.)
Odhaduji, že žena nabízející toto šedé sako si pravidelným cvičením vyformovala tzv. testosteronovou postavu – tedy úzké boky a výraznější horní část. Jenže tím, že na takový hrudník ještě oblékne světlé sako s otevřeným výstřihem a zkombinuje s velmi těsnými, obtaženými džínami, jen svou neproporčnost zvýrazňuje.
Kdyby se oblékla opačně – světlé kalhoty nebo pouzdrová sukně tvarující boky a nahoru tmavý, přiléhavý a uzavřený svršek, vypadala by skvěle!
K čemu je mi pěkná postava, když si ji podivným, nelichotivým střihem úplně zdeformuji? (Tyhle džíny ubírají délce nohou opticky alespoň dvacet centimetrů.)
Stejně jako tato kombinace svetříku a kalhot. Proč si kazíme to, co máme?
Vidím úplně zbytečně vystupující faldy a narušenou proporčnost jinak velmi hezké, souměrné postavy.
Proč nakupujeme neforemné, podivné a deformující modely?
(Tohle snad nemůže slušet vůbec nikomu.)
Poslední ukázka toho, jak tolik módní over-size svetříky mohou být k naší postavě opravdu velmi nepřátelské! Vždyť co z mladé, štíhlé dívky zůstalo? Nic! Vidím jen takovou podivnou, zmuchlanou kuličku.
Ignorujte, zapomeňte …
Naprosto vážně říkám: „Přestaňte si dělat iluze o oblečení ve většině průměrných obchodů v Čechách a s klidným svědomím ignorujte, co tam visí.“ Nebojím se říct, že to jsou často nesmyslné a zbytečné modely (krátká úvaha na toto téma – zde), které jsou k ženským postavám velmi kruté, a které mohou slušet v krajním případě pouze šestnáctiletým, anorektických košťatům. (Pokud ovšem připustíme možnost, že na koštěti může být něco hezkého.)
I s nedokonalou postavou a pár kily navíc budete mít díky dobře zvolenému střihu oblečení ve výsledku mnohem lepší postavu než žena s dokonale vyrýsovanou figurou, ale ve špatně střiženém oblečení!
A toto si vytiskněte a dejte do zlatého rámečku!
Každá z nás něco má. Jedna – větší zadeček, jiná stehna, jiná ramena. O to přece vůbec nejde. Krása není o dokonalosti. Důležitější je vědět, že každá postava může vypadat skvěle. Bude-li mít na sobě dobře střižený oděv!
Winter in Paris 