Poučte se z chyb cizích žen

Byla jsem na „dámském“ bazaru. Každá si tam mohla pronajmout stoleček a prodávat svoje věci – oděvy, obuv, doplňky, kabelky a šperky.
Miluji to! Tuhle atmosféru módy, trhů, takovéto hledání, probírání, hadříky, štendry a ramínka. Užívám si to. Včetně pocitu vděčnosti za každou takovou akci. Dětských bazárků je všude jak hub po dešti, ale největší objem nenošených a zbytečných věcí není mezi dětmi, ale mezi ženami! Prostě díky za všechno, co bojuje proti plýtvání, hromadění a co pootočí pomyslným kruhem nenošených věcí v našich skříních.

Ale zpět na bazar. Vzala jsem jsem si s sebou dva tisíce s tím, že si užitečně udělám radost. Byla jsem natěšená a už jsem si v duchu plánovala, co bych do svého šatníku ráda doplnila.

Chodila jsem, pozorně prohlížela, tam a zpět a zase zpět a tam …

Ale bohužel … Bohužel nic z toho, co jsem plánovala, jsem si do svého šatníku nedoplnila. A nedoplnila jsem ani to, co jsem neplánovala. Nedoplnila jsem totiž vůbec nic. Koupila jsem si nakonec jen sadu náušnic za 70,- korun. A to spíše jen proto, abych neodešla úplně s prázdnou.

Jedny už mám na sobě :-)

Nebylo totiž CO koupit …

Proč jsem neutratila víc peněz?
Proč jsem si nekoupila nějaké oblečení nebo botky?
Kde a kdy už je lepší příležitost než zde – osobně, smysluplně a levně?
Odpověď je jednoduchá.
Protože nebylo CO koupit.
Přestože tam byly haldy věcí, většina z nich nestála za to, abych si je, byť levně, odnesla domů.

Já totiž nemám ráda a nesouhlasím s hesly typu: „To jsem tam za ty peníze nemohla nechat!“
Je to blbost. Když něco nepotřebujeme, tak je zbytečné to kupovat, i když je to jen za pár korun. Proč si za každou cenu pořizovat další zbytečný hadřík do skříně? Vždyť by bylo užitečnější se spíše zbavovat toho, co už tam máme, než to „přikrmovat“.
Kdybychom měly kupovat všechno, co je levné, a co ještě k něčemu vypadá, kam bychom přišly? To by se naše domy proměnily ve skladiště.

Takže se poučme!

Přestože jsem na bazaru nic nekoupila, nebyla to vůbec zbytečná akce. Její význam pro mne nebyl v nákupu, ale v tom, něco tam zjistit. Byla to totiž velmi názorná přehlídka šatníků. Respektive nenošených věcí ze šatníků. A jak tam byly pěkně, jedna vedle druhé, vyložené, nedalo se nevšimnout, že mají všechny něco společné.
Takže se poučme z chyb cizích žen a podobné věci už nekupujme. Ať tam samy nemusíme příště stát a být vděčné za to, že je od nás za levný peníz někdo jiný koupí. A cože tam tedy viselo?

  • Hadry. Promiňte mi ten výraz, ale decentnější jsem nenašla. Hadry nebo-li levné, rychloobrátkové oblečení z řetězců.
    Věřím prodávající ženě, že ho měla na sobě jen jednou, ale tím hůře! Když už teď vypadá utahaně, křivě, žmolkovatě, tak co udělá, až ho vyperu?! Takže tohle, prosím, nebrat. Ani za levnou cenu, ani na bazaru, ani v obchodech v období slev.
  • Věci pro, které nejsou události. Tím myslím něco, co k nám pod nos zavane podobně jako vůně pikantního, exotického jídla. Něco efektního, lákavého, sexy. Jenže na tyhle kousky bychom se potřebovaly jmenovat Carrie Bradshaw, bydlet v New Yorku a každý večer vymetat nově otevírající se bizardní bary.
  • Boty na vysokém podpatku. A to je kapitola sama pro sebe. Trochu to souvisí s předchozím bodem. Ženám se líbí, ženy po nich touží, ženy si představují samy sebe, jak v nich budou krásné, žádoucí a smyslné … Ženy si je kupují. A pak je samozřejmě nenosí. Nikdy a nikam. No, řekněte, kam se proboha dají nosit utra vysoké střevíce na ultra vysoké platformě? A ve výsledku jsou jich plné bazary, bazárky, kamenné i internetové, plné second-handy.
    „Podívejte, jsou nenošené“ říká prodávající slečna na podporu svého prodeje dámě, která ještě váhá. A já mám chuť jí našeptat: „No, bodejť by byly nošené, když se v nich nedá chodit!“
    (Podobně také v tomto článku.)

  • Paskvily. Neboli zboží rádoby efektní, podbízivé. Zboží útočící na naše emoce. Prakticky jsou to věci s efekty, s potisky, s krajkou, s vsadkami, s nápisy nebo se vším dohromady. Halenky plné květin, flitrů, průsvitné šaty, ke kterým pak musíte sehnat ještě jedny spodní šaty, přece nechcete, aby vám byly vidět kalhotky? Krátké šaty nebo dlouhé tuniky, ke kterým musíte dokupovat legíny a stejně to pořád jaksi není ono. Prostě věci, které nejsou jednoznačné. Na první pohled možná hezké, ale prakticky nevíte, jak s nimi máte naložit, k čemu se vlastně hodí a k čemu je tedy nosit? Jedním slovem – věci nezkombinovatelné. (Podobné téma také v tomto článku.)

Takže z bazárku odcházím a místo věcí, které bych ráda nosila, si odnáším námět na článek. A kdyby vás měl uchránit byť před jediným zbytečným nákupem, tak moje mise byla splněna.