Dříve jsem chodila. Naběhly jsme do nákupního centra a braly obchod po obchodu. Procházely, rozhlížely, vybíraly a zkoušely. Nakonec klientka nakoupila. Za tisíc, dva, pět, deset, dvacet … jak jí bylo libo. Ale jednoho dne jsem s tím skončila. Přestože to byla výrazná část mého příjmu, rozhodla jsem se, že už v tom nebudu pokračovat. A to z těchto důvodů:

• Nechtěla jsem již nadále peníze svých zákaznic nosit do obchodních řetězců a tím podporovat výrobní a obchodní politiku, kdy ženy a děti východního světa ve špatných podmínách vyrábí hadříky pro ženy západního světa.
• Nechtěla jsem, aby poctivě vydělané peníze skončily na kontech lidí, kterým je nějaká vaše tisícovka úplně šumafuk čili ukradená.
• Nechtěla jsem, aby zákaznice utrácely za zboží většinou nevalné kvality.
• Asistovanými nákupy jsem trávila přespříliš času před zkušebními kabinkami a už jsem se na to nemohla dále dívat. Viděla jsem nepoučitelné ženy, které s sebou vláčejí znuděné muže, kteří jim stejně nic neporadí, všechno odkývou, hlavně ať už jsou pryč.
• Co jsem si vyslechla blábolů a tragikomických doporučení prodavaček: „Ne, není vám to malé. To teď frčí. To teď berou všichni!“
• Kolik jsem viděla zbytečných nákupů?! Proudem tekly desetitisíce … Viděla jsem ženy, které za nehorázné peníze kupují věci, které nepotřebují, a které jim hlavně ani vůbec nesluší.
• A nejhorší na tom všem bylo, že jsem nemohla zasáhnout a říct: „Sundejte to. Vypadáte v tom hrozně!“ Nejradši bych si pořídila tričko s nápisem: „Chcete poradit, jestli si to máte koupit? Zeptejte se mě.“ Podobně jako nosili v devadesátých letech dealeři Herbalife: „Chceš zhubnout, zeptej se mě jak.“

Sama jsem pořád trochu ztracená … Opravdu byste se mnou nešla? Připlatila bych si …

Bohužel, odmítám. Nejde mi o peníze. Netěšily by mě, kdybych porušila svoje „interní“ pravidla. A zdůvodňuji to takto:

• Poslání mých stylových konzultací je otevřít zapomenutá vrátka k sobě. (Mnohdy celá zrezivělá, zaprášená a plná pavučin.) Najít váš styl, velmi přesně ho pojmenovat. Objevit osobní barvy, materiály, vzory. Popsat váš styl jako příběh.
• Jsem takový osvětlovač, navigátor, inspirátorka. Nechci být paní učitelka, která vede za ruku až k příslušnému ramínku v obchodě a pak prstem ukáže: „Tohle si kup!“
• Cennější je totiž najít si své věci sama. Nákupy, stejně jako život, nejsou o cíli, ale o cestě, o hledání, o zkoušení, o pokusech a omylech. Když vám totiž vyberu tu správnou halenku, tak vás vlastně přivedu až na vrchol hory, bez toho, aniž byste vy samy pochopily, jak jste se tam ocitly – respektive proč je vaše ideální halenka právě taková jaká je? Když si ji ovšem koupíte úplně sama, klidně jako výsledek dvou předchozích omylů, tak už přesně víte, že vaše ideální halenka musí být (například) černá, lesklá, s kulatým výstřihem, tříčtvrtečními rukávy a projmutím v pase. (Ty předchozí dvě prodejte! Například můj článek.)
• A v neposlední řadě: Budete-li si vybírat a kupovat své věci sama, pak rovnoměrně rozdělíte peníze do různých obchodů a neskončí všechny jen na kontě jedné korporace. Chci, aby zákaznice nosily peníze do obchodů v místě svého bydliště (nejen do OC Nový Smíchov, kde jsme nejčastěji nakupovaly). Ať ženy samy objevují second-handy, jarmarky, trhy, bazary a butiky. Butiky, jejichž majitelky budou znát osobně. Butiky, kde si budou vaší tisícovky vážit, čímž možná rozhodnete, zda obchůdek vytrvá, nebo bude uzavřen. (A zbyde po něm jen smutná – tolik typická cedule dnešních dnů – K pronájmu!) 
• Naše skutky, počínání i nakupování by totiž mělo dávat smysl!!