Mám ráda rovnováhu. Asi to bude trochu tím, že jsem narozená ve znamení Vah, ale i přesto si […]
život
Velmi se mi líbí slovo Matrix a vypůjčila jsem si ho do svého slovníku. Dokonale vystihuje situaci, o které chci právě psát. Situaci, která se týká nás žen.
Matrix je totiž obraz, kterému říkáme realita. Realita, o níž si mylně myslíme, že je to pravda! Ještě jinak řečeno – Matrix je uměle vytvářená realita vydávaná za skutečnost. A nemusíme se dívat jen na sci-fi filmy, abychom něco takového uviděli. Stačí jen být ženou v dnešní době.
Na jednom jógovém pobytu jsme v rámci sebepoznávacího semináře dělali jednoduchý test. Měli jsme si vzpomenout na okamžik, kdy jsme se v životě cítili velmi šťastni. A pak ještě na druhý okamžik, a na třetí, a na čtvrtý, … celkem na deset různých okamžiků. Jakmile jsme je všechny objevili a procítili, tak jsme dostali druhý úkol.
Pravidelně každý týden, od pondělí do čtvrtka, vedu večerní lekce jógy a již víc než měsíc si od nich plánuji udělat týdenní pauzu. A pomýšlela jsem si právě na tento týden. Že nebudu řešit zdraví a neduhy ostatních lidí, ale pověnuji se jen sobě. Že si sama půjdu zacvičit, že si budu večer číst, nebo že půjdu do divadla.
Do obchodu mě nalákala žlutá kabelka, která svítila skrze výkladní skříň až na ulici. Nějakou takovou jsem si chtěla pořídit. Jako jiskru k mému černému oblečení. Vcházím do obchodu.
Za ta léta praxe už ale nakupuji trochu jinak, po svém. Rychlým pohledem přelétnu obchod, abych se stejně vrátila k té, která mě dovnitř nalákala.
Tvorbou, psaním a focením, svých blogů trávím spoustu času. Kdybych tento čas věnovala e-shopu, stylovému poradenství, či jiné přímo výdělečné aktivitě, měla bych z toho velmi slušný příjem. A tak jsem si jednoho dne řekla, že je na čase, aby mi moje blogování „něco hodilo“, protože je tuze pěkné, když vás něco baví, ale účty se platit musí!
Opravdu si myslím, že osm hodin denně, pětkrát v týdnu, je příliš mnoho času na to, abychom jen vydělávali na existenci svou a svých dětí v tomto systému.
Onehdy večer jsem projížděla televizní kanály a zastavila se na španělském filmu Deník nymfomanky.
Dívala jsem se na film Zahradnictví, ve kterém je velmi půvabná scéna. Štědrý večer uprostřed druhé světové války. Skromný, ale krásný stromeček, večeře, ženy, děti, rodinný přítel – a rozdávání dárků.
A ke mě se v tu chvíli znovu přihlásila myšlenka, kterou jsem před časem uložila do Konceptů: „Myslím, že by se měl každému kupovat jen jeden dárek!“
Také jste si všimli toho, že dnes všichni milují teplo? Nebo lépe – teplíčko? (Sorry, ale mám alergii na […]
Tímto článkem děkuji za důvěru žen, které u mne kdy byly na poradenství, které se chystají, i těm, které to teprve plánují. Zcela upřímně. Vždycky jsem měla (a stále mám) ze služeb stylistů velký strach. Sama bych se bála – jen tak se někomu svěřit.
Přestože ve svých článcích nabádám ke smysluplnému nakupování a štíhlejšímu šatníku, tak se rozhodně nenechte mýlit, že bych tím myslela, abyste na sobě šetřila.
Nedávno jsem se v jedné knize dočetla úžasnou, pravdivou a vše vystihující větu o stylu: „Znát sama sebe je znát vzdálenost mezi svým vysněným já a svým skutečným já.“
A to je velká pravda.
Tato věta není výsledkem žádných výzkumů ani vědeckých studií. Tuto větu řekla Miranda v seriálu Sex ve městě. A já se s ní ztotožňuji. Tedy až poslední dobou. Dříve jsem si to nemyslela. Tedy vlastně myslela, ale jen o ostatních ženách. Sebe jsem viděla jinak. Byla jsem přesvědčená, že já jsem jiná, že já tyhle věci nedělám. Byla jsem si jistá, že jsem báječná manželka, kterou je radost mít doma, která je tolerantní, která nevyčítá, nevychovává, nekritizuje, neprudí .. A když už výjimečně něco řekne, tak je to jen proto, že je to pravda. A ta se prostě musí říct!
Zařekla jsem se, že nebudu nakupovat v těch nejlevnějších, v těch nejvíc fast fashion obchodech (levnými obchody nemyslím […]
Většina žen, které ke mě chodí na stylové konzultace minimálně jednou vysloví tuhle větu: „Měla bych asi být více ženská.“ Což je ve své podstatě velmi divná věta. Proč si tolik žen vlastně vůbec myslí, že jsou málo ženské? Proč by se měla ženskost nějak dokazovat? Kde a proč se v ženách tento pocit bere? A co s tím dělat?
Aneb článek, který chci napsat vždycky, když se vrátím odněkud z dovolené nebo z výletu, ale dosud jsem […]
Skutečnost, že člověk je sám sobě největší záhadou, jsem už párkrát zmiňovala v souvislosti s určováním stylu. Ale […]
Nedávno jsem v jednom starém českém filmu viděla scénu, jak si vesnické děvče skládá své osobní věci do […]
Winter in Paris 