S láskou ke svým věcem

Nedávno jsem v jednom starém českém filmu viděla scénu, jak si vesnické děvče skládá své osobní věci do truhly. Šátek, krajkový límeček, sváteční šaty, růženec, obrázek milého, věneček, hřeben.
Truhla je objekt, který mě ve filmech, pohádkách i ve skutečnosti velmi baví. Je to starožitný kus nábytku, který sloužil ženám k uložení svých osobních a milých věcí. Nenacházelo se v ní nic zbytečného. Jen vše potřebné a to tam bylo vyskládáno čistě, pečlivě a s láskou. Dříve ženy nepotřebovaly veliké skříně, úložné systémy, organizéry a šatny.

A shodou okolností, ne více než dva dny poté, jsem si na truhlu opět vzpomněla. Měla jsem stylovou konzultaci a prohlížela jsem oděvy, které si klientka přinesla s sebou. A najednou vytáhla z kufru velmi nevšední šaty s bohatou výšivkou. Dříve než jsem mohla říct svůj názor, předběhla mě a povzdechla si: „Vlastně byly krásné předtím, než jsem je hodila do pračky!“

Truhla versus pračka

Ano, přesně to jsem chtěla také říct! Šaty, jakých se mnoho nevidí. Šaty, které byly krásné, předtím než byly ledabyle hozeny do bubnu pračky. Šaty, které si zasloužily, aby si s nimi jejich majitelka dala trochu práci! A teď jsou zničené.

Dnešní žena je současnou společností a tendencemi v ní tlačena k tomu, aby žila rychle a hekticky. Aby všechno akčně a efektivně stíhala. A má k tomu spoustu pomocníků. Třeba automatické pračky, které pracují a přemýšlejí za nás. A také se vyrábí moderní oděvy, které do ní můžeme bez okolků naházet, abychom ušetřily čas a mohly jít překotně dělat něco dalšího.
A my to tak děláme a vlastně vůbec nepřemýšlíme nad tím, co a proč a tak nějak pozvolna nám ten skutečný život uniká. Jako kdybychom ho vůbec nežili, ale byli jen jeho manažery. Je to taková podivná forma života. Života bez života. Forma bez obsahu!

Čas a trvanlivost věcí se zkracuje. Kupujeme, nenosíme, vyhazujeme. Masová výroba pořád něco chrlí a my se tím necháváme zahlcovat.
Věci ztrácejí svoji hodnotu. A my si jich přestáváme vážit. Která z nás potřebuje tolik párů bot, oděvů, šperků, několik slunečních brýlí a hodinek. Každé dva roky nový mobil?
Trendem dnešní doby je mít všeho hodně a za málo peněz.

Co by narvaným šatnám asi řekly naše prababičky, které měly v truhle jedny denní, jedny sváteční šaty, jeden medailonek a jedny pěkné střevíčky na tanečky?

Smutné věci bez naší péče a lásky

Viděla jsem tolik šatníků, kde byly věci nehezky napresované, plastová ramínka se zařezávala do rukávů jemných látek, úpletové oděvy vytažené vlastní vahou, hadříky pomačkané nedostatkem místa a sjíždějící z ramínek. Viděla jsem spoustu šperků, jako jedna změť zapletených do sebe v plechových krabicích od čajů a bonbonů. Viděla jsem kabelky, které ztratily tvar a smutně jedna přes druhou ležely na dně skříně. Viděla jsem boty bez lesku, zdeformované a naházené v botníku spolu s gumovkami dětiček.

A je mi těch našich věci moc líto. Když jsme si je kupovaly, měly jsme z nich radost. Ale díky způsobu života, do kterého jsme se nechaly zavléci, nevědomě vmanipulovat, jsme jim přestaly věnovat přízeň a pozornost. 

Naučme se je mít zase rádi. Věnujme našim věcem svůj čas. Udělejme si třeba den pro naše věci. Projděme šatníky, botníky, šuplíky a zásuvky. Zkusme změnit úhel pohledu na věci, které tam najdeme. Znovu si je pozorně prohlídněme. Vnímejme materiál, vzpomeňme na okamžik a náladu, kdy jsme si je pořizovaly. Co se nám na nich tenkrát líbilo? Odfoukněme prach, vyhlaďme, převěsme, složme.

Jsou krásné oděvy, které prostě nemůžeme jen tak jednoduše hodit do pračky. Nejde jen o to, aby se v ní nezničily. Jde i o to, že si musíme k našim osobním, krásným věcem znovu vybudovat vztah. A taky pro ně něco udělat. Pocítit závazek z peněz, které jsme do věci investovaly. Věnovat jim pár minut svého času na obnovu jejich původní krásy.
Místo zmáčknutí tlačítka na pračce napustit vodu do umyvadla a namočit. Pocítit v ruce materiál, jemně vyždímat. Pečlivě vytvarovat a rozložit oděv na sušící plochu.
Najděme si trošku času třeba také na to, abychom vyčistili svoje šperky, vyndaly obsah kabelky, vyprášily podšívku, zredukovaly obsah a pak zase pěkně vyskládaly potřebné věci zpátky. Zkrátka, musíme si s našimi věcmi dát trochu práce!

Mějme věci krásné a mějme je rádi!

A nemusíme být jen u oděvů. Můžeme zrovna začít úplně někde jinde. Je krásné mít svůj servis a podávat v něm čaj nebo kávu. Někdy nás až překvapí, kolik máme v kuchyňských skřínkách otlučených, nehezkých, třeba reklamních hrnků. Udělejme si v nich pořádek. Nechme tam jenom ty, které mají pro nás nějakou hodnotu.

A zpět k módě a doplňkům. Je praktické mít zavírací šperkovnici, ve které má každý kousek své místo.

Věnujme svůj čas a práci obuvi. Pěkně jako postaru. Vykartáčovat, vyleštit, nakrémovat a natáhnout do napínáků. (Napínáky – viz tento článek.)

Popřemýšlejte o nákupu nových ramínek. Třeba prostorových, textilních, které nejen že vypadají nádherně romanticky a nostalgicky, ale umožní vašim halenkám dobře se vytvarovat.

Mám velmi ráda papírové krabice takzvané kloboukové. Dávám do nich kožešinový límec a šály, které nechci, aby se pomačkaly nebo aby slehly.

A také v ní archivuji staré flakony od parfémů. (Viz tento článek.)

Myslíte si, že bych tento bělostný šátek mohla ještě nosit, kdyby s ním před více než sto lety někdo zacházet tak, jako se to dělá dnes?

Ano, líbí se mi ten staromilský postoj k životu. Líbí se mi ten rozdíl v přístupu k věcem. Já mám totiž ráda věci na dlouhá léta. Preferuji kvalitu nad kvantitou. Preferuji péči nad nedbalostí. Čím dál tím více pociťuji potřebu vytváření vztahů k osobním věcem.

Líbí se mi navštěvovat skanzeny, zámky, muzea a prohlížet si předměty, které někomu patřily, a které to už od samého počátku měly úplně jinak. Byly vyrobeny jako kvalitní, trvalé, s posláním nejen praktickým, ale i dekorativním. I touha duše po krásnu chce být nasycena. A díky lásce a péči jejich majitelů se dochovaly dodnes.

Já totiž věřím v to, že pomalejším a pozornějším způsobem života nám paradoxně vůbec nic neuteče. Právě naopak! Hekticky honit čas je nejlepší možnost, jak většinu toho důležitého minout. A také jak proletět vlastním životem jak rychlíkem.
A tak zpomalování můžeme klidně začít třeba tím, že si půjdeme vyleštit boty!