Tvorbou, psaním a focením, svých blogů trávím spoustu času. Kdybych tento čas věnovala e-shopu, stylovému poradenství, či jiné přímo výdělečné aktivitě, měla bych z toho velmi slušný příjem. A tak jsem si jednoho dne řekla, že je na čase, aby mi moje blogování „něco hodilo“, protože je tuze pěkné, když vás něco baví, ale účty se platit musí!

Ostatní blogeři řeší finance většinou takto. Píší reklamní články, přijímají zdarma věci, které pak hodnotí a nebo si nechávají umísťovat na blogu reklamy.
Mně se bohužel (či spíše bohudík) ani jedna z těchto možností nelíbí. Všechny mají totiž jedno společné: každá z nich je svým způsobem – některá více, některá méně – na úkor blogu! 

Také jsem o těchto běžných blogerských praktikách přemýšlela, ale vždy jsem došla ke stejnému, jednoznačnému závěru. Jakmile bych nějakou z nich přijala, ztratila bych tím svoji dosavadní komerční „neposkvrněnost“. A to je pro mě víc než nějaká ta koruna, ten hadřík, kosmetika nebo boty zdarma. Jak byste mi pak mohli věřit, že to co píšu, myslím vážně a není to jen vykoupené dárky nebo penězi?
Nechci, aby moje články byly přerušované propagací služeb a produktů, které bych osobně nikdy nikomu nedoporučila. Nechci vyměnit pár tisícovek za to, že můj blog ztratí důvěryhodnost!

A za druhé – jsem také velký estét. Nechci, aby reklamy kazily vzhled stránky, její barevnost, stylovost a plynulost čtení. Ráda dám tipy na dobré výrobky, ale jen ve své režii a pouze na ty, na které chci já.
Nechci odhalovat duši, psát o skutečných hodnotách a riskovat, že moje ušlechtilá myšlenka bude roztříštena reklamou na televizi přes celej obejvák a hlavně pro ni rychle „šup šup, do Planea!“

Já vlastně nevěřím na věci zdarma ..

Myslím, že jsme si dnes trochu moc zvykli „na věci zdarma“. Komerční televize, e-booky, internet, facebook …
Ono – lákavé zdarma – je totiž jen zdánlivé. Všechno v životě nějakou formou zaplatíme. Vždy je to výměnný obchod. Nic není úplně zdarma. Pokud se za něco nevyžadují přímo naše peníze, věřme, že se účtuje jiným způsobem! Třeba naší věrností, naší pozorností, naším časem, budováním naší závislosti – a to tak pomalu a nenápadně, jako když pavouk zaplétá sítě. Pozvolna, plíživě a najednou se probudíme a zjistíme (v lepším případě) nebo v tom horším, vůbec si ani neuvědomíme, že jsme lapeni.

Na svém blogu reklamy mít nechci.
Představte si, že by u mého článku o tom, že žádná kosmetika vám vrásky nevyžehlí, vyskočila reklama na předražený krém proti stárnutí. Musela bych se hanbou propadnout!

Mám ráda věci jasné a nekomplikované, žádné krkolomnosti. A proto si také myslím, že je nejspravedlivější a nejpoctivější, aby vždy platil ten, kdo má z věci přímý a největší užitek! A tím není v případě blogu nikdo jiný – než sám čtenář.
Co je špatného na tom – za čtení platit? Proč by měla práci blogera hradit nějaká firma svou vnucující se reklamou? Vždyť je normální za čtení platit – za knihy, časopisy a jiné publikace, ne? (Ještě malá zastávka u časopisů. Platíme je a přesto jsou plné reklam – ať viditelných či skrytých?! Možná kdyby tam reklamy nebyly, tak by mohl být časopis útlejší, čímž by jeho výroba zlevnila a nebylo by tím pádem nutné shánět peníze na reklamu?) 

Stylovy.blog

Mám desítky rozepsaných konceptů se zajímavými tématy – řeč oděvů, hubnutí, stylové typologie, osobní vztahy, omlazení, sebepoznání, vyhoření, úzkosti, stylové rady. Vše to jsou osobní zkušenosti, které ráda předám, ale …
Ale zároveň vím, že tohle všechno nelze dávat zadarmo! A to nejen proto, že jsem jejich objevení, znalost zaplatila – ať penězi, časem, pokusy, omyly nebo osobními kotrmelci.
Jde i o to, že tohle nejsou témata pro každého. Jsou totiž věci, které nemohou být veřejné. Jsou věci, které nemohou jen tak viset volně k přečtení ve virtuálním prostoru. Jsou věci, které vyžadují uzavřenou komunitu.

Cena za předplatné mého nového Stylového blogu není vůbec vysoká. Odpovídá padesátikoruně za měsíc. Co to je? Jeden zákusek ve Starbucks. Ale i přesto je to dostatečná suma na to, aby se vyfiltrovala komunita těch správných čtenářů, aby vznikla ta správná energie. Žádné uskupení totiž není náhodné! Už se těším …
Šťastný nový blog a šťastný nový rok!