Řekni, kde ty botky jsou …?

Řekni, kde ty botky jsou?
V jednom ze starších článků zůstala ve vzduchu viset nedořešená otázka bot na vysokém podpatku. Právě nastala chvíle, kdy se chci k tomuto tématu vrátit.

„Žena jde kolem obchodu s obuví a zahlédne překrásné střevíčky na vysokánském podpatku. Jaké? … Doplňte si podle vlastního vkusu … sexy, třpytivé, extravagantní, s mašličkami, krajkami, se štrasem, s hroty …
Nejrozumnější by samozřejmě bylo – rychle se otočit a odejít, dříve než touha začne být neovladatelná. Pokud ale žena neodejde a nechá ji zvítězit nad zdravým rozumem, celé to může skončit tak, že tyto krásné (a vcelku nepotřebné) botky zakoupí a odchází spokojeně s pocitem uspokojení.“

Ten ale vydrží jen velmi krátkou chvíli. Přesně do té doby, než přijde domů a při ukládání do botníku zjistí, že už tam velmi podobné má. A možná že nejenom jedny … možná dvoje, troje …

Vždycky když takové efektní, nepohodlné a téměř nenositelné botky v obchodech vidím, tak si pomyslím: „Kdo je, proboha, jen může kupovat? Vždyť je jich všude plno,  jsou jich plné regályplné regály a stojany botiček extrémně vysokých, lákavých a nepraktických ….

A další záhadou je … proč na ulicích takové boty na nikom nevidím?
Přece se musí prodávat? Přece je někdo musí kupovat? Proč by jich jinak byly plné obchody?

Řekne mi někdo, kde všechny ty botky jsou?

A až když jsem si jedny takové sama pořídila, všechno jsem pochopila.
Už vím, kde jsou.
Už vím, kdo je kupuje. (Není to žádná tajná a zvláštní skupina žen z jiného světa, které nikdo nezná. Není to žádná šedá eminence, žádné dobře ukryté divy a modelky.)
Jsme to my! Kupujeme je totiž my všechny! 

A tím pádem je také vyřešena otázka: „Proč takové boty nejsou vidět na ulicích?“
Ano, je to proto, že jsou totiž ukryté u nás doma v krabicích!

Každá z nás je má doma … nějaký ten nenositelný úlovek, kterému jsme podlehly a přitom ho měly na sobě maximálně jednou za rok. Nebo jednou za život? Nebo vůbec ne?
Úlovek – jako důkaz toho, jak jsme propadly vlastní omamné představě, jak půvabná bude silueta našich nohou a jak budeme neskutečně okouzlující a sexy, co s nimi všechno zažijeme … až vyrazíme na večírek, který se ve skutečnosti vlastně nikdy nekonal. Nebo konal, ale nakonec jsme daly přednost pohodlnějším botám.

A na takový konec krásných bot v krabici, je našich peněz škoda. Boty patří na nohu. Boty se mají nosit.
Běžný život a ulice našich měst nejsou ideální pro jehlové podpatky a také se u nás každý den nekoná párty, večírek nebo slavnostní otevření nové restaurace jako v „Sexu ve městě“. Přestaňme tedy tvořit z našich botníků a skříní luxusní mauzolea.