Povím vám krátký příběh o jedné ženě, která ke mně přišla na konzultaci stylového sebepoznání. A není to příběh ojedinělý, naopak pro české ženy je velmi, velmi typický!
Tato žena pociťovala silné nutkání – udělat něco se svým vzhledem. Připadala si nezajímavá, nevýrazná a poněkud ztracená. Podobně jako když zabloudíte v hlubokém lese a ať koukáte, jak koukáte, tak nikde kolem sebe nevidíte žádné světýlko, žádný záchytný bod. Nevěděla kudy kam, jen naléhavě cítila, že musí se svým vzhledem udělat nějakou změnu!

Změnu. Oživení.

Toť magická slova.
Toť jasné zadání do osobní navigace, která nás ale velmi často může zavést nesprávným směrem.
Potřebu změny a oživení totiž okamžitě, ze zálohy, přispěchají podpořit silné emoce lačnící po bezpečí, kráse, souladu a útulnosti … Aby vzápětí, jako poslední článek mylného řetězce, nastoupily módní obchody, které tyto ženské emoce dobře znají a mají na ně připravenou hojivou náplast.

A tak vítejte v cíli této původně záchranné, byť ve výsledku ztracené výpravy.  Jsme na místě. Cíl nese jméno – úchvatný podzim!

Podzim milujeme. Milujeme ty stovky hřejivých odstínů. Tu náladu dozrávání, plnosti, úrody a hojnosti. Milujeme blikající světýlka svíček, podvečerní chůzi spadaným listím osvětleným pouličními lampami parků. Milujeme proutěné košíky plné jablek a hrušek, horký čaj s medem, burčák, zavařeniny, dýňovou polévku …

A změna vzhledu je na spadnutí. Stačí jen krůček – zajít do drogerie a mezi nepřeberným množstvím krabiček vybrat některou z těch tuze podmanivých názvů: zářivá mosaz, třpytivě bronzová, oslnivá skořice …

Udělat si něco s vlasy je totiž nejsnazší způsob, jakým docílit změny vzhledu. Žádná jiná změna nejde zrealizovat tak rychle a snadno. Z vteřiny na vteřinu nezměníte postavu, ani nevyměníte šatník. Ale doslova během několika minut ze sebe díky barvě vlasů uděláte úplně jinou ženu.
Třeba právě zrzku.
Je to totiž tak lákavé … být zrzka.

Přesně jako moje hadrová panenka, která mi, jako němá svědkyně a zároveň memento takových proměn, sedí na okně právě v ateliéru stylového poradenství, a která je na tom némlich stejně jako ona klientka, o které jsem zde začala vyprávět. 

Svou potřebu nutkavé změny a oživení vyřešila právě změnou vlasů v odstínu panence velmi podobném. Barva to tedy byla hezká, něco mezi mahagonem a čerstvě vyloupnutým kaštanem. Měla jen jedinou chybu … Vůbec se k ní nehodila! 
Nehodila se k její přirozené tělesné barevnosti.
Jenže to ona nevěděla. Nevěděla, že to není tak jednoduché. Nevěděla, že z vlastní vůle ze sebe nelze udělat někoho jiného. Že svůj osobní barevný typ nelze předělat tím, že si obarví své popelavě hnědé vlasy na podzimní rez.

A pak postupně se k první chybě začaly nabalovat chyby další.
K rezavé hlavě přece ladí olivově zelený kabátek. A cihlové kalhoty. A kabelka v barvě okru. A náramky v odstínu zašlé mosazi, šperk s jaspisem …
A tak dále .. až byl její šatník pestrý jak vydařený říjnový den. Ano, byl to šatník krásný. A opět musím použít frázi, kterou už jsem zde jednou použila – měl jen jedinou chybu – byl určen pro někoho úplně jiného. Pro úplně jinou osobu.

Pro teplý podzimní typ, kterých je, bohužel, ve střední Evropě méně než deset procent!

Když si vzpomenu na všechny své klientky, které kdy byly u mne na konzultaci, tak bych ty podzimní dokázala spočítat na prstech jedné ruky! (Což mi vychází, že je ještě mnohem méně než deset procent.)

Takže – co tímto článkem chci říct?
Nepředělávejme se!
Naše nejhezčí podoba je ta, kterou nám nadělila příroda.
Tu nekoupíme v drogerii!

A obzvláště pozor na podzim. Vím, že je toto barevné spektrum velmi působivé a lákavé, ale těm, které nejsou přirozeně podzimní typ, udělá tato změna v obličeji opravdu velkou neplechu! Vytáhne a zvýrazní nedokonalosti. (A čím jsme starší, tím je jich víc!)
Pleť zežloutne, vystoupí barevné nerovnosti, skvrny, fleky, zvýrazní se kruhy pod očima, prohloubí se vrásky, zežloutne i bělmo v očích, čímž se vytratí mladistvý kontrast. A celý náš obličej pak působí nečistě, až špinavě. A make-up to nezachrání. Naopak. Nelze vytlouct klín klínem – jak říká české rčení.

A jak že vypadá takový pravý a nefalšovaný podzimní typ? Jak už jsem zmínila, není jich mnoho, ale viděla jsem ho zrovna v neděli v poledních povolebních Otázkách Václava Moravce. Je to ekonom a filozof Tomáš Sedláček. Ano, tomu by barvy podzimu velmi slušely!

Jste jako on?

Protože jestli ne, tak na podzimní barvy zapomeňte. 
Užívejte si je v přírodě. Nasbírejte si spadné listí a vytvarujte z něj růže. Vyřežte si dýni. Zapalte oheň v krbu a nalijte si do sklenky koňak … nebo čistého vína!
Ale nemíchejte podzim s vaším stylem!
A také nehleďte, že podzimních barev jsou plné obchody. To vůbec nic neznamená. Tedy znamená … znamená to to, že ten kdo rozhoduje o věcech v českých obchodech, nemá o barevnosti středoevropských žen ani ponětí.

Držme se toho, co téměř před sto lety řekla Coco Chanel:
„Nejkrásnější barva je právě ta, která nám sluší.“

A já dodávám
(vypůjčím si oblíbené slovní spojení českých žen, které právě inklinují k předělávání se do podzimu):
„Lepší je být pravá krásná šedá myš, než falešná rezavá liška.“