Móda neurčuje jen to, že se budou nosit boty s podrážkami silnými jak pneumatiky od traktorů, nebo že se bude zvětšovat obočí ve stylu Marfuši při námluvách, ale i třeba to, jak vypadají portrétní fotky, zvláště pak celebrit na titulních stránkách.
Já jsem si toho začala všímat díky časopisu SVĚT ŽENY, který dostávám jako bonus zdarma k mému předplatnému BURDA style. Hned v prvním čísle, které jsem obdržela, jsem uviděla toto:
Režisérka, herečka a spisovatelka K.K. se tu směje jak o život, nebo jak říkával můj táta, jak smyslů zbavená. Zakroutila jsem tehdy nad tím hlavou a časopis odložila, protože Burda mě zajímala víc. Ale od té doby jsem to začala vidět i jinde. Tady, tam … a za chvíli jsem měla pocit, že svět kolem mne je zaplaven úsměvy. Přesněji řečeno – trochu podivnými úsměvy.
Záhy mi došlo, že přehnanost úsměvu je současný trend. Když porovnáte s portréty minulými, tak zjistíte, že takhle urputný úsměv tu nikdy dříve nebyl.
Půjdu-li do jejich hluboké historie, mezi obrazy starých mistrů – tak nikdy výrazný úsměv nezahlédnete, natožpak celé zuby. A když už úsměv, tak jen takový letmý a záhadný – a to až do té míry, že bude lidi uvádět v úžas ještě víc než za pětset let poté.
A kdyby Vermeer van Delft tvořil dnes, patrně by vzniklo tohle:
I minulé století bylo v portrétování umírněné a úsměvy se spíše šetřilo. Jeho první polovina preferovala naléhavý pohled a oduševnělost.
Přelom století sice přinesl New Look, ale v portrétování se pro nadcházející dekády mnoho nezměnilo. Z titulních stránek magazínů a plakátů na nás shlížela elegance, úpravnost a upřímný pohled, tu a tam protkaný mírným úsměvem.
A zde máme česko-slovenská osmdesátá léta, která byla na portrétování také velmi šťastná. Z obličejů krásných hereček je cítit autenticita a dobře odvedená práce fotografů, kterým se podařilo zachytit osobnost. Z fotek je znát řemeslný um a vkus. A když už na některé z fotek výjimečně vykoukly zuby, pak to byl úsměv okouzlující, vřelý a přirozený.
Jenže dnes je v módě přehnanost
a spolu s ní úsměv větší než je nutno (a možná i zdrávo)
Znala jsem jednu ženu, která měla všechny zdi svého bytu přeplněné obrázky se záběry své šťastné rodiny. Náhodné momentky z výletů, dovolených a rodinných oslav byly vloženy do levných rámečků z IKEA a pověšeny, kam se dalo.
Na tom by nebylo zas tak nic divného, kdybych o ní nevěděla, jak zoufalé bylo její manželství. Problémy s psychopatickým manželem, problémy s dětmi, finanční problémy …, zkrátka problémy všude, kam se jen podívala. A její „galerie štěstí“ jako by byla takovým přesvědčovacím momentem, pro sebe i pro všechny, kteří ji navštíví, že tomu tak není.
A takhle nějak podobně to vnímám i z dnešních přehnaných portrétních úsměvů. Jako bychom sami sebe chtěli přesvědčit, jak je vše krásné a veselé, jak moc jsme šťastni. Přímo k popukání. V době, kdy se zobou antidepresiva jak lentilky, se lidé smějí jak pominutí. Nebo možná právě proto?
Nejen že takové obrovské naaranžované úsměvy působí nepřesvědčivě a trochu prázdně, bezduše, ony bohužel nejsou ani příliš estetické.
Povšimněte si, jak přehnaným úsměvem získá obličej něco křečovitého, možná až poněkud monstrózního. Působí spíše jako grimasa či karikatura. Jak kousnutí do kyselého jablka, které musí být zamaskováno přehnaným smíchem. Je to proto, že svalům chybí uvolněnost přirozenosti a pak také, že většina obličejů není souměrných. A právě nesouměrnost se přehnaným smíchem ještě více zvýrazní.
(Na těchto dvou fotkách je to nejmarkantnější.)
Mírný úsměv je mnohem slušivější.
Navíc ne každý obličej má na široký úsměv vhodné parametry. Široký úsměv sluší jen těm, kteří mají dobrou konstrukci obličeje, širokou spodní čelist, zdravé nezkrácené svalstvo a také zdravé zuby, nevytrhané a nepřeskládané rovnátky (o těch jsem již psala zde).
Cítím to vlastně přesně tak, jak to Zdeněk Svěrák napsal pro „Tři veterány“ – Není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo.
Všeho – i úsměvu – stačí tak nějak normálně. Není třeba ho přehánět. Přesvědčovat sebe nebo druhé, jak báječně se máme.
Ono je tu totiž ještě jedno zajímavé přísloví. Arabské. A to říká:
„Člověk se směje, aby nemusel plakat.“
Zdroje: časopisy Svět ženy, Kino, Pinterest.com
Winter in Paris 