Možná bych hned na úvod měla předeslat, že pokud máte melíry, nebo jinak výrazně obarvené vlasy (a jste s nimi šťastná), tak byste tento článek snad ani raději neměla číst. Asi by vás trochu naštval ...
Ale tak už to chodí. Někdy nelze vyjádřit svůj názor, aniž byste někoho jiného nenaštvala. Občas se prostě lidí dotknete, nedá se zavděčit všem.
A za toto případné naštvání se vám omlouvám, ale nemohla jsem jinak.
Sledovala jsem dokument o herečce Audrey Hepburn plný zajímavých záběrů z jejího soukromého života, scén z filmů i ukázek jejího pózování v luxusních modelech značky Givenchy. A na všech, od mládí až po stáří, si Audrey držela svůj typický, krásný a takřka neměnný styl křehké ženy s velkýma očima, přirozeně širokým obočím (nikoliv uměle dodělaným a tím pádem až směšně vypadajícím), upřímně naléhavým pohledem, oblečená vždy jednoduše a přitom vytříbeně.
Jen v jednom případě tomu bylo jinak. Ve filmu Snídaně u Tiffanyho z roku 1961. V něm má Audrey své slavné, lesklé tmavé vlasy výrazně zesvětlené pramínky melírů.
Ouha …
Zarazilo mě to.
Ovšem jen na pár vteřin, jen do té doby, než jsem si uvědomila, o co v tomto filmu jde.
Postava, kterou Audrey hraje, Holly Golightlyová, je totiž dívka lehkých mravů, prostitutka!
Bylo to od tvůrců filmu vlastně geniálně jednoduché řešení.
Jak prostě, výmluvně a rychle sdělit divákům, že i když má žena na sobě krásnou róbu a drahé šperky, tak že nejde o dámu?! Jak sdělit, že peníze, za které si svou parádu pořídila, nepocházejí z vlastní píle nebo z rodinného majetku, že nejde o princeznu na prázdninách v Římě? Jak sdělit, že to, co vidíme, není opravdové. Že se jedná o pozlátko?
Vlasy jsou symbol.
Vlasy ukazují, jak to sami se sebou máme.
Vlasy jsou takovým kukátkem dovnitř.
Ukazují míru vlastního sebepřijetí a sebelásky.
Každý náš životní počin a postoj by se dal reprodukovat na akci, kterou uděláme se svými vlasy:
- odstřihnout se od minulosti
- touha uhladit, vyrovnat si život
- nebo ho naopak trochu ho rozvlnit, roztočit, rozvířit
- pramínky svůj život rozjasnit, prosvětlit
- extravagantním střihem, nebo barvou dát o sobě světu vědět tak, že to nelze přehlédnout, když už to nešlo jinak
- zrzavou barvou dodat životu více ohně, vášně a vzrušení
- a přeměnit se na blondýnu – je vůbec kapitola sama pro sebe (a já ji řešila už v tomto článku).
A až když se odloží všechny tyto rekvizity, pomůcky a přípravky – obecně řečeno – hry na někoho jiného, tak teprve pak se dá říci, že přijímám sama sebe takovou, jaká jsem.
Už nemám potřebu hledat, kým bych asi tak mohla být, v koho nebo v co bych se mohla změnit. Přijmout své odstíny hnědi znamená přijmout sama sebe.
Každý potvrdí, že věří v přírodu.
V to, že příroda dobře a přesně ví, co dělá.
Ale tím, že si pak změní barvu, nebo tvar vlasů, to vlastně popře.
Já vůbec nepochybuji o tom, že barva vlasů, kterou od přírody dostaneme, je ta naše nejslušivější. Skoro si až někdy říkám, že bych si toto tvrzení měla napsat na vývěsní štít svého domu pro všechny ženy, které mají zájem o moje konzultace stylového sebepoznání. Nikdy u mne neuslyšíte, že bych vám poradila, abyste změnila barvu nebo tvar vlasů. Nikdy. Veškeré své poradenství stavím na tom, že tak, jak to mám od přírody, to mám nejlépe. K proměnám „před a po“, tak lákavě vypadajícím zejména na sociálních sítích, se stavím jako k dietám na ovocných šťávách. Zaberou jen krátkodobě a z dlouhodobého hlediska vás jojo-efektem hodí zase o notný kus zpět.
Známkou skutečné spokojenosti se sebou, známkou zralosti a vyspělosti je to, že se „spokojím“ se svými pravými vlasy. Je na to i hezké české rčení – přiznat barvu.
Všimněte si toho, že ty největší ženské ikony, zralé a sebevědomé osobnosti – ty většinou mají svoji přirozenou barvu vlasů. Odolat všem těmto lákadlům proměn – to je známkou velké osobní pokročilosti.
A jakkoliv se dnes tyto možnosti zdají být úplně normální, běžné a banální, být doslova za pár korun a za pár minut někým jiným, opak je pravdou. Vlasy jsou ve skutečnosti velmi významným ukazatelem.
Jak to mám se svými vlasy, tak to mám se svým životem.
Vlasy – to jsem já. Popište přesně to, jaké je máte a jak s nimi zacházíte – a zjistíte, jaká jste.
Zdroj foto: Pinterest.com
Winter in Paris 