Myslím, že se u významu slova elegance stala chyba. Že došlo k záměně pojmů. Že se za eleganci vydává něco jiného, než elegance ve skutečnosti je.
Přídavné jméno elegantní se stalo popisem věcí. A přitom si myslím, že elegantní by mělo být spíše popisem hodnot.
Autor: blankawinterova
Během období lockdownu jsem si uvědomila mnoho důležitých věcí. Například tu, že aniž bych na tom kdy dříve […]
Je skoro až na pováženou, jak internet o nás ví všechno. Jak dobře ví, co se nám líbí. Ví to snad ještě dříve, než na to sami pomyslíme.
Zrovna nedávno na mne, tímhle způsobem, vyskočila na Facebooku reklama na top ve velmi hezké sytě modré barvě. Přesně v té barvě, které říkám „klidná síla“. A přestože to obvykle nedělám, nerozklikávám reklamy, protože to je pak lidově řečeno „voda na jejich mlýn“, to už se pak e-shopu nezbavíte, už se vám bude ukazovat všude, tentokrát jsem ale vstoupila …
Po období lockdownu, kdy jsem se pomocí nůžek, různých skřipců, gumiček a kuchyňských svorek z Ikea pokoušela dát […]
Máme hotovo, klientka má za sebou tří nebo čtyřhodinovou konzultaci, během které „dostala návod na svůj styl“. Prakticky to znamená, že poznala základy barevné typologie a na lavici před sebou vidí hmotný výsledek naší práce – ukázku svého šatníku, stylu a barev, která vznikala během celé konzultace.
Po dlouhé době jsem udělala výjimku a přidala jsem se k manželovi, který seděl v obývacím pokoji a díval se na televizi na zábavný pořad Karla Šípa Minišou.
Zábavné „rozhovory“ nemusím už z principu. Nemohu se zbavit divného pocitu z toho, že dva nebo více lidí sedí u stolku, baví se a v hledišti tomuto jejich bavení jen tak přihlížejí více než desítky lidí (a u obrazovek pak další miliony).
Řekla moje klientka Jana na konzultaci stylového sebepoznání. Jana ví, o čem mluví, zahrady jsou její práce. Věta […]
Svůj letošní pravidelný víkend s jógou jsem místo obvyklého května naplánovala až na začátek září. Jsem obezřetná a termín skupinového cvičení v hotelu na jaře mi letos připadá ještě jako nereálný. Pravidelně, už více než pátým rokem, se koná na stále stejném místě, v hotelu Krakonoš uprostřed přírody na okraji Mariánských Lázní.
Párkrát mě sice napadlo, že bych změnila místo a zkusila najít i něco jiného, jenže to nikdy nedopadlo. Hlavně asi proto, že nejsem přítelem hledání. Věřím, tedy spíše jsem si tím jistá, že vůlí hledání málokdy něco najdeme.
Chtěl jsem si koupit dvacet deka duše, pár kousků pravdy, litr svědomí. Leč prodavačka odvětila suše, jak jsou ti lidi dneska […]
Ještě dříve než se s klientkou, která ke mně přijde na konzultaci stylového sebepoznání, pustíme do akce samotné, pokládám pár úvodních otázek. Tedy úplně nejdřív požádám, zda-li bychom si mohly tykat, protože během tří nebo čtyřhodinové konzultace prostě nejde nenavázat osobní vztah, a poté se ptám na to, co od této konzultace žena očekává, co by měla ráda vyřešeno, jaký problém v souvislosti s oblékáním pociťuje. A obvykle slýchám velmi podobné odpovědi:
Dokončím myšlenku … „Plody svých rajských zahrad, bohužel, nesklízíme a místo toho kupujeme odjinud.“ A přitom vůbec není […]
Hodně píšu. Píšu pravidelně články na svoje tři blogy, píšu bohaté popisy k produktům na svém e-shopu a proto se mi velmi často stává, že na internetu hledám k určitým, často se opakujícím výrazům – synonyma.
A právě nedávno se při jednom takovém hledání zrodil námět na tento článek.
Ráda chodím ven a úplně nejraději v hodinách nepříliš frekventovaných a také v obecně vzato nepříliš ideálním počasí. Nejlépe ráno, nejpozději časně dopoledne a nebo potom až v pozdním odpoledni, před setměním. Za mlhy, za jinovatky, když je pod mrakem a nebo před deštěm či krátce po něm.
Dobré umělecké dílo, literární, divadelní, filmové …, čili takové, ve kterém se objevují osoby, se od toho, řekněme, […]
Na letošní letní dovolené jsme zabrousili do Moravskoslezského kraje (o jiných zážitcích z této dovolené jsem psala zde a zde) a manžel projevil přání navštívit nedaleké muzeum Tatra v Kopřivnici. Zprvu se mi moc nechtělo, myslela jsem si, že tam budou jen samé náklaďáky, ale v rámci zachování rodinné rovnováhy, jsem mu na to řekla – proč ne?!
Nenechte se mýlit, nemám na mysli převlékání se do kostýmů z peří na karneval v Riu nebo v Benátkách. Mám na mysli dnes úplně běžné odchylování se od naší přirozené podoby, jež nám, bohužel, naše civilizační vymoženosti dovolují.
Například – již od útlého věku se běžně setkáváme s tím, že je nejen naprosto normální obarvovat si vlasy, ale že je to téměř nutnost. Že když zůstaneme tak jak jsme, v obyčejných hnědých vlasech, tak jaksi nebudeme dostatečně hezké!
Po roce 2000 vtrhla do našich knihkupectví a do našich životů velká smršť.
A ta s sebou přivála teorie o tom, že člověk může mít vše, co si přeje. Stačí jen znát ty správné informace a tajemství. Stačí jen pochopit nové souvislosti, přenastavit svou mysl a věřit.
A já byla těmto myšlenkách obrovsky nakloněná. Koupila jsem si mnoho knih (Vesmírný objednávkový servis, Tajemství ….) a tuto teorii přijala za svou. A pak už jsem si objednávala z vesmíru jak shopaholička v nákupáku. Objednávala jsem si parkovací místa, místa v restauraci, úspěch, peníze …
„A do parádního pokoje nechoď, ať se tam zbytečně nenadělá!“ říká teta Otíkovi ve filmu Vesničko, má středisková. […]
Aniž bych to dělala cíleně, pozoruji lidi kolem sebe. Je to součást mojí práce, kterou od běžného života neodděluji, ale naopak, která se mi s mým životem naprosto promíchala. Jako když zmáčknete tlačítko Start a mixér vám v pár vteřinách z červených jahod a bílého mléka udělá světle růžový koktejl.
Sleduji spoustu jevů zároveň. Sleduji tělesné schránky, oblékání, i lidské chování.
Winter in Paris 