Máme hotovo, klientka má za sebou tří nebo čtyřhodinovou konzultaci, během které „dostala návod na svůj styl“. Prakticky to znamená, že poznala základy barevné typologie a na lavici před sebou vidí hmotný výsledek naší práce – ukázku svého šatníku, stylu a barev, která vznikala během celé konzultace. Vždy, když jsme si s nějakým kouskem, který jsem k ní přiložila, byly obě jisté, tak jsme ho odložily stranou. A k němu postupně přikládaly další …, z čehož na konci akce vznikla „osobní stylová“ paleta.

A můžu upřímně říct, že vždy je to velmi krásný a ucelený barevný (i materiálový) výjev . Všechny barvy k sobě vzájemně ladí, jsou kompatibilní. Prostě radost pohledět. Klientka se usmívá, dívá se na svoji škálu, obchází ji s mobilem, fotí z různých úhlů pohledu, zlehka bere jednotlivé kousky do rukou, přerovnává je, uhlazuje, pohrává si … a právě nyní přichází ta pravá chvíle. Chvíle na položení oné záludné otázky. Už to poznám. Opakuje se to tak v devíti z deseti případů. Už, jak se nadechne, tak přesně vím, co bude následovat, že se mě zeptá:
„A teď mi ještě, Blanko, řekni, kde takové věci seženu?
Kde koupím třeba hedvábnou halenku v barvě namodralé holubí šedi?“
Čímž nastává vteřina pravdy. Smutné pravdy. Musím jí totiž upřímně odpovědět:
„Nikde.“

Ano, je to tak. Bohužel. Je to tvrdá realita dnešních dnů. O hezké, nadčasové, kvalitní věci v zajímavých odstínech barev v obchodech jen tak snadno nezavadíte.
„Ale …“ vzápětí vnesu do tmy trochu jasu a naděje …
„Vždycky jsou tu nějaké možnosti.“
Klientka zpozorní. Tázavě se na mne podívá. Čeká, že jí dám tipy na konkrétní značky. Což se ale bohužel nestane. Odpovím jí jinak:

„Máš všehovšudy tři možnosti.“

 
Tou první je – nakupovat v second handech.“
Tam je totiž ještě možnost narazit na staré kolekce, na kvalitní materiály, na slušivé střihy. Na modely návrhářů, luxusních značek a především na celou škálu nejrůznějších barev. Co kousek, to jiná barva. Pouze v obchodech z druhé ruky najdete nepřeberné tóny jemných růžových (které velmi sluší českým ženám), tóny pudrové, tóny malinových koktejlů, mrazivě kovové odstíny šedi a antracitu, vznešeně purpurovou, hlubokou modrou jako noční obloha (nejen onu „nádražáckou“, jaké jsou plné řetězce), tóny mořských hloubek, blankyt letní oblohy za oparem a tajemné odstíny jako je například „lilkový“, u kterého se prostě nedokážete rozhodnout, je-li více černý nebo fialový, a v tom právě spočívá jeho kouzlo.
V sekáčích najdete zkrátka vše. Nejen omezený okruh pár barev, které pro nás někdo nadiktoval a podbízivě naaranžoval v obchodech. Velmi často to totiž ani nebývají barvy příliš slušivé, ale barvy, jaké si NĚKDO myslí, že budou ženy kupovat. Takže to obvykle bývají barvy tří skupin – první černá, protože kdo neví, kdo tápe, kdo „nechce nic zkazit“ – tak ten volí právě černou.
Druhou skupinou jsou barvy mdlé. Šedo-hnědo-khaki-cihlové. Barvy, které označuji synonymy – hlavně nevyčnívat, hlavně poklid, nebo také bezpečná osobní zóna, „úschovna“.
A třetí skupinou jsou barvy zářivé – aby se nasytila ta skupina žen, která podlehla radám nebo pocitům, že by se měly rozsvítit, projasnit, probarvit, zviditelnit. Ale tyto nabízené odstíny jsou bohužel téměř vždy natolik přemrštěné, že ve výsledku jsou ženy takovouto barvou necitelně, až bolestně přehlušeny.

A další dvě možnosti, dvě cesty, jak přijít k hezkým oděvům vysvětlím trochu oklikou. V dnešní době, kdy jsou naše obchody přecpané oděvy je – paradoxně – velmi těžké narazit na hezké kousky. Buďto jsou z nepříjemných nebo nekvalitních materiálů, často nemívají slušivé střihy a jejich barevnost také většinou nerespektuje barevnost středoevropských žen (tohoto tématu jsem se dotkla v článku o „Dubnové přírodě“). Takže nežli touto cestou narazíte na něco zajímavého, tak si dříve, jak se lidově říká, „nohy ušoupete“.
Proto radím – využijte toho, co na trhu je a neplahočte se za tím, co na trhu není. A teď to přijde:
„Snáz než hezké věci – koupíte hezké látky!“
Kamenné obchody i e-shopy nabízejí krásné, kvalitní a zajímavé látky. A to i za velmi přijatelné ceny. 
Už tuším vaši otázku?
„Chcete tím říct, že si mám nechat šít?“
Ano, přesně to si myslím.

Prošli jsme kolečkem domácího šití za socialismu, poznali jsme i co je to nadprodukce západu a pravděpodobně zjistili, že ani to není úplně to pravé ořechové. Čímž se kruh putování za hezkou módou uzavírá a vrací se na začátek. Zpět k šití a k promyšlené individuální tvorbě.

A právě v tomto okamžiku pokládají klientky velmi často další záludnou otázku. Podobnou jako ta na začátku článku, jen změnily podstatné jméno. Místo věcí – osoba.
„A kde mám sehnat dobrou švadlenu?“
A já musím zase po pravdě odpovědět, že i to je velmi těžké. Dobrou švadlenu, obdobně jako jiného dobrého řemeslníka, je také velmi těžké sehnat. Chce to buď se poptávat, nebo prostě zkoušet. 
Ale, stejně jako předtím, nekrčím jen beznadějně rameny, ale nabízím i další možnost. 

„Jak už jsem řekla – než-li hezké věci – je snazší koupit hezké látky.“ 
…
„A než-li sehnat dobrou švadlenu, je snazší sehnat dobrý šicí stroj!“

Tak, a je to venku! 

Jsem si totiž jistá tím, že když sečtete všechno to běhání po obchodech, sezení nad e-shopy, prohledávání second handů, čekání na termíny u švadleny, tak za tu dobu, si můžete sama doma ušít skvělou garderóbu! 

Dost možná, že si teď řeknete – ano, vždyť jsem si dříve šila – a dnešní článek vás třeba přiměje k tomu, se k této aktivitě znovu po letech vrátit. Možná, že dokonce máte doma stroj?!
A pokud jste se šitím zatím neměla žádnou zkušenost, tak není vůbec nic ztraceno. Stejně ty nejzajímavější modely jsou veskrze velmi jednoduchého střihu … 
Myslím, že naučit se sama pro sebe šít je skvělá výzva. Víte, kolik much touto jednou ranou zabijete? 
Ušetříte peníze. Budete mít oděvy na míru. Budou to věci z hezkých a kvalitních látek. Bude to TO, co chcete, nikoliv kompromis, který jste prostě jen sehnala v obchodu. Budete tvořit. Budete na sebe hrdá. A možná, že tím nakonec vyřešíte mnohem víc, než jen oblečení … Tvorba je totiž nejlepší terapie!

Poznámka – článek není komerční, vychází pouze z mých dobrých zkušeností. Vydavatelství časopisu Burda nemá ani ponětí o tom, že ho zde vychvaluji :)