Chtěl jsem si koupit dvacet deka duše, 
pár kousků pravdy, litr svědomí. 
Leč prodavačka odvětila suše, 
jak jsou ti lidi dneska pitomí.
Mně ovšem tímto nevyvedla z míry, 
řekl jsem – dobrá, nic se neděje. 
Dejte mi teda za korunu víry, 
osminku citu, láhev naděje.

—

Vždycky když vysvětluji zákaznicím, v čem spočívá podstata každého osobitého stylu, tak si vzpomenu právě na tento text z písně Vladimíra Mišíka. Stejně jako on v obchodu žádá důležité životní ingredience, tak velmi podobně se to má i s naším stylem, má-li přesně vystihovat nás samotné, má-li být ušitý nám na míru.

Řeknu to rovnou a bez okolků – je třeba si vytvořit „sama na sebe“ takovou pomyslnou osobní recepturu.
Rozebrat svou osobu na suroviny svých vlastností a základních povahových stránek.
Stejně jako výrobci pečlivě střeží receptury na ikonické parfémy a nápoje, tak i já pak budu vlastnit to nejcennější. Recepturu sama na sebe.
Budu vlastnit univerzální návod, který mohu s úspěchem aplikovat na každý svůj outfit, na každý svůj den, na každou příležitost.

A jako když se v tomto jarním čase pouštíte do pečení velikonočního beránka, tak je nejprve třeba definovat ingredience. V beránkovi je to mouka, máslo, cukr … a v osobních ingrediencích to můžou být některé z těch, které jsem nachystala. Zkuste si (sebekriticky a s nejvyšší mírou upřímnosti) vybrat:

introvertnost
extrovertnost
vlídnost
laskavost
jemnost
mírnost
uzavřenost
ušlechtilost
poddajnost
romantismus
vážnost
citlivost
střídmost
střízlivost
přemýšlivost
serióznost
solidnost
praktičnost
pohodlnost
věcnost
kultivovanost
moudrost
noblesa
zodpovědnost
zralost
smysl pro jednoduchost
smysl pro povinnost a řád
konzervativnost
rezervovanost
opatrnost
uměleckost
novátorství
nezávislost
pokrokovost
svéráznost
vážnost
temnost
akčnost
rebelství
mladistvost
uvolněnost
svobodomyslnost
nekonvenčnost
srdečnost
vřelost
hravost
výraznost
veselost
svéhlavost
originalita
kreativita
nápaditost
zvídavost
živelnost
hektičnost
přímočarost
upřímnost
přelétavost
chaotičnost
nepokojnost
bojovnost
soutěživost

—

Takže osobní suroviny bychom už měli a tím pádem můžeme začít s mícháním a kombinováním. Ze surovin si pojďme sestavit svůj osobní recept.
Například:

—

100 g praktičnosti
100 g mírnosti
100 g věcnosti
10 g nezávislosti
5 g rebelství

A zbývá ještě poslední věc, poslední akt.

K takto vytvořenému osobnímu seznamu,
k jeho jednotlivým složkám – najděte módní ekvivalent.
Najděte PŘEKLAD SVÝCH VLASTNOSTÍ DO ODĚVŮ,
DOPLŇKŮ, ČI ŠPERKŮ.

—

Jednoduchý příklad o čtyřech ingrediencích vidíte na fotce.
Ženu v tomto outfitu bych přepsala třeba do takovéto receptury:

200 g střídmosti, jednoduchosti
100 g akčnosti
10 g romantiky
10 g hravosti

Největší dávku střídmosti a jednoduchosti zastoupí jednobarevnost. Hladké černé šaty a černá bunda bez složitosti střihu.
Druhou převažující osobní složku akčnost neboli také schopnost rychle jednat, rychle se rozhodovat, nebát se života, zkoušet a riskovat – zde zastupuje materiál bundy, která je hned po šatech druhým nejvíce prostoru a pozornosti zabírajícím kouskem. A tím materiálem je kůže. Kůže přeložena do stylového jazyka značí akčnost, jangovost, mužskou energii boje a lovu, dravost a sílu.
A dvě poslední složky romantika a hravost by se daly sloučit do jednoho prvku. Do miniaturního šátečku romantické starorůžové barvy se vzorem koleček a také do způsobu uvázání – šikézně, hravě koketně, po francouzsku.

Jak je tedy vidno, věc naplňuje svou vlastnost tedy hned několika způsoby. Svým střihem, barvou, potiskem, materiálem, ale také i způsobem jejího nošení.

A stejně jako v kuchyni závisí úspěch na tom – umět dobře vyvážit suroviny. Osolit, ale nepřesolit. Opepřit, ale nepřepepřit. Převahovou, zásadní vlastnost bude tedy na těle nejvíce vidět. Mohou to být tedy šaty, kabát, nebo také více věcí – kalhoty a zároveň svetr.
Na padesát procent vám stačí třeba jen svršek – triko nebo kalhoty. A na poměry od třiceti procent dolů krásně stačí třeba i jen kabelka a nebo boty. Například cítíte-li v sobě převahu (cca 70 – 80 %) vážnosti, konzervativnosti a 20% něhy, noste třeba klasický kostým a do klopy si píchněte textilní hedvábnou květinu.

Princip osobní receptury vysvětluje vše. Třeba i to, proč se necítíte dobře v džísce a v džínách dohromady. Nebo proč vám vadí lodičky, když máte na sobě šaty.

Aby byl outfit vyvážený a plně definující vaši osobnost, měly by všechny vaše typické složky býti zastoupené.
Když se obléknu pouze prostě a vážně, když byť jen v drobném detailu prstýnku, nezohledním svoji křehkou citlivost, tak bude můj vzhled – a můj pocit ze svého vzhledu – příliš strohý a přísný.

Je třeba dopřát každému prvku přesně tolik prostoru, kolik cítíme, že je ho i v nás samotných zastoupeno. To vysvětluje, proč tolik žen kupuje například výrazné bundy, křiváky a pak je vlastně skoro vůbec nenosí. Ony v sobě cítí jistou dravost a inklinování k silným prvkům, ale drsný svršek, jakým je motorkářská bunda je prostě přespříliš! Tak velké množství ho v sobě nemají. Přehnaly to. Přesolily. Na dávku jejich drsného rebelství by jim bývala stačila malá kožená kabelka s hrubým stříbrným zipem.  
Obdobně – příliš džínoviny. Je třeba si uvědomit, odkud se džíny vůbec vzaly. Svým původním určením to byly vlastně takové praktické montérky, které zlatokopům v Americe nabídl Němec Levi Strauss. Džíny tedy symbolizují – mužnost, obyčejnost, hrubost, nezávislost, svobodomyslnost … A jistě nebudu příliš daleko od pravdy, když tvrdím, že ženám by prvek těchto vlastností stačil jen v míře, která nepřevýší 50% plochy jejich těla.

Podobně ovšem i z opačné stránky – z přílišné ženskosti. Ne každá jsme jako nádoba naplněná jí až po okraj. A vezme-li si taková, totální ženskostí ne zcela naplněná žena, romantické šaty, tak další ženský prvek – lodičky – už je jen poslední pomyslnou kapkou, díky níž její nádoba přetekla.
V takovém případě je lepší zvolit k šatům něco, co ženskost spíše stáhne dolů, utlumí. Třeba plátěné tenisky nebo neutrální espadrilky.

Právě proto jsou outfity mnohých žen přemrštěné, ať do směru nudy a nijakosti a nebo naopak do směru efektu a přehnanosti. Právě proto, že na sobě nezohlednily více složek své osobnosti a daly většinový prostor jen jediné. 
Proto si žena v plátěných kalhotách a šedém svetru připadá jako šedá myš, protože si na svůj ukazováček nenasadila výrazný stříbrný prsten ve tvaru přelévající se vlny, aby ukázala i jistou neklidnou originalitu.
Proto žena v dlouhých šatech a s kabelkou, obojí od značky Desigual může působit až příliš chaoticky a přeplácaně, protože tolik psychedelického zmatku, kolik ho právě tato značka přináší, by ustál jen opravdu málokdo. Tuto, až hyperaktivní specifičnost ve své povaze obvykle nemáme zastoupenou v míře převyšující jedno tričko s dlouhým rukávem.

Připadá vám to složité? Věřte, že není. Že právě naopak. To jen teď. Je to stejné jako u jiných aktivit, které nám výrazně ulehčují život, ale na začátku, když se je učíme, když na něj přenastavujeme své dosavadní zvyky, nám přijdou složité. Až nám nový systém přejde do krve, tak teprve pak zjistíme, že je to naopak to nejjednodušší, co může být. 

Přepis jednotlivých složek osobnosti do oděvů, překlad vlastností do řeči oblečení je, troufám si říci, jediný možný způsob, jak najít svůj vlastní styl.
Jen tento způsob může dostatečně postihnout celou šíři a originalitu každého jedince.