Řekla moje klientka Jana na konzultaci stylového sebepoznání.
Jana ví, o čem mluví, zahrady jsou její práce. Věta zazněla přesně ve chvíli, když jsem mluvila o tom, že si po skončení této konzultace nic hmotného neodnese, ani s sebou, ani na sobě. Že moje zákaznice neodcházejí načesané, nalíčené, oblečené, ani si nenesou žádné barevné vzorníky, kartičky a ústřižky látek.

Kdybych jim totiž něco takového dala, tak bych je vyzbrojila právě a pouze pro tuto chvíli, pro tento konkrétní den, či možná pro krátké přítomné období, ale zároveň bych je svým způsobem uvrhla do otroctví. Do otroctví nošení vzorníku do každého obchodu a do nekončícího porovnávání. Protože otrok nepřemýšlí, nezapojuje vlastní invenci a fantazii, ale jedná přesně podle toho, co mu kdo zadá.
Připodobním-li to k úsloví – vstoupit do stejné řeky. Vstoupit, smočit se a myslet si, že takhle jako dnes to bude i kdykoliv v budoucnu. Styl je opravdu jako řeka. Mění se s denní dobou, s ročním obdobím, s teplotou, chladem, sluncem, čistotou vody a s živočichy v ní, mění se s okolní krajinou …

A mně nejde o to, aby ode mne zákaznice odcházely spokojené dnes, aby byly uspokojené dnešním vykoupáním v řece, mně jde o to, aby se u mne naučily svůj styl chápat, definovat a následkem tohoto pochopení byly spokojené i kdykoliv v budoucnu.
Protože nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Ani vy nejste stejná dnes jako jste byla včera a jaká budete zítra. A cožpak za deset let.

Zákaznice stylových poradenství mohou být vlastně velmi podobné zákazníkům, kteří si nechávají vytvořit zahradu. Mohou mít podobně mylná očekávání, že v okamžiku realizace (zahrady, stylové konzultace) bude jejich problém vyřešen jednou pro vždy. Že odteď už budou přesně vědět, co si mají na sebe koupit, stejně jako že jejich zahrada bude přesně tak upravená a svěží jako v okamžiku, kdy za zahradníky zavírají vrátka.

A v obou případech jde o velký omyl. Omyl jejich vlastní i omyl těch, kteří by je v tomto očekávání nechali. Od realizace zahrady uplyne pár týdnů či pár měsíců a dosud úhledné záhonky zarostou plevelem, tu a tam nějaká trvalka nepřežije, čerpadlo zahradního jezírka náhle přestane fungovat, slimáci sežerou, co můžou, nebo kočky v domnění, že se jedná o jejich záchod, vyhrabou hlínu a s ní i všechna semínka budoucí úrody.

A co teď?
Počítala-li jste s tím, že zaplacením faktury bude hotovo, pak máte problém. Pokud vás ale zahradník zasvětil do principu vaší zahrady, pak je to jen výzva k tomu, abyste sama začala vaši zahradu dotvářet a budovat.

Například – je-li princip zahrady strohý a minimalistický, protože nemáte čas každý týden klečet nad záhonem, nebo jezdit se sekačkou, tak máte místo trávníku oblázky a místo rajčat stromy, které musíte pouze dvakrát ročně ořezat.

Stejně strohý a minimalistický může být ale i koncept vašeho stylu.
A věřte, že málo záleží na tom, abyste se barvou plédu nebo tílka trefila do přesného odstínu podle kartičky, protože u minimalismu je důležitá především kvalita, než striktní lpění na odstínu. (A navíc záleží na podkladovém materiálu. Odstín na papíru nikdy nebude stejný jako na bavlně, na viskóze nebo na hedvábí.)

Lepší je znát princip, než příliš konkrétní návody. Ty vás totiž odsoudí ke lpění na malicherných detailech. 

Kouzlo zahrady (i stylu) může ale také spočívat v jisté vzrušující neotesanosti, divokosti, přirozené oprýskanosti … A to už pak sami, bez pomoci plánů architekta či stylisty, můžete chodit po bazarech a hledat staré nádoby, kamenné artefakty, sochy s nostalgicky uraženým nosem …

Podobně jako si k elegantnímu topu obléknete starou koženou motorkářskou bundu s poněkud ošoupanými lokty.

Je-li vaší vášní rustikálnost, folklór a autentický vzhled starých časů, pak nemusíte postupovat podle nákupního seznamu zahradního studia, že květináče a truhlíky musí být osázeny bělostnými petúniemi, ale klidně je můžete zaměnit za rudé muškáty. Není třeba býti otrokem plánů, když své zahradě a potřebám rostlin rozumíte.

A přesahuje-li vaše láska k folklóru i do vašeho stylu, pak více než striktní rady následujte vaše srdce. Ono vás už k těm správným kouskům navede. A že tahle modrá není přesně tou modrou, která mi má údajně slušet? Že je více do fialova? Čert to vem. V takových situacích vždy vzpomeňte jedné stylové zásady, která by se měla vysoce tyčit nad všemi ostatními. A ta zní: „Osobnost je nadřazená všem pravidlům.“ 

A pokud vám srdce plane například pro nostalgickou romantičnost anglického venkova, pokud vždy, když vidíte slečnu Marplovou ve svém domku v St. Mary Mead, tak se vám srdce v hrudníku zatetelí blahem, pak je nanejvýš jisté, že právě ono musí být tím návodem, nikoli plán osazení od zahradního architekta.

Zdánlivá nahodilost tvarů, výšek, bohatost barev a jemná pastelovost odstínů je více, než-li přesné zadání „20 kusů anglických růží a 15 kusů pryskyřníků“.
Obdobně tomu bude i v případě starosvětsky romantického stylu. Nebude ani tak záležet na konkrétní květině nebo na tom, zda růžová je spíše lososová, ale prim bude hrát celkový duch a osobní intuice.

Zahrada stejně jako styl nejsou navrženy pro jeden den. Jako traviny, květiny a stromy rostou, tak se vyvíjí, roste a mění naše osobnost.
Nejsem úplně přesně tou, kterou jsem byla v deseti, dvaceti, ve třeceti. A nejsem ani tou, kterou budu v sedmdesáti. Proto je pro můj styl oblékání moudřejší a užitečnější znát svůj „osobní koncept, osobní recepturu„, než-li mít přesný seznam o mnoha odrážkách.

Zahrada, styl, řeka …. vše funguje na stejném principu. Na proměnlivosti, zrodu, pomíjivosti a vývoji.
Řeka teče, rostliny klíčí, rostou i uvadají a naše oblékání se proměňuje spolu s námi. A proto jsou cennější informace, než-li konkrétní věci, vzorníky a sazenice.
Rozlišujme vždy to, co je čemu nadřazené. Lepší je vědět, že je moje zahrada slunečná a suchá, než-li dostat do natažené ruky květináč s rozmarýnem.

A nebo, že by byla spíše stinná a temná? 
To by pak zas byl lepší břečťan. Nebo snad temně modrá halenka? Temná jako hluboká obloha noční.