Závist je prý jedna z nejhorších vlastností. Říká se to. Z pohádky to ví každé malé dítě. Ale když už se vám to přihodí, tak co s tím naděláte? Jak s tímhle pocitem, který se odněkud vynořil a nutkavě se vám vkrádá na mysl, naložit?
Co s tím jako máme dělat, když je to tak špatná věc?! Jak se dá na něco, co je silnější než já, zapomenout?

Na Facebooku na mě vyskočil článek populárního portálu pro dobrou náladu „Mějte se rády takové, jaké jste. Vypadat můžete podle libosti“. Název mě zaujal, tak jsem klikla a pustila se do čtení …
Ovšem obsah, (který zřejmě psal muž) byl o tom, jak se ženy zbytečně a bolestivě honí za krásou a přitom prý na ní vůbec nezáleží, mě přinutil zareagovat.

Žili, byli … jeden vrabec a jeden papoušek. Byli by asi vcelku šťastní a spokojení, kdyby ….
Kdyby vrabce jeho nejbližší neustále nepopichovali: „Podívej se na sebe, jak jsi obyčejný. Jsi úplně šedivý a nevýrazný. Skoro jako chudák myška. Nic do tebe není. Podívej se třeba na papouška. Ten umí nosit barvy … žlutou, zelenou, červenou … Tak je to přece hezké, tak by to mělo být! To už i ten kos nosí aspoň žlutou na zobáku. Nebo datel … ten má krásnou červenou čepičku. A co ty? Pořád jen ta tvoje šedivá. Jsi takový celý smutný. Měl by ses zkrátka trochu vybarvit!“

Mám ráda retro. Retro filmy, retro módu, retro výrobky. A přijde mi jako skvělý nápad akce „Retro týden v Lidlu“. Co mě ale na téhle akci baví nejvíc – není to, že bych se hned musela sebrat a vyrazit pro Horalky, Pitralon a Jelení lůj …. Ve skutečnosti o ty věci ani tolik nestojím. Bohatě mi stačí prohlížet si leták s fotografiemi. Všechny tyhle výrobky mají pro mě trochu jiný rozměr.

Přesně jak to říkal Zdeněk Svěrák v pohádce Lotrando a Zubejda: „Ne všechny rady rodičů bývají vždy moudré“, tak i já se stále potýkám se zásadami, předsudky a pravdami, které jsem pochytila – ať více či méně násilně – ve své rodině.
Zformulovala jsem pět nejzásadnějších z různých oblastí, které mi velmi zkomplikovaly (a některé stále ještě komplikují) život.

Když mi bylo čtrnáct, měla jsem 50 kilo a několik mindráků. A ani k jednomu jsem neměla důvod. Pozorovala jsem svoje (úplně ploché) břicho, které jsem já ovšem považovala za nemožně velké. (Co bych dnes za takové dala!)

A pak čtu, jak Aňa Geislerová o sobě píše, že přibrala a že má celulitidu.

A jak dvacetiletá modelka používá krém na vrásky a jak se hroutí z toho, že není vůbec hezká.

Za prvé – Je snadné objevit krásu na dovolené na safari, když pozorujete zebry na pozadí obrovského zapadající slunce a s kulisou omamných zvuků Afriky. (Ale musím podotknout, že nesmírně obdivuji každého, kdo se tam vydá. Já nejsem totiž vůbec žádný dobrodruh a dám maximálně Řecko :-)
Je snadné objevovat krásu v nekonečně dokonalých scenériích přírody, v luxusním hotelovém apartmá se see view a s all inclusive.

Vlastně vcelku nic. Nic zvláštního … jen jsem jela autem.
Asi tak ve dvaceti letech, spíše i později … jsem si říkala, že taková ta hesla, že štěstí jsou drobnosti, okamžiky, které jsou zadarmo, jsou jen fráze a knižní řeči. Vždyť co je na tom, že je venku hezky, to je přece normální. Já jsem k pocitu štěstí chtěla nové auto, dovolenou u moře, dokonalého partnera, prosperující obchod …

Vycházela jsem z Obchodního centra Nový Smíchov směrem na tramvaj a i přes velký ruch jsem již z dálky slyšela krásnou hudbu. A jak jsem tak přicházela blíž, uviděla jsem odkud zní. Kousek od zastávky seděl pouliční muzikant, starší pán, a neskutečně krásně hrál. Hrál takové ty staré songy typu Sinatra a spol., které každého prostě musí potěšit na duši.

Přestože jsem si vědoma toho, že se jedná o nesmírně oblíbený pořad, který má na Facebooku přes 78 430 lajků, (což je téměř přesně o 78 tisíc víc než má můj blog :-) rozhodla jsem se vstoupit do „jámy lvové“ a tento článek publikovat. Takže s plným vědomím této skutečnosti si přesto dovoluji tvrdit, že tento pořad vlastně nemám ráda, protože vytahuje na světlo boží moje netušené mindráky, výčitky, nečekané pocity méněcennosti a viny, o kterých jsem nikdy předtím vůbec neměla tušení.