Dnes jsem stála ve frontě na poště za naší sousedkou a jak to tak u nás v Tuchlovicích […]
Category Archive: Život
Vycházela jsem z Obchodního centra Nový Smíchov směrem na tramvaj a i přes velký ruch jsem již z dálky slyšela krásnou hudbu. A jak jsem tak přicházela blíž, uviděla jsem odkud zní. Kousek od zastávky seděl pouliční muzikant, starší pán, a neskutečně krásně hrál. Hrál takové ty staré songy typu Sinatra a spol., které každého prostě musí potěšit na duši.
Nejsem ten praktický (a podle mě vzácný a obdivuhodný) typ, který kupuje dárky průběžně a systematicky a touto dobou již má nejen nakoupeno, ale i zabaleno.
Nechávám to na prosinec. Spíše až tak od Mikuláše výše :-)
Přestože jsem si vědoma toho, že se jedná o nesmírně oblíbený pořad, který má na Facebooku přes 78 430 lajků, (což je téměř přesně o 78 tisíc víc než má můj blog :-) rozhodla jsem se vstoupit do „jámy lvové“ a tento článek publikovat. Takže s plným vědomím této skutečnosti si přesto dovoluji tvrdit, že tento pořad vlastně nemám ráda, protože vytahuje na světlo boží moje netušené mindráky, výčitky, nečekané pocity méněcennosti a viny, o kterých jsem nikdy předtím vůbec neměla tušení.
Inspirovala mě moje osobní příhoda. Posílala jsem do jedné galerie v Olomouci zásilku s objednanými keramickými plastikami. A navíc – jako dárek – jsem jim k zaplacenému zboží přibalila ještě spoustu malinkých keramických obrázků. Řekla jsem si: „Nechci je už prodávat, tak ať v Olomouci udělají radost! Ať je rozdají svým známým nebo zákazníkům …“ Kdybych tyto obrázky přepočítala na peníze, bylo by to minimálně za 3 – 4 stovky. Prostě malé a vcelku hodnotné dárečky.
Měla jsem oslavu narozenin. Rozlévala jsem sekt na přípitek a můj osmiletý synovec se hned hrnul ke skleničce. Trochu jsem mu tedy nalila, on to vypil a že chce další.
A já se ho zeptala: „Mikuláši, opravdu ti to víno chutná a nebo chceš jenom vypadat zajímavě?“ A co asi tak Mikuláš odpověděl? Samozřejmě, že mu chutná! A na stvrzení své odpovědi ještě kejval tak vehementně, že mu div hlava neupadla.
Máte-li doma kočku, pak jste šťastní lidé, protože tím pádem máte tu čest – mít přímo doma velkého učitele, respektive velkou učitelku.
A stačilo by těchto 5 věcí, které jsou pro kočku typické a náš život by mohl být výrazně kvalitnější:
Pokud ano, pak je vše v nejlepším pořádku a ani byste nemusela číst dál … ale zkuste to, ono se to totiž nevztahuje jen na tuto oblast.
Tato kartička na mě nedávno doma odněkud vypadla, když jsem uklízela. Úplně jsem na ní zapomněla. Dostala jsem ji kdysi na veletrhu kosmetiky od firmy Havlíkova apotéka (zmíněna také v tomto článku). Stojí na ní zhruba to, že si ji mám umístit doma na nějaké frekventované místo a často se na ní dívat, až budu přesvědčená, že jsem skutečně krásná.
To se to pak hubne, když váš život před hubnutím je o cukrech, tucích a žádném pohybu. To […]
Tuto větu jsem objevila v mé oblíbené knize „Jak dělat, co vás baví, a dostat za to zaplaceno“, kterou jsem zde na blogu již jednou zmiňovala (v článku o Picassovi). A stejně jako „Picasso“ měla i tato myšlenka na mě ohromný vliv.
Přestože je to kniha o práci, podnikání a o penězích, vnímám tuto větu jako univerzální a obecně platnou a lze ji aplikovat na jakoukoliv oblast ve vašem životě. O co jde? Cituji z knihy:
Dokážu oželet spoustu věcí, ale léto a dovolenou v Čechách si bez návštěvy zámku (nebo aspoň hradu) vůbec nedokážu představit.
Miluji bezvýhradně všechno, co je s tím spojené.
V životě jsem neviděla tolik odstínů šedi jako když se chystám spárovat svoje vyprané ponožky. Ale už jsem na to (trochu) vyzrála. Snížila jsem si totiž laťku! (Snížit si laťku – se ukázalo jako skvělý a naprosto univerzální prostředek na většinu problémů – ať je to úklid, práce, manželství, hubnutí …)
V Krkonošských pohádkách – v epizodě „Jak šel Trautenberk do hor pro poklad“ jsem uslyšela tuto „hlášku“ a došlo mi, jak krásně a jednoduše je zde řečena velká pravda.
Zajela jsem si sama na oběd do výletní restaurace. Sedla jsem si k poslednímu volnému stolu na sluníčku a objednala si z denního menu kuřecí stehno se zelím a karlovarským knedlíkem. Pak jsem si nasadila sluneční brýle a příjemně odevzdaně se natočila na lavici za sluníčkem. Bylo mi skvěle. Za chvíli mi ale obličej něco zastínilo
Je to něco na způsob „úlitby“ neboli „závdavku“ bohům. Když tohle dobře dopadne, tak změním to, to a to …
A tak sedím v letadle … a je mi tak nějak všelijak. Trochu to s námi hází. Pevná zem a domov v nedohlednu. Pozoruji lidi kolem sebe, kteří se tváří víceméně klidně a spokojeně. Ale třeba i já z jejich pohledu vypadám, že jsem v pohodě. To jen někde uvnitř těla vibruje pocit nejistoty. A moje nohy, které mám složené v miniaturním prostoru, jak už to dnes v letadlech bývá, se mi trochu třesou.
Nahlédnutí do mého seznamu věcí (a tipů), který jsem za několik let zkušeností vytvořila a definovala ho jako praktický […]
Těšíte se na dovolenou, ale trochu vám ji kazí ta skutečnost, že se do vysněné destinace budete muset přepravit letadlem? Pak máte problém! Každopádně jste tady správně!
Pozitivní myšlení je velké téma a zaklínadlo dnešní doby. Vykukuje na nás ze všech stran. Vždycky jsem trochu […]
Dálnice nemám vůbec ráda. Dokonce bych řekla, že se řidiči rozdělují na dva typy. Jedni milují dálnice a druzí je prostě nemusí. Já patřím k těm druhým. Když vím, že mě čeká jízda po dálnici, jímá mě preventivně vždycky trochu nejistota, která je přímo úměrná typu dálnice. Například D1 mě dokáže znepokojovat již měsíc až dva před jízdou.
