Pokud ano, pak je vše v nejlepším pořádku a ani byste nemusela číst dál … ale zkuste to, ono se to totiž nevztahuje jen na tuto oblast.
Tato kartička na mě nedávno doma odněkud vypadla, když jsem uklízela. Úplně jsem na ní zapomněla. Dostala jsem ji kdysi na veletrhu kosmetiky od firmy Havlíkova apotéka (zmíněna také v tomto článku). Stojí na ní zhruba to, že si ji mám umístit doma na nějaké frekventované místo a často se na ní dívat, až budu přesvědčená, že jsem skutečně krásná.
Category Archive: Život
To se to pak hubne, když váš život před hubnutím je o cukrech, tucích a žádném pohybu. To […]
Tuto větu jsem objevila v mé oblíbené knize „Jak dělat, co vás baví, a dostat za to zaplaceno“, kterou jsem zde na blogu již jednou zmiňovala (v článku o Picassovi). A stejně jako „Picasso“ měla i tato myšlenka na mě ohromný vliv.
Přestože je to kniha o práci, podnikání a o penězích, vnímám tuto větu jako univerzální a obecně platnou a lze ji aplikovat na jakoukoliv oblast ve vašem životě. O co jde? Cituji z knihy:
Dokážu oželet spoustu věcí, ale léto a dovolenou v Čechách si bez návštěvy zámku (nebo aspoň hradu) vůbec nedokážu představit.
Miluji bezvýhradně všechno, co je s tím spojené.
V životě jsem neviděla tolik odstínů šedi jako když se chystám spárovat svoje vyprané ponožky. Ale už jsem na to (trochu) vyzrála. Snížila jsem si totiž laťku! (Snížit si laťku – se ukázalo jako skvělý a naprosto univerzální prostředek na většinu problémů – ať je to úklid, práce, manželství, hubnutí …)
V Krkonošských pohádkách – v epizodě „Jak šel Trautenberk do hor pro poklad“ jsem uslyšela tuto „hlášku“ a došlo mi, jak krásně a jednoduše je zde řečena velká pravda.
Zajela jsem si sama na oběd do výletní restaurace. Sedla jsem si k poslednímu volnému stolu na sluníčku a objednala si z denního menu kuřecí stehno se zelím a karlovarským knedlíkem. Pak jsem si nasadila sluneční brýle a příjemně odevzdaně se natočila na lavici za sluníčkem. Bylo mi skvěle. Za chvíli mi ale obličej něco zastínilo
Je to něco na způsob „úlitby“ neboli „závdavku“ bohům. Když tohle dobře dopadne, tak změním to, to a to …
A tak sedím v letadle … a je mi tak nějak všelijak. Trochu to s námi hází. Pevná zem a domov v nedohlednu. Pozoruji lidi kolem sebe, kteří se tváří víceméně klidně a spokojeně. Ale třeba i já z jejich pohledu vypadám, že jsem v pohodě. To jen někde uvnitř těla vibruje pocit nejistoty. A moje nohy, které mám složené v miniaturním prostoru, jak už to dnes v letadlech bývá, se mi trochu třesou.
Nahlédnutí do mého seznamu věcí (a tipů), který jsem za několik let zkušeností vytvořila a definovala ho jako praktický […]
Těšíte se na dovolenou, ale trochu vám ji kazí ta skutečnost, že se do vysněné destinace budete muset přepravit letadlem? Pak máte problém! Každopádně jste tady správně!
Pozitivní myšlení je velké téma a zaklínadlo dnešní doby. Vykukuje na nás ze všech stran. Vždycky jsem trochu […]
Dálnice nemám vůbec ráda. Dokonce bych řekla, že se řidiči rozdělují na dva typy. Jedni milují dálnice a druzí je prostě nemusí. Já patřím k těm druhým. Když vím, že mě čeká jízda po dálnici, jímá mě preventivně vždycky trochu nejistota, která je přímo úměrná typu dálnice. Například D1 mě dokáže znepokojovat již měsíc až dva před jízdou.
Co o nás vypovídají filmoví hrdinové, kteří se nám líbí?
A nezapomeňme, že stejnou měrou o nás vypovídají i ti,
kteří se nám nelíbí, kteří nás rozčilují.
Nic proti jaru. Těším se na něj. Těším se, že odložím zimní kabát. Těším se, že vyzuji kozačky. Těším se, že zasadím macešky do truhlíků na oknech. Ale radost z jara nemá pro mě nic společného s velikonocemi. Klidně si dovedu život představit bez nich.
Nevadí, že je 2. dubna … a že sněží víc než v prosinci. Pojďme se řídit podle času „Kairos“. Co to znamená?
Pro ty nejdůležitější životní pravdy většinou nemusíme chodit daleko. (Každý dnes ví, že základní pravidla pro šťastný život […]
Někdy si říkám: „Kdyby se mi všechny zbytečně nakoupené věci proměnily zpět na peníze.“ Až se bojím tu celkovou částku odhadnout. Kolik by to mohlo být? Pět tisíc, deset tisíc, dvacet tisíc … možná víc! Stačí se jen tak porozhlédnout kolem sebe.
Vždycky mě více či méně rozčilovalo, že můj manžel chodí do hospody. Když pominu takové ty běžné důvody: […]
Dozvěděla jsem se, že existuje Teorie Scarlett Johansson. (Objevila jsem ji v knize s podivným názvem „Dokonalá žena je blbka“ od francouzských sester Girardových.) A potěšilo mě, že se také někdo jiný pozastavil nad tím, co zaráží i mě. Podtitulem článku o Scarlett je: „Neboli jak malé prasátko celému světu vnutilo představu, že je sexbomba!“
