Opravdu si myslím, že osm hodin denně, pětkrát v týdnu, je příliš mnoho času na to, abychom jen vydělávali na existenci svou a svých dětí v tomto systému.
Category Archive: Život
Onehdy večer jsem projížděla televizní kanály a zastavila se na španělském filmu Deník nymfomanky.
Dívala jsem se na film Zahradnictví, ve kterém je velmi půvabná scéna. Štědrý večer uprostřed druhé světové války. Skromný, ale krásný stromeček, večeře, ženy, děti, rodinný přítel – a rozdávání dárků.
A ke mě se v tu chvíli znovu přihlásila myšlenka, kterou jsem před časem uložila do Konceptů: „Myslím, že by se měl každému kupovat jen jeden dárek!“
Také jste si všimli toho, že dnes všichni milují teplo? Nebo lépe – teplíčko? (Sorry, ale mám alergii na […]
Přestože ve svých článcích nabádám ke smysluplnému nakupování a štíhlejšímu šatníku, tak se rozhodně nenechte mýlit, že bych tím myslela, abyste na sobě šetřila.
Ách jo, volby! Už zítra!
Cítím se být zodpovědným občanem. Nediskutuji v hospodě nebo u kadeřnice o tom, jak je tahle doba, země a vláda blbá, a místo toho raději chodím k volbám. A to i přesto, že si myslím, že stejně není v mé moci, rozhodnout se dobře.
O víkendu bylo u nás v Tuchlovicích posvícení. Náměstí a přilehlé ulice zaplnily kolotoče, střelnice a stánky. A […]
Tato věta není výsledkem žádných výzkumů ani vědeckých studií. Tuto větu řekla Miranda v seriálu Sex ve Městě. A já se s ní ztotožňuji. Tedy až poslední dobou. Dříve jsem si to nemyslela. Tedy vlastně myslela, ale jen o ostatních ženách. Sebe jsem viděla jinak. Byla jsem přesvědčená, že já jsem jiná, že já tyhle věci nedělám. Byla jsem si jistá, že jsem báječná manželka, kterou je radost mít doma, která je tolerantní, která nevyčítá, nevychovává, nekritizuje, neprudí .. A když už výjimečně něco řekne, tak je to jen proto, že je to pravda. A ta se prostě musí říct!
Aneb článek, který chci napsat vždycky, když se vrátím odněkud z dovolené nebo z výletu, ale dosud jsem […]
Skutečnost, že člověk je sám sobě největší záhadou, jsem už párkrát zmiňovala v souvislosti s určováním stylu. Ale […]
Dnešní dobou jsem původně zamýšlela posledních pár let, ale pak jsem si vzpomněla na film „Starci na chmelu“ […]
Jela jsem autobusem a přede mnou seděla paní s malou holčičkou, kterou cesta začínala nudit. Křupky už odmítala, […]
Kamarádek nemám mnoho. Dalo by říct, že jich mám spíše méně než-li více. A ještě vlastně docela nedávno jsem si myslela, že ty „staré kamarádky“, které znám již z mládí, jsou pro mne mnohem cennější, než ty novější, které znám jen kratší dobu. Že zkrátka svazky, které mají společnou dlouhou historii, tak mají vyšší hodnotu. Podobně jako třeba archivní vína nebo starožitný nábytek.
Začala jsem s kouřením vlastně až docela pozdě. Žádná osmá třída za bukem, ani v šestnácti na zábavě, […]
Byli jsme v Krušných horách. Počasí nebylo zrovna ukázkové, bylo spíše krušné. První polovinu týdne pršelo, pak přestalo […]
Vzpomenete si ještě na pojem Zlatý Hromnice? Zlatý Hromnice jsou boty. Respektive byly. A taky to byly Osmdesátky, dětství, Kotvald […]
Já jsem si to o sobě také myslela. Byla jsem si jistá, že tuhle oblast mám vyřešenou. Odbornějšími slovy – […]
Nikdy jsem nebyla vysloveně sportovní děvče. Na základce jsem mívala z tělocviku dvojku. Výmyk na hrazdě byl pro mě nedostižná meta a vybíjenou, kterou jsme hráli prakticky pořád (což z dnešního pohledu cvičitelky vnímám jako fakt velmi bídnou náplň tělesné výchovy), jsem nesnášela. Neměla jsem dost síly a bála se míče, který letěl závratnou rychlostí přímo proti mě.
Tělocvik zkrátka nebyl pro mě to pravé. Byla jsem jiná. Ráda jsem psala slohové práce, dobře jsem kreslila a víc mi záleželo na tom, abych byla hezky oblečená.
Píše se 10. ledna a ještě máme princezny z vánoc v živé paměti, tak se na ně pojďme […]
