Dálnice nemám vůbec ráda. Dokonce bych řekla, že se řidiči rozdělují na dva typy. Jedni milují dálnice a druzí je prostě nemusí. Já patřím k těm druhým. Když vím, že mě čeká jízda po dálnici, jímá mě preventivně vždycky trochu nejistota, která je přímo úměrná typu dálnice. Například D1 mě dokáže znepokojovat již měsíc až dva před jízdou.
Category Archive: Život
Co o nás vypovídají filmoví hrdinové, kteří se nám líbí?
A nezapomeňme, že stejnou měrou o nás vypovídají i ti,
kteří se nám nelíbí, kteří nás rozčilují.
Nic proti jaru. Těším se na něj. Těším se, že odložím zimní kabát. Těším se, že vyzuji kozačky. Těším se, že zasadím macešky do truhlíků na oknech. Ale radost z jara nemá pro mě nic společného s velikonocemi. Klidně si dovedu život představit bez nich.
Nevadí, že je 2. dubna … a že sněží víc než v prosinci. Pojďme se řídit podle času „Kairos“. Co to znamená?
Pro ty nejdůležitější životní pravdy většinou nemusíme chodit daleko. (Každý dnes ví, že základní pravidla pro šťastný život […]
Někdy si říkám: „Kdyby se mi všechny zbytečně nakoupené věci proměnily zpět na peníze.“ Až se bojím tu celkovou částku odhadnout. Kolik by to mohlo být? Pět tisíc, deset tisíc, dvacet tisíc … možná víc! Stačí se jen tak porozhlédnout kolem sebe.
Vždycky mě více či méně rozčilovalo, že můj manžel chodí do hospody. Když pominu takové ty běžné důvody: […]
Dozvěděla jsem se, že existuje Teorie Scarlett Johansson. (Objevila jsem ji v knize s podivným názvem „Dokonalá žena je blbka“ od francouzských sester Girardových.) A potěšilo mě, že se také někdo jiný pozastavil nad tím, co zaráží i mě. Podtitulem článku o Scarlett je: „Neboli jak malé prasátko celému světu vnutilo představu, že je sexbomba!“
Myslet pozitivně je samozřejmě skvělá rada. Další jí podobná je „mějte se ráda“. Ale ukažte mi někoho, kdo to opravdu umí. A vůbec, jak se to vlastně dělá? Také vás už články s tímto typem rad trochu rozčilují? Mě strašně!
Mí rodiče nelyžovali a nejezdili na zájezdy. A mě to asi chtěli všechno vynahradit. A tak dali hlavy dohromady a přihlásili mě na jednodenní zájezd na Klínovec. Byl pořádán podnikem Poldi Kladno, kde pracoval můj tatínek. Ten by tam asi býval měl spoustu známých, ale já tam neznala nikoho.
