Začala jsem s kouřením vlastně až docela pozdě. Žádná osmá třída za bukem, ani v šestnácti na zábavě, […]
život
Já jsem si to o sobě také myslela. Byla jsem si jistá, že tuhle oblast mám vyřešenou. Odbornějšími slovy – […]
Nikdy jsem nebyla vysloveně sportovní děvče. Na základce jsem mívala z tělocviku dvojku. Výmyk na hrazdě byl pro mě […]
Prohlížím si medailonek, který jsem sama vyrobila. Je to můj poslední hand made kousek. Už je nedělám. Už vlastně […]
Obrátím-li se zpět do svého dětství, tak se mi okamžitě vybaví velmi jasná a konkrétní série vzpomínek. Nazvala […]
Závist je prý jedna z nejhorších vlastností. Říká se to. Z pohádky to ví každé malé dítě. Ale […]
Na Facebooku na mě vyskočil článek populárního portálu pro dobrou náladu „Mějte se rády takové, jaké jste. Vypadat […]
Žili, byli … jeden vrabec a jeden papoušek. Byli by asi vcelku šťastní a spokojení, kdyby …. Kdyby […]
Přesně jak to říkal Zdeněk Svěrák v pohádce Lotrando a Zubejda: „Ne všechny rady rodičů bývají vždy moudré“, tak i […]
Myslíte, že je to nesmysl? Proč v době, kdy je na trhu taková široká nabídka, ze sebe dělat chudinku […]
Když mi bylo čtrnáct, měla jsem 50 kilo a několik mindráků. A ani k jednomu jsem neměla důvod. […]
Vlastně vcelku nic. Nic zvláštního … jen jsem jela autem. Asi tak ve dvaceti letech, spíše i později … […]
Tento příběh možná znáte.
„Všude je potopa. Muž sedí na střeše svého domu a prosí Boha, aby ho zachránil. Po chvíli jede kolem člun a chce vzít muže s sebou. Ten ale říká: „Nechci, Bůh mě zachrání.“ Kolem projedou ještě další dva čluny. Muž ale zůstává na střeše a dál se modlí.
A nakonec se utopí.
Když přijde do nebe, stěžuje si. „Bože, celou dobu jsem se modlil. Proč jsi mě nezachránil?“
„Jak to?“ podiví se Bůh, „vždyť jsem ti přece poslal tři čluny!“
Inspirovala mě moje osobní příhoda. Posílala jsem do jedné galerie v Olomouci zásilku s objednanými keramickými plastikami. A navíc – jako dárek – jsem jim k zaplacenému zboží přibalila ještě spoustu malinkých keramických obrázků. Řekla jsem si: „Nechci je už prodávat, tak ať v Olomouci udělají radost! Ať je rozdají svým známým nebo zákazníkům …“ Kdybych tyto obrázky přepočítala na peníze, bylo by to minimálně za 3 – 4 stovky. Prostě malé a vcelku hodnotné dárečky.
Máte-li doma kočku, pak jste šťastní lidé, protože tím pádem máte tu čest – mít přímo doma velkého […]
Tuto větu jsem objevila v mé oblíbené knize „Jak dělat, co vás baví, a dostat za to zaplaceno“, kterou jsem zde na blogu již jednou zmiňovala (v článku o Picassovi). A stejně jako „Picasso“ měla i tato myšlenka na mě ohromný vliv.
Přestože je to kniha o práci, podnikání a o penězích, vnímám tuto větu jako univerzální a obecně platnou a lze ji aplikovat na jakoukoliv oblast ve vašem životě. O co jde? Cituji z knihy:
V životě jsem neviděla tolik odstínů šedi jako když se chystám spárovat svoje vyprané ponožky. Ale už jsem na to (trochu) vyzrála. Snížila jsem si totiž laťku! (Snížit si laťku – se ukázalo jako skvělý a naprosto univerzální prostředek na většinu problémů – ať je to úklid, práce, manželství, hubnutí …)
V Krkonošských pohádkách – v epizodě „Jak šel Trautenberk do hor pro poklad“ jsem uslyšela tuto „hlášku“ a došlo mi, jak krásně a jednoduše je zde řečena velká pravda.
Müsli tyčinky …. Prožila jsem s nimi mnoho let společného života. Některé okamžiky byly šťastnější, jiné měně. Některé […]
Winter in Paris 