Platí vám někdo za to, že na sobě nosíte loga?

Tak tahle otázka mi bleskne hlavou vždycky, když vidím někoho s nápisem přes celá prsa nebo záda. Mám chuť se zeptat: „Kolik vám platí za to, že na sobě nosíte logo?“ Asi by na mě vytřeštil-a oči …
Mohla bych se taky zeptat jinak: „Kolik vám platí za to, že se sebe děláte billboard?“
Nošení log se totiž tak vžilo, že už si nikdo neuvědomuje tu absurditu.

A přitom – nechali byste si na svůj dům, plot nebo auto dobrovolně a zdarma nainstalovat reklamní ceduli? Asi určitě ne. A jak se tedy mohlo stát, že na těle to nosíme naprosto běžně. Že je to normální? A nejabsurdnější na tom celém je, že mi ještě za to platíme. Platíme za to, že na sobě můžeme nosit značku!

Mně to přijde postavené na hlavu. Proč to děláme? Abychom ukázali, že na to máme? Abychom se stali součástí nějaké skupiny? Abychom někam patřili? Vím, že by to na to někdo mohl namítnout, že se mu to jenom prostě a jednoduše líbí. Na to je jediná odpověď: „Když se vám líbí dělat ze sebe reklamní plochu, tak na to se nedá nic namítnout! Je to vaše tělo.“

Jako stylová poradkyně respektuji každého. Respektuji flitry, potisky, zebry a leopardy u extravagantních, respektuji beztvará žebradla a batikované sukně u avantgard a podporuji je v tom. To všechno je totiž potřeba, aby se naše duše projevila navenek. Tělo a tím pádem oblečení je jen její obal. Ale za potřebou „označkovat se“ vidím jiné, skryté a neuspokojené potřeby.

A na závěr ještě úryvek z knihy „Jak se stát Pařížankou“, protože ten mi mluví z duše: „Luxusní věc prostě nebije do očí, je diskrétní. Jde o nadčasovou záležitost nepodléhající módním trendům. Nejde o to předvádět, o jakou značku jde. Cokoliv, co by mohlo připomínat písmena abecedy, je vyhrazeno pouze pro ordinaci očního lékaře. Luxus by měl zůstat v Paříži na první pohled bezejmenný.“
Hezky řečeno, ne? A ještě dodávám: „Nejenom v Paříži.“
Děkuji za vaši pozornost.