O tom, jak v kadeřnictví netekla teplá voda

Šla jsem se nechat trochu přistřihnout. Pravidelně chodím do takového běžného kadeřnictví v Kladně. Možná spíše do takového lepšího kladenského průměru. A protože v tomto oboru záleží hlavně na lidech a ne tom, jak moc je saloon vystajlovaný (a ruku v ruce s tím i často předražený, jako třeba v článku zde),
tak jsem mu již po léta věrná. Kadeřnice je pohodová, šikovná a rychlá. A také se na mě nedívá divně, když jí řeknu, že se občas stříhám sama s použitím plastových svorek na sáčky s potravinami z Ikea (článek zde).

Usazuji se …

Usazuji se jako vždy rovnou do křesla s umyvadlem. Ale něco je dnes jinak?! Kadeřnice s podivně nesmělým výrazem ke mě přistoupí a velmi opatrně, jako kdyby mi sdělovala informaci, že právě nastává konec světa, mi oznámila, že bohužel neteče teplá voda. Ale hned vzápětí přispěchala s nápadem, že bude průběžně ohřívat vodu ve varné konvici a že to určitě nějak vymyslí a zvládne.
Ale já byla rychlejší a nenechala jsem ji nic vymýšlet. Vymyslela jsem to totiž za ní:
„Promiňte, ale já raději navrhuji toto … Jsem tady hlavně kvůli střihu, tak mi jen vlasy navlhčete a ostříhejte neumyté.“
Jasné a prosté. Kadeřnice byla příjemně zaskočená.
„Aha, to je pravda.“ Zřejmě nečekala tak jednoduché řešení. Spíše vypadala na to, že očekává příval stížností …

A tak jsem se hned přesunula do křesla k zrcadlu.
Pár stříknutí rozprašovačem a mohlo se začít.

Zrychlím to  ….. šmik, šmik, šmik a velice brzy bylo hotovo.

„A jak to budete chtít upravit?“
Kadeřnice už mě zná a ví, že nemám ráda typicky kadeřnickou finálovou úpravu – vyfoukání do rovna přes široký kulatý kartáč. Nevím, jak jinde, ale v Kladně to pořád „frčí“. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala říct, že to chci jen tak obyčejně vysušit přes prsty, protože si ve foukané připadám jako o dvacet let starší „televizní hlasatelka“. A stejně jsem si ho pak vždycky před zpětným zrcátkem v autě trošku připlácla a polidštila.
Nakonec mi ale došlo, že jsem vlastně hloupá, že zbytečně platím za něco, co nechci. A taky že vůbec nemám ráda nápor horkého vzduchu fénu a tahání kartáče. Vždy jsem měla nepříjemný pocit, že mě tím kartáčem celou úplně odlepí a vytáhne z křesla.

„Co kdybyste mi dnes zkusila udělat pár vln kulmou? Docela ráda bych viděla, jak s ní pracuje odbornice. Já ji také doma mám a moc to s ní neumím.“ napadlo mě.
„Jasně, proč ne“, odpověděla kadeřnice a ještě nečekaně dodala: „Ono dokonce tyhle úpravy lépe drží na vlasech, které nejsou čerstvě umyté …“
„Fakt?“ trochu nevěřícně se ujišťuji, že jsem opravdu rozuměla dobře, protože tím se okamžitě nabízí záludná otázka: „Tak proč tedy vlasy myjete, když je to lepší bez umytí?“ To jsem si ovšem nechala pro sebe. Nechtěla jsem kadeřnici nervovat, protože si dnes ještě užije své se zákaznicemi, které se jako já – velkoryse – nespokojí s rozprašovačem.

Hotovo dvacet

Za dvacet minut jsem odcházela z kadeřnictví.
A s pěkným účesem, vlnkami, které opravdu dobře držely, jsem přemítala nad tím, k jaké situaci jsem se to právě nachomýtla.

  • Místo čtyř jsem platila jen dvě stě. Z toho usuzuji, že mytí vlasů tedy stojí dvě stovky? Asi ano, protože i pán sedící v křesle vedle mě, kterému kadeřnice také nemyla hlavu (ale ten to ani nechtěl), platil také dvě stě.
  • Upřímně řečeno – to je tedy docela dost za něco, co vlastně vůbec nepotřebuji a co pro další kadeřnické postupy a úpravy není potřeba. Ba právě naopak, jak mi dnes kadeřnice (nedopatřením) prozradila.
  • Selský rozum mi dále také napovídá, že vlasy polosuché se přece musí lépe stříhat? Vždyť na mokrých není vůbec vidět, jak se vlasy přirozeně chovají, jak se vlní, kam směřují a o kolik se pak usušením „smrsknou, zkrátí“?
  • Opravdu nepotřebuji mít hlavu plnou pěny, sulfátů a parabenů s vůní rádoby bylinek (v poměru 1% k celému obsahu). A ještě si tuto bohatou chemii nechávat relaxačně zapracovávat masáží do pokožky.
  • A to také potom nepotřebuji všechen ten další syntetický nápor, všechny ty přípravky na opláchnutí na zpevnění, na vyhlazení, na bohatost objemu. (Chudáci, vlasy!)
  • Za tohle všechno, o co jsem vlastně nikdy nestála, jsem vždy poslušně platila (dnes už vím, že to byly dvě stovky), protože mě nikdy nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Brala jsem to jako samozřejmost.
  • Kolik dalších podobných samozřejmostí a absurdit, které nevnímáme, ve svém životě ještě máme? Skoro se obávám připustit hrozivou myšlenku, že celý kosmetický průmysl je vystavěn na stejném chatrňoučkém základu. Stačí jen ženy udržovat v iluzi, že je nezbytně nutné pořizovat si produkty, které nejenom že vůbec nepotřebují, ale mnohdy i škodí a nebo dokonce způsobují či zhoršují právě to, na co se za nemalé peníze pořizují.
  • A ještě jednu věc mi to připomíná, když už jsme u tématu vody. Podobně úspěšně byla do našich hlav naimportována nesmyslná myšlenka „kupovat balenou vodu“, přestože nám teče doma přímo z kohoutku. Také jsme tuto informaci převzaly jako hotovou věc … a poslušně chodili a tahali přetěžké plastové láhve.

A protože vím, že všelimožné události nám nechodí do života jen tak zbůhdarma, tak se z nich snažím poučit a to nejlépe hned po absolvování první lekce.

Takže od příště už jen takto:
Budu se objednávat na stříhání bez umytí a den, dva předem – podle situace, si vlasy umyji sama doma svým šamponem. Kadeřnice mi je pak jen navlhčí rozprašovačem a ostříhá. Za dvacet minut bude hotovo a já už budu platit jen přesně za to, co chci.

Děkuji tímto Středočeské Teplárenské společnosti za to, že v tento inkriminovaný den netekla teplá voda a já díky této náhodě hodně věcí pochopila!