Je velmi pravděpodobné, že i vy, stejně jako většina lidí, stejně jako i já, občas, někdy více, někdy méně, řešíte, co si o vás myslí ostatní. A není divu. Byli jsme k tomu vedeni. Byli jsme tomu naučeni. Od drobností až po velké věci: „Ukliď si, setři si tu rtěnku, v tomhle nemůžeš jít na rodinnou oslavu, co si o tobě pomyslí lidi, když zůstaneš svobodná matka? Mnohokrát obehraná písnička. Co řeknou sousedé, kamarádky, příbuzní a vlastně všichni kolemjdoucí …“
Nejprve jsme se tomu vzpouzeli a s rodiči a autoritami za svou nezávislost bojovali, ale jak šel čas, docela jsme si na tuhle oprátku upletenou z ohledů a vnějšího posuzování zvykli.

Ovšem teď dobrý pozor!
Většina lidí, dokonce i většinu času, řeší, co si o nich myslí ostatní.
Jenže …
Jenže ostatní řeší přesně to samé.
Takže by se dalo říci, že je každý zaujatý jen sám sebou a tím, co si o něm myslí ostatní.
Což ve výsledku může znamenat, že vlastně nikdo neřeší nikoho jiného, jen sám sebe!

Tuto skutečnost rozebírá například David McRaney v knize „Nejste tak chytří, jak si myslíte“ a nazývá ji Efektem záře reflektorů:

Mylnou představou je, že v přítomnosti ostatních lidí máte pocit, že si všichni všímají vašeho vzhledu a chování. Pravda je ovšem jiná. Lidé vám nevěnují téměř žádnou pozornost, pokud je k tomu sami nepobídnete. Ať pozitivně, či negativně. Na oslavě se polijete pitím, zakoktáte se, máte na košili skvrnu od hořčice. Ach ne. Co si lidé pomyslí? Skutečnost je ovšem taková, že většina lidí si vůbec ničeho nevšimne, a jestli ano, nejspíš tomu nebudou přikládat žádnou váhu a během několika vteřin na to zapomenou.
Shodíte pár kilo, koupíte si nové kalhoty. Vejdete do místnosti a čekáte, že si toho někdo všimne. Možná strávíte dvě hodiny u holiče nebo si koupíte nové hodinky. Přemýšlíte nad svým tělem, myšlenkami a chováním tak často, až si říkáte, že si toho musí všimnout i ostatní lidé.
Jenže podle výzkumů to tak není. Říká se tomu efekt záře reflektorů. A kvůli této září věříte, že si vás všichni všimnou, když projedete městem v novém autě. Nevšimnou. Upřímně – když jste vy sami naposledy viděli úžasné auto, všimli jste si, kdo ho řídil? Vzpomenete si vůbec, kdy jste naposledy viděli nějaké úžasné auto?
Lidé zkrátka věří, že prostor kolem nich osvětluje obří reflektor a všechny oči se upírají jen na ně. Jenže – bohužel – ve skutečnosti si jich téměř nikdo nevšiml. Nikdo si vás totiž nevšímá tolik – jako vy samotní!

Ps. udělejte si malý kontrolní test tohoto tvrzení. Pokud se právě nenacházíte úplně o samotě, zkuste si hned teď zavřít oči a popsat lidi kolem vás. Popsat, jak vypadají a co mají na sobě. Je velmi pravděpodobné, že nebudete vědět …, že dojdete k potvrzení teorie nevšímavosti.

Zklamalo vás to a nebo potěšilo?

Zklamalo vás to a nebo potěšilo? Je tento výzkum pro vás dobrou a nebo špatnou zprávou? Záleží jen na vás. Já to osobně vnímám velmi pozitivně. Dokonce – až jako pocit osvobození. Podobně jako kdyby vám ve škole řekli, že vás nikdo nebude známkovat, nikdo vás nebude kontrolovat a hodnotit. Že nad vámi nebude stát žádná učitelka.

Když si totiž uvědomíme, že si nás stejně lidé nevšímají tak jak jsme předpokládali, tak proč bychom se tedy měli chovat, jednat a vypadat tak, abychom se jim zalíbili? Proč se pasovat do jejich norem, když stejně myslí jen na sebe, když stejně řeší jen to samé. To – jaký dojem udělají oni na nás? Proč se tedy žinýrovat kvůli někomu, koho stejně nezajímáme?!

A to je bezva, ne? Tím se nám otevírá nekonečné pole možností – být prostě taková, jaká sama chci. Udělat si svět jen pro sebe. Dopřát si jen to nejlepší. Chcete se cítit jako královna? Pak není nic jednoduššího, než taková být. Obléknout se bez ohledu na trendy, normy a vyrazit si zcela novým pohledem prohlédnout své království.
Vždyť člověk, na kterém nám má nejvíce záležet, jsme přece jen my sami. A s naším pocitem štěstí a spokojeností pak půjde ruku v ruce i spokojenost ostatních.
To je totiž jediné, co pro své nejbližší můžeme udělat.