V krátké době jsem jednu podobnou myšlenku zaslechla hned ve dvou poměrně odlišných filmech. A to hned těsně po sobě. Prvním z nich byla sladká (a předvídatelná) americká komedie Prázdniny, která mně nalákala svým obsazením (Kate Winslet a Jude Law), ale ve výsledku se mi líbila vlastně jen díky myšlence, o které se chystám psát.
Scéna – Kate Winslet je na večeři se svým novým přítelem, starým a moudrým pánem, nikoliv s Judem, a najednou si něco zásadního uvědomí. Něco, co jí změní celý život. Pronese:
„Pochopila jsem, že chci ve svém životě být hlavní hrdinkou. Už nechci být dívkou od vedle.“

A to je ono. To je ta myšlenka, kvůli které mi stálo za to tenhle film vidět.

A pak přišel druhý film. Film zcela odlišného ražení. Intelektuální, česká, černobílá komedie ze šedesátých let Já, truchlivý bůh. (Kterou na rozdíl od Prázdnin vřele doporučuji, pokud jste ji tedy náhodou ještě neviděli.)

Opět přejdu rovnou k věci. Miloš Kopecký, v hlavní roli starého mládence a velkého svůdce žen, říká tuto brilantní hlášku a odhaluje divákům svou vlastní životní filosofii:
„Existují dva druhy lidí. Autoři života a figury života. Jedni hrají v životě text, který vytvořili sami a druzí hrají poslušně cizí text.“

Trefné, ne?! A který druh jste vy?

A pokud nevíte, pokud si nejste jisti, tak si představte, že píšete variaci na nějaké klasické divadelní drama, ale spojíte ho s motivem vašeho vlastního života. A přidělujete ženské role. Hlavní roli královny, dále roli sestry královny, dcery královny, služky královny, roli sousedky a pak mnoho dalších vedlejších ženských rolí – takzvaných dívek od vedle (jak je nazvala Kate Winslet), které dvě hodiny čekají v šatně a pak na konci řeknou: „Paní, přišlo vám psaní“ nebo ještě hůř – neřeknou nic a jen tak v davu postávají na jevišti a dělají, že si mezi sebou povídají.

A teď si to vaše jeviště dobře prohlédněte a řekněte, kde se nachází vaše postava? Do které z rolí jste pasovala samu sebe? Kam se nejvíce hodíte? Kam nejvíce patříte? A jak se v té roli cítíte? Jste královna Nilu nebo spíše její otrokyně nebo dvacátá statistka v egyptském kostýmu vlevo?

?

A když už jsme u filmů, tak na závěr ještě jeden. Černá labuť. Hlavní hrdinka baletka, kterou skvěle hraje Natalie Portman, těsně před svou velkou premiérou Labutího jezera, psychicky kolabuje. A její umělecký šéf, aby jí povzbudil, pronese větu, která by se opět dala tesat do kamene::
„Ten jediný, kdo ti stojí v cestě, jsi ty!“

No, a tak to asi nějak v životě bude.
Když už jsme tento vzácný dar svého života dostali, tak bychom v něm měli hrát hlavní roli.
A co takhle se v něm rovnou pasovat za královnu?
Ať žiju!
Teď královnou jsem já!