My ženy máme tendence odsouvat úspěchy, změny a štěstí až na později.
Teď to nejde, teď ještě nejsem dokonalá, ale brzy už to bude možné, brzy už budu jiná. Brzy se změním.
Hrneme svou spokojenost metr před sebou jako když hrablem odmetáme sníh, pak ho hodíme na hromadu a nikdy se k němu nepřiblížíme. Hromada nám bude vždy vzdálená. A jednoho teplejšího dne roztaje a nezbyde po ní nic. A my zase budeme čekat na další zimu.
Spokojenost odkládáme do budoucna: „Budu šťastná, až si najdu nového přítele. A nového přítele si začnu hledat, až budu hezčí. A to se stane až …“
- až zhubnu
- až budu mít nový účes
- až mi dorostou vlasy
- až objevím tu správnou barvu vlasů
- až zpevním břicho
- až si koupím permanentku do fitness
- až dochodím permanentku
- až objevím ten správný kostým (džíny, styl …)
- až po operaci víček
- až na jaře, až odložím ty zimní věci
- až bude vše v normálu, až přejde karanténa …
- až odrostou děti …
Jsme už tak naučené, že aby něco stálo za to, aby to mělo nějaký pořádný výsledek, tak to musí vzniknout na základě velkého úsilí, dřiny, potu, slz, s vynaložením peněz, nebo aspoň s uplynutím času. Že velká změna musí být draze a tvrdě vykoupená!
A přitom zrovna s tím naším vzhledem to vůbec nemusí být až tak složité a zdlouhavé.
Skvělým příkladem je film Kristián, který
ukazuje, že rozdíl mezi dvěma podobami – okouzlující osobností a chudáčkem – může být zcela nepatrný.
Příběh není třeba představovat. Se svým životem nespokojený, průměrný úředníček Alois Novák si jednou měsíčně zajde do luxusního podniku zahrát na okouzlujícího světáka Kristiána, aby si tak zpestřil svůj nudný a nezajímavý život. A to je on – šarmantní Kristián Novák (Oldřich Nový).
A to je také on. Ovšem ne už tak elegantní, svůdný a okouzlující. Nýbrž průměrný, nijaký, tuctový a nezajímavý Alois Novák. Ale stále je to jeden a týž člověk.
A my hledejme rozdíly mezi nimi. Mezi Kristiánem a Aloisem. Mezi elegánem a úředníčkem. Těch rozdílů není mnoho, ale jsou významné. Obě podoby od sebe nedělí roky, omlazení, shozené kilogramy, ani kosmetické zákroky. Zásadních rozdílů vidím pět. A jsou to:
- výraz obličeje
- držení těla
- způsob učesání vlasů
- typ brýlí
- pomačkanost obleku
Přičemž první dva – výraz obličeje a držení těla považuji za nejdůležitější! Alois má výraz bojácný, zakřiknutý, stažený, nejistý a držení těla schoulené, jako by v ulitě. Na rozdíl od Kristiána, který má výraz obličeje klidný, rozšířený, uvolněný a držení těla vznosné a vzpřímené.
Zásadní rozdíly mezi našimi, tak sobě vzdálenými podobami, nejsou ani tak ke koupení jako spíše k objevení.
A čím déle jsem na světě, čím víc poznávám lidi, tím více vidím, jak krása nesouvisí s parametry, které si máme myslet, že to jsou. (Proč si je máme myslet? Protože se dají koupit :-) Ale opak je pravdou.
To nejcennější, to, co činí lidi opravdu krásnými si nekoupíme. A tím je osobní charisma, přirozenost, krásné držení těla, spokojenost se sebou, která se jako u Kristiána přenáší do výrazu obličeje.
A ještě jeden, praktický, příklad.
Našla jsem ho v knize Držení těla.
V této zajímavé knize se na různých příkladech ukazuje, jak držení těla ovlivňuje nejen naše tělesné zdraví, ale také náš vzhled. Náš vzhled není jednou provždy daný. Náš vzhled je dokonce více tvárný, než si sami uvědomujeme. Vzhled nejsou dané skutečnosti – že někdo je hezký a tak hezkým zůstane a naopak.
Na těchto čtyřech fotkách jedné ženy si velmi pozorně všimněte, jak postavení horní části trupu a krku ovlivňuje výraz obličeje. A výraz obličeje ovlivňuje vzhled.
- Mnoho lidí, které na ulici potkáte, chodí se sklopenou hlavou. Nepřítomně koukají do země a nebo do mobilů. A tělo si na tento postoj zvykne.
Hlava je překlopená mírně dopředu a mírně nakřivo. Na přední straně krku vzniká tlak, celá spodní čelist je zaťatá. Sevřená ústa jsou menší.
Žena vypadá přísně, podezřívavě, až nesympaticky.
V knize je použit trefný výraz, který si dovolím citovat: přísný výraz tváře bez autority. - Druhá fotka ukazuje obličej vyvážený a nejhezčí podobu této ženy. Držení je vzpřímené, výraz přímý a uvolněný.
- Hlava je vysunutá, šíje ohnutá, ústa nadzvednutá a pootevřená. Krk ve velkém napětí. Obličej je zploštělý, jako kdyby pasivní a „zvadlý“. Výraz je až velmi přihlouplý.
- Pozice hlavy je zalomená a stlačená. Silné napětí, až ztuhlost ve tvářích, na spodní čelisti a na krku. Výraz je těžkopádný, nepříjemný. Ustrašený i zároveň neustále nastartovaný k boji.
Winter in Paris 