Syndrom jednodílných plavek je můj vlastní pojem. Označuje situace, v nichž zbytečně, na úkor svého komfortu a spokojenosti upřednostňujeme druhé na místo toho, abychom upřednostnili sebe.
Bude tomu asi tak patnáct let, co jsem je také nosila – jednodílné plavky. Ne proto, že by se mi líbily víc než ty dvoudílné. Naopak – vadily mi. Studily mě, bylo mi líto, že nemám opálené břicho a dokonce mě i trochu nepříjemně táhly (mimochodem – není snadné trefit správně délku trupu u oděvů vcelku, jakými jsou právě plavky, body nebo overaly). Nosila jsem je proto, že jsem své břicho a pas viděla jako nepřijatelné. Že si nemůžu dovolit je odhalovat.
Dnes, s odstupem času, samozřejmě vím, že jsem tehdy žádné nedostatky, které by bylo třeba skrývat, neměla, že to byla jen nebezpečná kombinace tří jevů: toho, že (zvlášť) v mládí všechno bereme příliš vážně, přehnané kritičnosti k sobě samé a také jakési těžce definovatelné a úplně zbytečné ohleduplnosti k ostatním lidem (abychom jim snad svými nedokonalými těly nekazily jejich dobrý vkus). A to, že jednám správně, když se pařím v plavkách vcelku, mi potvrzovala i má blízká kamarádka, která je nosila také, i když z jiného, ale stejně hloupého, důvodu než já. Ona zas měla na břiše jizvu po operaci slepého střeva. A dnes nad tím kroutím hlavou a říkám:
„Bože, a co jako?!“
K bodu obratu došlo, když jsem odjela k moři a samozřejmě jak jinak, než s jednodílnými plavkami. A hned první den mi náhoda přihrála dvě velké učitelky. Tedy ne povoláním, nýbrž tím, aby mě dostatečně vyučily díky svému příkladu. Sotva pár minut poté, co jsem si rozložila ručník na oblázkovou pláž, přikolíbaly se dvě postarší obtloustlé ženy a svá skládací textilní lehátka s divokým vzorem džungle, si umístily až příliš blízko mne, přestože pláž byla v tu chvíli ještě liduprázdná. A jaké byste řekli, že měly plavky? Vcelku – jako já? Aby diskrétně skryly svá nakynutá těla? Jasně že ne! Obě měly plavečky velmi titěrné, skoro téměř tanga – a vrcholem všeho bylo, že si ve chvíli, kdy už se dokonale uvelebily, vyprázdnily obsahy svých velkých plážových tašek: vyložily krémy, brýle, kloboučky, časopisy, láhve s vodou a krabičky s hromadou jídla, si obě naprosto samozřejmě a bezostyšně svlékly horní díl plavek.
Jak já jsem byla tehdy naštvaná. Co si o sobě myslí? A proč si lehly zrovna ke mně?! Kdo se má na ně koukat? Že se nestydí! Zvažovala jsem, jestli se mám sbalit a odejít? Ale pak jsem to zavrhla: vždyť já jsem tu byla první a hezká a stinná místa už byla v tuto chvíli beztak obsazená.
Vadila mi jejich přítomnost nejen na pohled, jak zabíraly místo svými velkými těly převracejícími se jak klobásky na grilu, s faldy roztékajícími se jak máslo na sluníčku, vadila mi i jejich hlasitost. Jedná se zřejmě o jakousi podivnou přímou úměru – je-li někdo objemný tělem, je přehnaně hřmotný i svým hlasem a slovním projevem.
„Vypadat proporčně je lepší, než vypadat hubeně!“
Ve skutečnosti jsem ale nebyla naštvaná na ně, byla jsem naštvaná na sebe. Ano, na sebe.
Přesně tak to totiž chodí, když si druzí dovolí to, co vy si sami nedovolíte. Pak nutně musí nastat situace, že vám to hlučně, nepřehlédnutelně a s plnou parádou předvedou. Aby vás to taky naučili.
Tedy ne, že bych si to uvědomila hned tenkrát, ale k budoucímu pochopení jsem dobře nakročila, protože jsem si následující den zašla do blízkého městečka koupit také dvoudílné plavky.
„Když můžou takovéhle dvě kisny, co bych nemohla já?!“
A věřte, že od mi té doby už vůbec nevadily. Snad mi dokonce přišly i trochu sympatické tím, jak jsou drze odvážné.
Samozřejmě připouštím i tu možnost, že někdo může jednodílné plavky milovat, že je nenosí proto, aby skrýval svou postavu. Nemám nic proti jednodílným plavkám, mají svoje výhody – pro sportovní účely není nic lepšího. Ale pokud je nosíte proto, že jste přesvědčena, že si dvoudílné nemůžete dovolit, pak bych vás ráda vyvedla z omylu.
Z toho, že by jednodílné plavky byly k postavě lichotivější než dvoudílné. Je to jeden obrovský mýtus a opak je pravdou. Ve dvoudílných plavkách máme šanci líp než v jednodílných – hlavně proto, že ve dvoudílných plavkách vypadáme proporčně.
Prozradím vám jedno své vypozorované velké módní tajemství: „Vypadat proporčně je lepší, než vypadat hubeně!“
Já si v jednodílných plavkách vcelku připadám hrozně. Trojúhelníkově a nevyváženě. Trochu jako dopravní značka „Dej přednost v jízdě“. Ve dvoudílných plavkách jsem souměrnější.
Je velký omyl myslet si, že v jednodílných vypadáme líp. Když si vybereme ty se správnými parametry, lze v nich vypadat až dokonce velmi dobře, a to téměř v jakékoliv velikosti (kromě extrémních tlouštěk, pochopitelně). Vhodně vykrojené nohavičky, vyšší pevnější pas až téměř k pupíku, který umí udržet spodní břicho, správná velikost (žádné rady prodavaček: to se na vás natáhne!), střih a výstuž podprsenky, vhodná barevnost a potisk, který umí skvěle korigovat nedokonalosti postavy – to vše může vymodelovat naše tělo do přijatelných křivek. Je dobré dát dvoudílným plavkám (a tím i sobě) šanci.
Konkrétní rozbor dvoudílných plavek (a dalších více než dvě stě článků) najdete na Stylovém.blogu pro předplatitele
Zdroj foto: Jennifer Hohlfelder, Pinterest.com
Winter in Paris 