Přesněji řečeno: pozor na kadeřnice, které byly dokonale krásnými a hustými vlasy obdařeny přírodou. (Ono také jak jinak, že?) Taktéž pozor i na další profese, které v oboru, v němž nám mají pomáhat, samy dostaly od pánaboha vrchovatou měrou. Třeba výživoví poradci a fitness trenéři s postavou, která se věkem nemění, kteří mohou sníst, co hrdlo ráčí a nepřiberou ani deko. Nebo kosmetičky, vizážistky a všelijaké face jóga instruktorky s mladou bezchybnou pletí, s nimiž se, zvlášť v poslední době, roztrhl pytel.
Prostě pozor na všechny ty, kteří příliš vypadají na TO, čím jsou, kteří vypadají přesně tak, jak si představujeme, že by měli vypadat.
Co tihle všichni mohou o problémech těla, pleti, vlasů, zdraví …. vědět, když sami u sebe nemuseli pro svou dokonalost udělat vůbec nic? Říká se, že nelze druhého člověka pochopit, když nechodíme v jeho botách – a stejně tak ten, kdo něco bezpracně dostal do vínku, se těžko vcítí do situace těch méně obdařených. Těžko si totiž uvědomujeme hodnotu věcí, které jsme získali darem.
Výstižně to také říká hlavní hrdinka Carrie v seriálu Sex ve městě: „Pěknej chlap není dobrej v posteli, protože se nikdy nemusel snažit.“
Moudrost je dcerou zkušenosti. Ne dcerou vzdělání.
Leonardo da Vinci
Když je trenérka jógy mladá, krásná s dokonale vytvarovanými křivkami těla, že by z fleku mohla hrát trenérku jógy v americkém filmu, tak je dobré být ve střehu.
Jsem přesvědčena o tom, že je téměř nemožné být skutečným odborníkem na věci, které jsem sám nikdy nepotřeboval řešit. Jde o stejný princip, díky němuž mě nezajímají rady o tom, jak vychovávat děti od někoho, kdo děti nemá, jak prožít přechod k menopauze od ženy, které je třicet, neřku-li od muže.
A dotáhnu-li tuto svoji úvahu až do krajnosti, tak jsem na rozpacích i všude tam, kde se už z principu osobní zkušenost vylučuje – třeba muž gynekolog. Věřím pouze na empirickou zkušenost, tedy na znalosti získané vlastním přímým prožitkem, nikoliv na znalosti z „pouhého“ vzdělání.
Máte-li v životě problém,
máte téma vašeho možného budoucího uspěchu
V dětství jsem byla velmi kritizovaná za svoji extrémní všímavost. Rodiče to rozčilovalo.
„Proč ti to vadí, vždyť to ani není vidět?! Nemůžeš být jako ostatní děti? Normální!“
Dnes na své všímavosti a citu pro detail stavím své poradenství, objevuji krásné věci pro svůj e-shop a píšu články.
„Proč si pořád jenom kreslíš? Proč nejdeš ven? A proč pořád jenom princezny, holky a šaty? Proč nenakreslíš taky třeba zvířátka?“
Je to pravda, zajímaly mě jenom osoby ženského pohlaví a jejich oblečení, které jsem dokázala dovést až k dokonalosti, ale psa nebo koně jsem nakreslit neuměla. Mrzelo mě to, že můj zájem o módu je společensky vnímám jako povrchnost, kdežto zájem o přírodu a zvířata jako chvályhodný.
Kdybych neměla zdravotní problémy následkem zákroků (trhání zubů, rovnátka, císařský řez), nikdy bych nebyla nucena se zajímat o nápravné techniky, o alternativní pohledy na zdraví a stárnutí a naivně plula na vodách mainstreamu a jak poslušná ovečka věřila všemu, co mi kdo nakuká. Kdybych neměla potíže s otěhotněním, nezačala bych se zajímat o jógu a orientální tanec.
Kdybych sama měla od přírody skvělou, proporční postavu, která netloustne, na níž není třeba nic výrazně korigovat, nevěděla bych, jak různé postavy obléknout, aby vypadaly lichotivěji a štíhleji a také bych neměla takovou potřebu hledat krásu v nošení správných barev. Není umění navěsit cokoliv na figurínu nebo modelku, problém je obléknout běžnou ženu, která nemá ploché břicho, štíhlé paže, prsa, která ani nepotřebují nosit podprsenku …
A všechny tyto moje potíže a podivnosti, za něž jsem byla kritizována, jsou dnes tématy mé práce, kterou miluji – práce se ženami a jejich vzhledem, zdraví a krásou.
To máte jako s řezníkem Vocílkou …
Náš největší potenciál k úspěchu je tedy právě v tom, v čem jsme se museli sami zlepšovat. Náš problém je náš výuční list a naše nedokonalost je zárukou opravdovosti. Využijme svoje problémy k tomu, abychom lépe chápali problémy druhých a abychom jim je, skrze své zkušenosti, pomohli řešit. Přijměme své nedokonalosti jako dar.
A naopak – vždy buďme ve střehu, když NĚKDO nebo NĚCO má až příliš dokonalou vnější fasádu, když vypadá přesně jak z reklamy – s největší pravděpodobností vtom bude nějaký háček. Napadá mě, možná trochu vzdálený, ale zajímavý příklad: myslíte si snad, že za dokonale česky znějícím, Řeznictvím Novák či Řeznictvím Vocílka v síti největších českých supermarketů stojí nějaký skutečný řezník Novák nebo Vocílka? Ale kdepak, tak dokonalé to není.
Jména jsou pečlivě vymyšlená tak, aby zněla typicky česky a lidově – jak z dřevěných vývěsních štítů z pohlednic Josefa Lady, aby v nás vzbudila pocit důvěrné známosti. Jsou vybrána marketingovými odborníky jako ta správná, solidně znějící, řeznická. Stejně tak funguje v Německu sesterská síť pod jménem Becker nebo v Maďarsku Arpád. Je až neuvěřitelné, jak tyto názvy balancují na hraně uvěřitelnosti a podbízivosti.
Prostě bacha na zevnějšek. Na to, když lidi, věci (i řeznictví) vypadají přesně tak, jak by vypadat měli.
Ps. Kadeřnicemi začínám a kadeřnicemi také končím. Všimli jste si toho, že ty nejšikovnější kadeřnice vůbec nemají od přírody krásné vlasy?
Winter in Paris 