Jsem na nákupech se zákaznicí. A než mi pro ni něco vhodného padne do oka, tak si o oblečení prostě jen tak povídáme a řešíme všelijaké stylové otázky. Také by se dalo říct, že zákaznici na příkladech toho, co vidíme kolem sebe, ještě trochu „dovzdělávám“: „Tady je hezky vidět teplá a tady vedle studená modrá. A tohle je pěkná sukně pro postavu hruška a tahle košile zase pro jablko. Podívej tady na ten volán, na něj si dej pozor, ten opticky rozšiřuje.“

Nemá-li žena ve svém stylu dokonale jasno, tak se velmi často stává, že barvy, které se jí líbí a barvy, které jí sluší, nejsou jedny a totéž.
Obliba a slušivost jsou totiž dvě různé kategorie.
Jsou to dvě různé oblasti našeho života.
Obliba a slušivost se mají k sobě jako jablka k hruškám. Také nerostou na stejném stromu.
Obliba a slušivost jsou jako Emoce versus Genetika.

Šla jsem se nechat trochu přistřihnout. Pravidelně chodím do takového běžného kadeřnictví v Kladně. Možná spíše do takového lepšího kladenského průměru. A protože v tomto oboru záleží hlavně na lidech a ne tom, jak moc je saloon vystajlovaný (a ruku v ruce s tím i často předražený, jako třeba v článku zde),
tak jsem mu již po léta věrná. Kadeřnice je pohodová, šikovná a rychlá. A také se na mě nedívá divně, když jí řeknu, že se občas stříhám sama s použitím plastových svorek na sáčky s potravinami z Ikea (článek zde).

Nikdy jsem nebyla vysloveně sportovní děvče. Na základce jsem mívala z tělocviku dvojku. Výmyk na hrazdě byl pro mě nedostižná meta a vybíjenou, kterou jsme hráli prakticky pořád (což z dnešního pohledu cvičitelky vnímám jako fakt velmi bídnou náplň tělesné výchovy), jsem nesnášela. Neměla jsem dost síly a bála se míče, který letěl závratnou rychlostí přímo proti mě.
Tělocvik zkrátka nebyl pro mě to pravé. Byla jsem jiná. Ráda jsem psala slohové práce, dobře jsem kreslila a víc mi záleželo na tom, abych byla hezky oblečená.

Cvičím přes dvacet let. Vyzkoušela jsem KDE CO. Začala jsem na aerobiku, pak jsem testovala kardio stroje K2, bosu, bodyforming, core, TRX, port de bras, tabatu, kruhový trénink, několik druhů tance a různé styly jógy (od hatha, přes power, až k hormonální), dlouhé roky jsem také chodila na pilates.
Chtěla jsem si zkrátka všechno vyzkoušet na vlastní kůži, abych měla přehled a mohla si vybrat. Nakonec jsem se stala lektorkou orientálních tanců a jógy, kterou vedu již osmým rokem.

Obrátím-li se zpět do svého dětství, tak se mi okamžitě vybaví velmi jasná a konkrétní série vzpomínek. Nazvala bych ji přímo vzpomínkové album „Hraní si s vystřihovacími panenkami“. Byly to dlouhé (jak by se dnes řeklo Flow) hodiny plné příběhů a emocí, které naše panenky žily a my jsme jim je jako scénáristky vytvářeli.