Zařekla jsem se, že nebudu nakupovat v těch nejlevnějších, v těch nejvíc fast fashion obchodech (levnými obchody nemyslím […]
Většina žen, které ke mě chodí na stylové konzultace minimálně jednou vysloví tuhle větu: „Měla bych asi být více ženská.“ Což je ve své podstatě velmi divná věta. Proč si tolik žen vlastně vůbec myslí, že jsou málo ženské? Proč by se měla ženskost nějak dokazovat? Kde a proč se v ženách tento pocit bere? A co s tím dělat?
Aneb článek, který chci napsat vždycky, když se vrátím odněkud z dovolené nebo z výletu, ale dosud jsem […]
Bez okolků rovnou k věci. Prostá otázka, na kterou ale není vůbec jednoduchá odpověď: „Co dělat s nenošeným oblečením?„Problémem dnešní doby není kde a co koupit, nýbrž jak naložit s věcmi, které se mi už nehodí?!
Je neděle večer šestnáctého července, léto v tom nejhezčím období a já s notebookem v ruce a se skleničkou vína usedám na pohovku k televizi. Dávají totiž Chalupáře. Miluji je. Je to pro mě symbol léta, symbol pohody, nekomplikovanosti života a krásné obyčejnosti. Ale protože je znám už za ta léta nazpaměť, tak jsem si myslela, že je budu sledovat spíše jen tak „na půl oka“ jako příjemnou kulisu a více se budu věnovat svému úternímu článku.
Byla jsem na „dámském“ bazaru. Každá si tam mohla pronajmout stoleček a prodávat svoje věci – oděvy, obuv, doplňky, kabelky a šperky.
Miluji to! Tuhle atmosféru módy, trhů, takovéto hledání, probírání, hadříky, štendry a ramínka. Užívám si to. Včetně pocitu vděčnosti za každou takovou akci. Dětských bazárků je všude jak hub po dešti, ale největší objem nenošených a zbytečných věcí není mezi dětmi, ale mezi ženami! Prostě díky za všechno, co bojuje proti plýtvání, hromadění a co pootočí pomyslným kruhem nenošených věcí v našich skříních.
Skutečnost, že člověk je sám sobě největší záhadou, jsem už párkrát zmiňovala v souvislosti s určováním stylu. Ale […]
Dnešní dobou jsem původně zamýšlela posledních pár let, ale pak jsem si vzpomněla na film „Starci na chmelu“ […]
Jela jsem autobusem a přede mnou seděla paní s malou holčičkou, kterou cesta začínala nudit. Křupky už odmítala, […]
Dnešní článek byl tak trochu mimo plán. Měla už jsem téměř dokončený jiný, ale právě jsem viděla něco, co stálo za změnu plánu. Seděla jsem v předzahrádce restaurace a jak to tak často dělávám, při bílém polosuchém pozoruji kolemjdoucí ženy, jež jsou pro mne bohatým zdrojem inspirace. Sleduji je svým typickým úhlem pohledu, který snoubí krásu, tělo a módu. A dnes se obzvlášť zadařilo, protože se mi před očima odehrála velmi zajímavá promenáda s jedním silným společným prvkem.
Připadá vám tento nadpis trochu nelogický? Na první pohled možná ano, ale skrývá se za ním další z řady praktických a užitečných článků.
Začnu tím, že typický český člověk zastává názor „mít hodně věcí za málo peněz“. Já naopak propaguji ideu zcela protichůdnou. Říkám, že je lepší „mít málo věcí za hodně peněz“. Ale aby tato myšlenka dávala smysl a finančně vás nezruinovala, tak musí být splněna základní podmínka. A to ta, že vaše věci musí být stoprocentní a bez jediného kompromisu. Tedy přesně takové, které vaši osobnost dokonale vystihují, které vám sluší a které vám skvěle padnou. A to do nejmenších detailů!
Jistě je znáte. Spousty článků s Deseti, Devíti, Osmi důvody proč nenosit podprsenku. Hemží se jimi internet. Aneb kdokoliv může dnes (psáti) cokoliv, jak by řekla Betty McDonaldová (včetně mě). To je na jedné straně samozřejmě dobře, ale na té druhé zase bůh chraň čtenáře před vším tím náporem informací a názorů!
Kromě toho, že jsme tím, co jíme, jsme také tím, jaké články nám na internetu chodí. A také tím, jaké přátele máme na Facebooku. Protože stačí dvě, tři alternativní přítelkyně a už jak ryby do sítě zachycujeme články o svobodně volných prsou bez svírajícího a nebezpečného prádla.
Nedávno jsem v jednom starém českém filmu viděla scénu, jak si vesnické děvče skládá své osobní věci do […]
Dostala jsem chuť na něco malého sladkého ke kávě, ale doma nebylo vůbec nic. Jít do obchodu se mi nechtělo, a abych hned pekla celý koláč, tak to už teprve ne. Když vtom padl můj zrak na poličku s dózami s ořechy a sušeným ovocem, které si dávám do ovesné kaše a přišel nápad! Vzpomněla jsem si na raw food. To by mohlo být právě to, co potřebuji. Udělám si raw kuličky! Zběžně jsem prolétla pár receptů na internetu a pochopila, že to vlastně není vůbec žádná věda, že je to jen o principu nasypeš, rozmixuješ a vytvaruješ.
Procházím obchody a míjím již několikátý model s bílým límečkem. Zdálky nebo na stojanu vypadají docela pěkné, jakmile ovšem […]
Při třídění oděvů, ať již vlastních nebo svých klientek, jsem si uvědomila zajímavé spojitosti. Za nenošenými kousky z našich skříní se často skrývají velmi podobné příběhy. Zjistila jsem totiž, že byly pořízeny za téměř shodných okolností. Tyto okolnosti jsem popsala a rozdělila do osmi skupin.
Kamarádek nemám mnoho. Dalo by říct, že jich mám spíše méně než-li více. A ještě vlastně docela nedávno jsem si myslela, že ty „staré kamarádky“, které znám již z mládí, jsou pro mne mnohem cennější, než ty novější, které znám jen kratší dobu. Že zkrátka svazky, které mají společnou dlouhou historii, tak mají vyšší hodnotu. Podobně jako třeba archivní vína nebo starožitný nábytek.
Rčení cítit se ve své kůži zná každý, ale kdo přesně ví, jak to vlastně v té cizí kůži vypadá? Já mám něco lepšího. Něco, co každý z nás zažil. Cítit se ve svých botách!
Na botách totiž záleží více než si myslíme a než jsme ochotni připustit. Na botách záleží dokonce víc než na oblečení.
Určitě se vám to už někdy stalo. Pocit zvláštní nejistoty. Pocit, že vám cosi chybí nebo přebývá. Že dnes nějak nejste ve formě. Že se neumíte dobře vyjádřit. Jako kdybyste byli z nepochopitelných důvodů agresivnější nebo naopak zakřiknutější. Můžete mít bůhvíproč horší náladu. Nebo že nelze umlčet pocit, že něco nesedí, tak jak by mělo. Že se zkrátka necítíte dobře a nevíte proč?
Začala jsem s kouřením vlastně až docela pozdě. Žádná osmá třída za bukem, ani v šestnácti na zábavě, […]
