V poslední době se v kamenných obchodech i na internetu hodně rozmohly kabelky s označením „Genuine Leather“. A […]
Abych měla na koupališti co číst, tak jsem si, po dlouhé době, koupila v trafice časopis. Moje Psychologie. Nejdřív jsem jen tak listovala a prohlížela si obrázky … a když jsem narazila na stránku Tipy, tak jsem se (rovněž po dlouhé době) rozesmála nahlas. Až se postarší manželský pár ležící vedle na dece po mně otočil. Uviděla jsem totiž tohle:
Skoro půlka prázdnin je před námi a kalendářně zbývá do konce léta ještě 46 dní. To je přece […]
Je velmi pravděpodobné, že i vy, stejně jako většina lidí, stejně jako i já, občas, někdy více, někdy méně, řešíte, co si o vás myslí ostatní. A není divu. Byli jsme k tomu vedeni. Byli jsme tomu naučeni. Od drobností až po velké věci: „Ukliď si, setři si tu rtěnku, v tomhle nemůžeš jít na rodinnou oslavu, co si o tobě pomyslí lidi, když zůstaneš svobodná matka? Mnohokrát obehraná písnička. Co řeknou sousedé, kamarádky, příbuzní a vlastně všichni kolemjdoucí …“
Nezajímají mě žádné výživové systémy. A nezáleží, zda se zašťiťují zdravím, hubnutím, či krásou.
Ty nejzajímavější kousky mě paradoxně stály nejméně peněz. A většinou pocházejí ze second handů. Tam totiž ještě máme šanci najít, jak já říkám, staré dobré střihy a staré dobré materiály, nejen polyester, kterého jsou dnes plné obchody. Ale to jen tak na úvod.
Připadá vám tahle fotka povědomá? Je to záběr z úvodní scény kultovního dílu Mimikry ze seriálu Třicet případů […]
Po dlouhé době jsem v televizi opět viděla muzikál Mamma mia. Přepnula jsem na něj náhodně právě ve chvíli, kdy se schylovalo k písničce Dancing Queen A jako v každém muzikálu se i zde celkem všední scéna jak mávnutím přelije do něčeho velkolepého a dramatického. Meryl Streepová se se svými přítelkyněmi nejprve jen tak nenápadně popichuje, ale vzápětí se to celé naplno rozjede ….
„A nechcete k těm sandálům ještě hedvábný sprej na nohy?“ zeptala se prodavačka. „Hedvábný? A k čemu to má […]
Představte si, že jste u moře. Že stojíte na útesu a chystáte se skočit do vody. Vidíte pod sebou dokonale se lesknoucí hladinu v nejvyšších vibracích stříbřitých odstínů. Odrazíte se a skočíte! Sotva projdete rozhraním vzduchu a vody, začnete se propadat do tichých hloubek. Zprvu procházíte ještě dosti vysokými jasnými tóny, které se brzy začnou měnit v tmavší. Jak tak klesáte hlouběji a hlouběji, voda tmavne a intenzita barev nabývá na síle. A když se ocitnete až na samotném dně, tak je jisté, že se nacházíte na nejtemnější úrovni vodní barevné palety.
Začnu jedním konkrétním příkladem. Před pár lety jsem se vzdělávala u jisté paní. A za tyhle studia jsem jí zaplatila opravdu hodně peněz. A když říkám hodně, tak myslím opravdu hodně. Rozhodně ne žádných deset, dvacet tisíc. Mnohem více …
My Češi jsme, nejen co se týče módy, poněkud davový národ. Dlouho mu trvá, než něčemu dá důvěru, […]
A nutno podotknout … učila snadno a odnaučuji těžce!
Zkrátka, to co mi bylo v první polovině života institucemi, společností, rodiči a autoritami jakéhokoliv druhu vštěpováno, tak to se v druhé polovině života, sama svým vlastním hledáním, odnaučuji.
A co tím vlastně myslím?
Mám ráda rovnováhu. Asi to bude trochu tím, že jsem narozená ve znamení Vah, ale i přesto si […]
Velmi se mi líbí slovo Matrix a vypůjčila jsem si ho do svého slovníku. Dokonale vystihuje situaci, o které chci právě psát. Situaci, která se týká nás žen.
Matrix je totiž obraz, kterému říkáme realita. Realita, o níž si mylně myslíme, že je to pravda! Ještě jinak řečeno – Matrix je uměle vytvářená realita vydávaná za skutečnost. A nemusíme se dívat jen na sci-fi filmy, abychom něco takového uviděli. Stačí jen být ženou v dnešní době.
Na jednom jógovém pobytu jsme v rámci sebepoznávacího semináře dělali jednoduchý test. Měli jsme si vzpomenout na okamžik, kdy jsme se v životě cítili velmi šťastni. A pak ještě na druhý okamžik, a na třetí, a na čtvrtý, … celkem na deset různých okamžiků. Jakmile jsme je všechny objevili a procítili, tak jsme dostali druhý úkol.
Pravidelně každý týden, od pondělí do čtvrtka, vedu večerní lekce jógy a již víc než měsíc si od nich plánuji udělat týdenní pauzu. A pomýšlela jsem si právě na tento týden. Že nebudu řešit zdraví a neduhy ostatních lidí, ale pověnuji se jen sobě. Že si sama půjdu zacvičit, že si budu večer číst, nebo že půjdu do divadla.
Do obchodu mě nalákala žlutá kabelka, která svítila skrze výkladní skříň až na ulici. Nějakou takovou jsem si chtěla pořídit. Jako jiskru k mému černému oblečení. Vcházím do obchodu.
Za ta léta praxe už ale nakupuji trochu jinak, po svém. Rychlým pohledem přelétnu obchod, abych se stejně vrátila k té, která mě dovnitř nalákala.
A nejen že žije, ale že je jeho pleť vlastně docela dobrá. A možná víc než to. Možná […]
Winter in Paris 