Šla jsem se nechat trochu přistřihnout. Pravidelně chodím do takového běžného kadeřnictví v Kladně. Možná spíše do takového lepšího kladenského průměru. A protože v tomto oboru záleží hlavně na lidech a ne tom, jak moc je saloon vystajlovaný (a ruku v ruce s tím i často předražený, jako třeba v článku zde),
tak jsem mu již po léta věrná. Kadeřnice je pohodová, šikovná a rychlá. A také se na mě nedívá divně, když jí řeknu, že se občas stříhám sama s použitím plastových svorek na sáčky s potravinami z Ikea (článek zde).

Chodím do Second handů často a ráda. Je v tom takový prastarý instinkt lovce. Je to hra, je to výprava za úlovkem. „Budu dnes úspěšná? Objevím něco zajímavého?“
A nemusím si pokaždé něco odnést. Je to úspěch tak padesát na padesát. Možná i méně. Možná spíše čtyřicet na šedesát. Ale díky neúspěšným tažením pak o to více oceníme ty úspěšné.

Krátký a výstižný článek nejen svým názvem, ale i svým obsahem. A hned dopředu upozorňuji, že to asi pro některé ženy nebude to pravé ořechové. Zejména pro ženy ve stylu romantickém, elegantním a okázalém (všechno jinové styly).
Ovšem ženám z jangové skupiny (sporťačka, ležérka, rebelka, hvězda) a poslední z jinové skupiny – avantgarda – tak těm bych mohla docela dobře „kápnout do noty“.

Přesně jak to říkal Zdeněk Svěrák v pohádce Lotrando a Zubejda: „Ne všechny rady rodičů bývají vždy moudré“, tak i já se stále potýkám se zásadami, předsudky a pravdami, které jsem pochytila – ať více či méně násilně – ve své rodině.
Zformulovala jsem pět nejzásadnějších z různých oblastí, které mi velmi zkomplikovaly (a některé stále ještě komplikují) život.

Užitečnosti jílu jsem se věnovala v předchozím článku. A přesto bych ho ráda bych zmínila ještě jednou. Tentokrát nepůjde o jíl marocký (na mytí vlasů), ale o jíl jemný. Nazývá se různě … jemný, ultrajemný, francouzský, zelený … Seženete ho samozřejmě na internetu, ale i v dobře zásobených natur apatykách, bio kosmetikách a v prodejnách zdravé výživy.

Inspirovala mě moje osobní příhoda. Posílala jsem do jedné galerie v Olomouci zásilku s objednanými keramickými plastikami. A navíc – jako dárek – jsem jim k zaplacenému zboží přibalila ještě spoustu malinkých keramických obrázků. Řekla jsem si: „Nechci je už prodávat, tak ať v Olomouci udělají radost! Ať je rozdají svým známým nebo zákazníkům …“ Kdybych tyto obrázky přepočítala na peníze, bylo by to minimálně za 3 – 4 stovky. Prostě malé a vcelku hodnotné dárečky.

Pokud ano, pak je vše v nejlepším pořádku a ani byste nemusela číst dál … ale zkuste to, ono se to totiž nevztahuje jen na tuto oblast.
Tato kartička na mě nedávno doma odněkud vypadla, když jsem uklízela. Úplně jsem na ní zapomněla. Dostala jsem ji kdysi na veletrhu kosmetiky od firmy Havlíkova apotéka (zmíněna také v tomto článku). Stojí na ní zhruba to, že si ji mám umístit doma na nějaké frekventované místo a často se na ní dívat, až budu přesvědčená, že jsem skutečně krásná.