Nakupovat (myslím oděvy, boty, kabelky … nikoliv rohlíky) chodím zásadně a nejraději sama. (I když vlastně i pro ty rohlíky chodím nejraději sama.) A dovoluji si to všem ženám vřele doporučit.
Sepsala jsem tedy přehled svých zkušeností, situací a důvodů na podporu tohoto svého tvrzení.

Situace první:
Nakupování s manželem

Když jsem ještě před pár lety jako poradkyně chodila nakupovat se svými zákaznicemi, tak jsem před zkušebními kabinkami strávila příliš mnoho času, abych si nevšimla poněkud zoufalé situace, kterak ženy naivně očekávají pomoc při rozhodování od svých mužů. Myslím že, kdyby tam místo nich posadili figurínu, jako ve hře divadla Járy Cimrmana Hospoda na mýtince, tak by to vyznělo na stejno.

Manželé, muži, partneři … rozesetí po křeslech nebo jen postávající, když nebylo kam si sednout, se společným odevzdaným výrazem, více či méně trpělivě čekali na své více či méně drahé ženy. A odkývali a odsouhlasili vše, co jim jejich ženy předváděly. Jen aby zkrátili své utrpení.

„Co myslíš, dobrý?“
„Jo dobrý!“
„Myslíš, že mi to není malý?“
„Ne, je to dobrý.“
„A myslíš, že  jsou lepší tyhle nebo ty předtím?“
„Jó, lepší.“
„Který? Ty mě vůbec neposloucháš. Já si ještě radši zkusím ty původní. Podal bys mi je ..?“

Nikdy (opravdu nikdy) jsem nezažila muže, který by se skutečně zamyslel a vnesl jakýkoliv zajímavý názor. Jediná snaha byla – proces nakupování urychlit.

Moje shrnutí:
„Milé ženy, představte si tuhle situaci opačně. Že by vás váš partner vláčel po obchodním centru plném obchodů se součástkami na auto či nářadím. Na deset minut se v každém zanořil za závěs, vytáhl šroubovák a chtěl po vás vědět, zda si myslíte, že je lepší než ten druhý, který ovšem vypadá némlich stejně.“

A ještě jednu poznámku na téma muž. Většinu modelů, které mi ženy na stylovém poradenství přinesly ukázat a prohlásily, tak tohle na mě má můj muž rád, tak bez ohledu na typ a postavu ženy, to byly modely odhalující, upnuté a většinu z nich bych já ženám k nošení příliš nedoporučovala. Za každého muže totiž vždy trochu mluví jeho penis, který vás chce vidět jako sexy bytosti – s odhalenýma nohama a dekoltem. Neříkám, že neexistují muži s dobrým vkusem, ale magnetismus k sexuálním vjemům v sobě prostě nezapřou.

Situace druhá:
Nakupování s matkou

Chodit nakupovat s matkou se také obvykle nevyplácí. Matka je totiž ta osoba, která vás porodila, vychovala a celý váš dosavadní život je pro ni jen rychle uběhlá epizoda jejího života, a na období, kdy vás strojila do šatiček s límečkem na první školní den, vzpomíná jako by to bylo včera.
A ať je vám kolik chce, možná už klimakterium klepe na dveře, ona vás pořád touží vidět jako upravené a elegantní  slušné holčičky. Vaše matka vám prostě ty úžasné kožené, upnuté kalhoty nedoporučí.

Situace třetí:
Nakupování s dcerou

Podobný princip jenže poněkud opačný, ale ve výsledku stejný, je nakupování s dcerou. Jestliže ve vás ještě matka nevidí bytost, která se chce smyslně oblékat, tak dcera ji ve vás už nevidí. Je třeba si uvědomit, že oproti ní jste prostě o generaci starší a vše, co by bylo spojeno se svůdnou ženskostí, vyznívá v jejich očích poněkud incestně. Z pohledu dcery je matka osoba slušná, pečující a láskyplná. Stejně jako v předchozím odstavci u nakupování s matkou – upnuté kožené kalhoty jsou pro matky z pohledu dcery už poněkud za zenitem – tedy absolutně nevhodné.

Situace čtvrtá:
Nakupování s kamarádkou

Další kapitolou je nakupování s kamarádkou. (Rozhodně neříkám, že jsou všechny stejné, možná zrovna vy máte štěstí, ale …) ale ze svých zkušeností říkám, že kamarádka málokdy dokáže ohlídat, aby se do jejích doporučení nepletl její vlastní vkus. Aby vás nechtěla oblékat stejně jako sebe.
Jako sebe, jakou si může dovolit nebo naopak, aby si na vás realizovala vize, které si sama, třeba díky váze, dovolit nemůže. Co já vím, tak kamarádky velmi těžko dokáží odhlédnout od svého stylu, zbavit se nestrannosti a zaměřit se výhradně a pouze na vás.

Situace pátá:
Nakupování s odborníkem

Co ještě zbývá? Odborník, stylistka, módní poradkyně. Také jsem to dělala a přestala jsem s tím. Kromě morálních důvodů, aby ženy neutrácely své peníze ve velkém v řetězcích, jsem s tím přestala z toho důvodu, že si myslím, že je hodnotnější si svůj styl a správné kousky sama objevovat. Učit se za pochodu, učit se praxí. Nejlépe třeba v second- handech, kde chyby, kterých se dopustí, než se styl vytříbí, je nepřivedly na mizinu.
U nakupování s odborníkem totiž hrozí to riziko, že vypnete mozek, že se mu příliš odevzdáte a ve slepé důvěře slupnete i s navijákem vše, co vám předloží. A samozřejmě utratíte hromadu peněz, aniž byste samy zapojily svoji vlastní invenci.

Situace šestá:
Nakupovat sama

Takže zbývá – nakupovat sama. A to je podle mého nejlepší možnost. Pěkně si vyhradit na nakupování čas, nikoliv si vyšetřit půl hodiny z oběda a zaběhnout do obchodů. Nedostatek času a spěch není nikdy dobrý rádce a příliš vás tlačí do unáhlených nákupních rozhodnutí.
Ovšem ze všeho nejdůležitější – je vědět, kdo jste, jakou ženu že to vlastně oblékáte? Sluší mi jemné barvy a styl velkoryse noblesní? Nebo naopak – zářivé barvy stylu nápadně předvádivého? Čas, nálada ve spojení se sebepoznáním jsou nejdůležitjší ingredience vašeho nakupování. Nenechat se rozptylovat, nenechat se tlačit do nákupů otráveným výrazem manžela, nenechat na sebe působit vlivy lidí, kteří mě nechtějí, nemohou nebo neumějí vidět reálně, takovu jaká opravdu jsem.
Možná namítáte, že je dobré slyšet názor nestranné osoby. Na to já ale říkám – že ta osoba většinou není nestranná.
A hlavně – když prostě nevíte zda koupit či nekoupiit – je tu úžasné pravidlo. Pokud by vám tento článek měl dát jednu jedinou informaci, pak je to právě tohle pravidlo: „Když nevíš, tak NE! Prostě, když si nejsi jistá, tak nekupuj. A je to!“